Uvědomuji si teď spoustu věcí ..

2. června 2010 v 20:36 | šárka |  O mě
Uvědomuji si teď tolik věcí . 
Věci , které si nechci přiznat . 
Ale přiznávám si je . Smiřuju se s nimi . 
Chci znovu zkusit nově žít . Jinak . Žít tak , aby na mě lidé vzpomínali v dobrém . Tak abych nemusela ničeho litovat . 
Ale myslím , že jsem na dobré cestě . 
Po dlouhé době na mě přišla špatná nálada . V koupelně mi mysl zajela do minulosti a vzpoměla si na žiletku . Ale hned jsem to zahnala . Odešla , četla si . A i když mě srdce trošku bolelo , přetrvala jsem to , a pesimistické myšlení zaspala . 
Také si uvědomuji , že jsem trošku dětinská . Koukám na večerníček a vzpomínám si na všechyn příběhy Makové panenky a motýla Emanuela . Spím s plyšovým medvědem a povlečení na peřinách mám s Tomem a Jerrym . Na stole mám kytičkovaný stojánek na tužky . 
A je mi to jedno . Je to můj svět . Můj pokoj . Můj koutek . Vžitý kus života a systém věcí .
Mám to tak ráda . 
S Nikitkou si povídám . Ráno když jdu do školy , jí pohladím pozdravím a slíbím že přijdu . 
Když přijdu pohladím jí , přivítáme se a já jí slíbím že spolu půjdeme ven a plácnem si na to ( dá mi packu na ruku ) . 
Řeknu jí slib a ukončím to slovy " plácnem si na to " ? Ona mi dá packu . 
Jdeme spolu ven , blbneme , běháme , cvičíme , tancujeme .
Já jí za obojek dávám krásně rozkvetlé kopretiny . Chvíly jí vydrží a když se oklepe spadnou . Já se usměji , a škádlím ji , že ji to přece tak slušelo . 
Dostane piškoty . Hraje si s Endym . 
Pomazlíme se spolu . Sednu si na židli vedle jejího křesla . Ona si vleze na křeslo a potom na m skočí . Hlavu si strčí pod moji mikinu a mazlíme se . Hladím ji , a když přestanu , hned mi dává packu abych nepřestávala . Rozumíme si . 
Uvařím jí večeři , ve svojí misce ji dostane . Popřeji dobrou chuť oboum hafanům . 
A po jídle , dám Nikitce pusu na čumáček , popřeji jí dobrou noc a hezké sny . A tím se rozloučíme .
A takhle spolu žijeme . A vyhovuje nám to  . A i když se to někomu možná může zdát jako bláznovství , tak to tak třeba je . A nevadí to . 
Je to tak jak to je . A může to být jinak . Ale proč měnit něco co je hezké ? 
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sinusovka Sinusovka | 3. června 2010 v 11:58 | Reagovat

Tuhle písničku mám moc ráda, a zvlášť v tomhle provedení.
Dětinská? Kdybych měla televizi, koukala bych na Večerníček snad častěji, než před těmi deseti lety. Myslím, že je to spíš spojené s tím, že chceme kolem sebe mít to, s čím se cítíme příjemně a v bezpečí, a tyhle věci k tomu patří. :)
Nikitka je báječnej hafan. A ty jsi báječná panička! :)
Souhlasím s tebou. Proč měnit něco, co je hezké? :) Neměňme to, jen ať je toho víc! :)

2 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. června 2010 v 19:03 | Reagovat

[1]: :) Děkujeme , Nikitku i mě těší , že o nás má někdo takové mínění .
Ano , bezpečí , to je to správně slovo . Jako děti jsme se necítili nijak moc ohrožení světem , a tak se k tomuchceme trochu vrátit .

3 Sinusovka Sinusovka | 4. června 2010 v 7:53 | Reagovat

:) Moc rádo se stalo! :)
Ano, přesně tak jsem to myslela...

4 blechov blechov | E-mail | Web | 7. června 2010 v 21:20 | Reagovat

Psík je opravdu nejlepší přítel svého přítele - člověka. Na některé lidi není takové spolehnutí. Slíbí a nesplní. Také na nich není dobře poznat, zda to, co říkají či slibují myslí vážně. To psíček, když se pěkně podívá, tak je vše jasné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama