Červen 2010

Jak málo stačí k radosti ze života ..

21. června 2010 v 20:10 | šárka |  O mě
Opravdu jen málo stačí k tomu aby se člověk radoval . Jen maličkost . Jen to musí umět . Musí se na to umět správně podívat .
A já měla celý víkend takhle potěšující . 
V sobotu jsem vstávala brzy , jeli jsme na závody s hafanama . Byli jsme tam až do odpoledne . 
A s Nikitkou jsme vyhrály krásné 13. místo . Bylo tam 18. soutěžících . Neměly jsme moc natrénováno a já čekala poslední místo . A nebyly jsme poslední . Měla jsem hroznou radost. 
Večer jsme to oslavovali . 
Den plný smíchu a štěstí . I přes uplakané počasí . 
A v neděli mě čekala hasičská soutěž . Docela jsem se těšila . I když byla daleko a cesta byla hrozná , potom to stálo za to . Na řadu jsme šli jako druzí . Takže jsme neměli moc mokro . A byli jsme nejlepší . Konečně se nám podařilo obhájit náš titul . Byli jsme první . Ano , povedlo se nám to . 
A stupnice radosti vylítla nahoru . 
Kdyby se kvalita víkendu měla hodnotit , a měřit na teploměru tak by mi asi teploměr prasknul . 
Ještě týden a tři dny a škola končí . A smíšené pocity ve mě jenom vaří . 
Ale dnes je tu popisovat nebudu . Musím si ještě projít státy Evropy . Asi to bude poslední prověrka na základce , měla by dopadnout dobře . 
Zítra jedeme na rodičák do písku na zdrávku , tak se dozvím něco nového .
O prázdninách bych snad měla mít na blog více času . Docela se těším až si sednu k počítači a napíšu nějaký ten příběh , který bude mít úspěch . 
Myslím že tady na blogu si to přečte pár určitých lidí . Možná bych mohla něco poslat třeba někam do časopisu . Uvidím . 

Také by jste se měli radovat z maličkostí , svět se rozzáří . 



Chyby , které udělal umělec .

17. června 2010 v 11:02 | neznámý |  Příběhy
" Rád bych věděl , jak jste dokázal , že vaše obrazy mají tak skvělou kompozici a vůbec že jsou propracované do takových detailů ? " obrátil se jeden malíř v obdivu na svého kolegu . 
" To je celkem jednoduché . Stačí mít obyčejnou gumu , " odpověděl bez zaváhání vyhlášený umělec.
" Opravdu ? Tomu nějak nerozumím " 
" Když udělám chybu , vygumuji to a pak to zkouším znovu a znovu - tak dlouho , dokud nejsem spokojen . Kvalita mé práce by nikdy nebyla taková , jaká je , kdyby nebylo mých chyb . " 


Pocity vinny , chyby , které jsme udělali . Někdy nám dávají nové možnosti . Nejsou to jen špatné kroky v našem životě . 



  • Jaký má smysl běh , pokud nejsme na správné cestě ? 
  • Nedělejte si starosti o zítřek , zítřek bude mít své starosti . Každý den má dost vlastního trápení .
  • Radostné srdce hojí rány , kdežto ubitý duch vysušuje kosti .
  • Lidskou mysl nejvíce rozruší to , co není vidět .
  • Usmívej se a získáš přátele , buď zamračený a získáš vrásky . 

Život je jako oheň ..

16. června 2010 v 20:03 | šárka |  Život je jako ...




Život člověka  je jako oheň . 
Možná to někomu tak nepřijde . Ale já když jsem nedávo koukala do plamenů ohně v našem krbu , tak jsem si přece jen říkala , že máme něco málo společného . 
Některý vznikne náhodou , některý po dlouhém snažení a některý vzplane hned . 
Některý ohníček pomalu roste , některý uhasíná . Stejně jako naše duše , sebevědomí , u někoho roste , u někoho ubývá . 
Některý ohníček v poklidu slouží jiným lidem , svoje působení má rád , a potom pomalu uhasíná . Jako život člověka , který má prospěšný život a pomalu v klidu umírá . 
Jiný je naopak rychlý , škodí všude kde může , dá se těžko zastavit . Přesně jako člověk , škodí ve svém okolí , všechno smete , zanechá škody a následky , a jen těžko se mu dá zabránit . 
A i zmizení ze světa má oheň podobný jako člověk . Některý uhasne v klidu , pozvolna , pomalu , tak jak je mu to dovoleno . Některý uhasne něčí úmyslnou vinnou . Jiný zase uhasne rychle , nečekanou náhodou . 
Někdy může být oheň užitečný , nebo také naopak . 
Někdo se ho může bát , jiný ho zase zbožňuje a rád je s ním v kontaktu .
Každý na něj má jiný názor . 
Každý oheň je jiný . A po ukončení svého žití se zněj stane popel a prach , tak jako z nás . 
Přece jenom je to jeden z živlů . 
A já myslím že i člověk je jeden velký živel . 

xcvbnm

Tolik věcí ..které mě čekají .. Tolik je jich za mnou .. Tolik nápadů ..

14. června 2010 v 21:00 | šárka |  O mě

Někdy mám tolik volného místa na myšlenky . A tak si přemýšlím a přemýšlím . V hlavě se mi toho honí spousty . 
Už dávno mám vymyšlený námět na příběh . A další a další nápady , co jsem napsat . Ale realizace pokulhává . Není čas sedět u počítače a svoji fantazii zveřejňovat a předat někam , kde už by byla ztvárněná do konce . Ale doufám že o prázdninách a tak za čtrnáct dní , už času bude víc . 
Dnes jsme psali prověrku z matematiky , bylo to těžké , dostala jsem za 4 . Takže mám na vysvědčení za 3 jistou . A tak jsem docela i spokojená . To samé jsem měla v pololetí . Hlavně že mi nevychází horší známka . I když by to samozdřejmě mohlo být lepší . Ale matematika mě živit nebude . 
Ve středu jedeme do Plzně do technického muzea . Ve čtvrtek máme hasičský trénink . V sobotu závody s hafanama a v neděli soutěž s hasičema .
Další krušný týden přede mnou . Uff . 
Mimochodem , založila jsem novou rubriku Život je jako ..  . Život a lidé se dá přerovnat k tolika věcem . A mě toho tolika napadá . A řekla jsem si , že o tom bych také mohla psát . 
Nápadů už mám v hlavě schovaných spousta . Jen nevím kdy je opravdu sepíšu . 
Poslední dobou na mě chodí špatné myšlenky ale já se je snažím zahnat . Možná , že kdybych jim nechala volný průběh , vyplakala se , a nechala je , aby sami odešly , už by se nevracely . Tímhle odháněním je možná pořád přivolávám . Ale nechci je . 
Půjčila jsem si v knihovně zajímavé knihy o duši a tělu a o zvládání problémů . 
Začnu žít jinak . Nebudu se tolik rozčilovat . A budu klidnější . Když mě něco naštve přeříkávám si svojí mantru klidu . Večer zkouším meditovat a uvolnit se . 
Protože moje doktorka na štítnou žlázu mi určila novou diagnózu , musím se naučit novému způsobu jídla . Nesmím jíst moc sladké . Což je pro mě dost těžké . Miluji sladké a na moje nervy to byl vždy balzám . Teď odolávám . Musím . Cítím se lépe a když dokážu odmítnout a odolat tomu nátlaku , připadám si , že jsem to přece jen dokázala a mám z toho dobrý pocit . 
Zdraví je důležité . A teď i ovládání . Nemám sladké zakázané úplně ale raději ho nesmím . Čokoláda to je prý ještě větší hrůza než nějaký bonbon . No a ta čokoláda . Ani si nedokážete představit co to je . S babičkou a dědou čokoládu zbožňujeme . Nejvíce hořkou . 
Teď je tomu přítrž . Asi to bude mít celkový vliv na mé tělo . Zhubnutím se mi dostane lepší kondice , lepší dýchání , lepší srdeční funkce , lepší duch . Můj mozek začne opravdu ovládat chtíč . A tím budu dělat to co je opravdu správné . Asi je to opravdu jen pro moje dobro .
A já si to uvědomuji , jen je někdy těžké to pokušení . 
Očista těla i duše . Možná by se to tak dalo nazvat . 

                                                                                                                                                                                  Touha je zázrak . A zázrak je také přetrpět tu touhu co nemůžeme mít . 
                        Každý toužíme . Některé tužby se dají vyplnit , některé ne . 
                         A já Vám přeji , aby se všechna Vaše přání a tužby vyplnily . 

Vztekání se .. nervy .. a potom úleva ..

8. června 2010 v 21:00 | šárka |  O mě
Nevím čím začít , tak začnu postupně . 
V pátek jsem měla docela hektický den . Ve škole jsme psali prověrku z přírodopisu , na geologické pojmy , nebyla jsem si jistá , ale dopadlo to dobře . Dostala jsem za dvě . 
Také jsme měli test z matiky . Finanční matematika . K čemu mi to v životě a na zdravotní škole bude , to opravdu nevím . Některé příklady jsem vypočetla , s některými mi musel pomoct spolužák . 
Rozhodující známka byla za jedna , což jsem ráda . Matematika mi nikdy nešla a potřebují mít nějaké dobré známky . Tenhle týden budeme psát opakovací test z matematiky . Asi nedopadne moc dobře . Ale budu doufat . 
Den ve škole jsem přežila docela v poklidu . 
O výtvarce jsme domů dostali obrázek , který jsem tu ukazovala . Měli jsme ho dodělat doma . 
Domů jsem šla pěšky . K obědu jsem si vzala rohlík . Na rychlo jsem doběhla s Nikitkou ven . Dovedla sestru k její kamarádce a šla domů , uvařit hafanům jídlo a vyžehlit , potom jsem zase šla pro sestru přivést jí domů . A upéct bábovku . Když jsem dopekla bylo po 6.té hodině . Vysávala jsem . A potom se pro mě stavily kamarádky , tak jsme byli asi do 10 . hodin venku . Potom jsem je opustila , dala si sprchu , na chvilku zapnula počítač a padla do postele . A to jsem si myslela že začnu kresit ten obrázek . Někdy prostě plány nevyjdou . 
V sobotu dopoledne mě čekalo vysát ještě pokojíky . Potom jsem se pustila do toho kreslení . Hodina práce a nakreslila jsem jen takový maličký kousek . V hlavě mi blýskali myšlenky , že to nemůžu do středy stihnout . 

kopie
Tohle je kopie obrazu a moje předloha , podle které jsem obrázek kreslila . Jen se omlouvám za kvalitu . Nějak mi blbne skener . 


No po hodině námahy , mě mamka poprosila o pomoc . Tak mě čekalo obalování a smažení řízků . Následoval oběd . A potom jsme měli ve vesničce den dětí . Maminky nás poprosily jestli by jsme jim s holkama nešly pomoct . S kamarádkou jsme dostaly úkoly a odměny pro děti a čekaly než začnou chodit dětičky . Skákali u nás na míči a dostávaly za to bonbon a lízátko . Bylo to hezky strávené odpoledne . 
Když to tam skončilo , byly jsme se s kamarádkou opalovat . A potom jsme chodily venku . 
Domů jsem tedy dorazila v 9. večer . 

Neděle byla tedy jasná ! Kreslit a kreslit ! 
Dopoledne jsem tedy kreslila , a vztekala se u toho . Nešlo mi to . Pustila jsem si k tomu Josefa Vágnera a jeho hlas a písničky mě trochu uklidňovali . 
Po obědě jsem zase kreslila a potom šla roznášet letáky . Prošla jsem tedy celou vesnici a odpočinula si od obrázku . Ale ne na dlouho . Opět na mě čekal . Takže další hodiny nad výkresem , který moc nepřibýval . Bylo to opravdu o nervy . 
Dokonce jsem si udělala i černou kávu , kterou obvykle nepiji , abych se začala více soustředit a dodala mi trochu energie . 
No a odpoledne mě od toho na chvíly vysvobodily kamarádky ze cvičáku . Poseděly u nás a potom jsme šly vykoupat hafany a na procházku . Domů jsem dorazila kolem 7. mé , najedla se , připravila učení a usadila se u počítače a relaxovala . 

Pondělí ve škole proběhlo docela klidně . A odpoledne jsem došla s Nikitkou ven , do knihovny , kde už tak nějak nemám co číst . Protože místní knihovna nemá zrovna velký výběr . Půjčila jsem si tedy knihu o stresu a zvládání stresu , a o psychologii člověka , putování duše do minulosti i budoucnosti . Docela zajímavé čtení . A hned potom mě čekal obrázek . Co jiného . 
Kreslila jsem víc jak dvě hodiny . Nevěřili by jste , co to je . A jak se u toho člověk může unavit . 
Boleli mě oči , ruce i hlava . A tak jsem šla chvilku ven s kamarádkou , vyvenčit s ní psíka . Také kreslila , také jí to lezlo na mozek . 
Po návratu jsem ještě další hodinu kreslila . A hle , moje dílo bylo v půlce . Měla jsem to ten den už celé načrtnuté a půlku vystínovanou . 

dfghjfgh
Takhle to vypadalo , když to bylo načrtlé celé tužkou . 

No a dnes už jsem dostínovala druhou půlku a hotovo . Spadl ze mě balvan . Zítra to odevzdám a jen doufám , že to mé úsilí bude správně oceněno . A že to nebudu muset dělat znovu . Protože to nevím co bych dělala . 
Já osobně si myslím že to stínování ten obrázek zkazilo . Že bez těch stínů to bylo hezčí , ale nevím. Naše paní učitelka na výtvarnou výchovu nám dává docela zabrat a to co se jí nelíbí třeba i roztrhá . To se mi nezdá jako dobrý přístup . Ještě k tomu nám každému dá takovéhle těžké obrazy jak kdyby jsme chodili na nějakou výtvarnou školu . Každý nad tím jen kývá hlavou , proč tohle vlastně děláme . No samy nevíme . Ale dělat to musíme . 
Ale naštěstí mi bylo odpuštěno několik osob na obrázku , takže jsem ty postavy nemusela dělat všechny . Což je výhoda .
Ale abych vás nenechala v omylu . Nemyslete si že opravdu umím takhle malovat . 
Přišla jsem totiž na fígl , a jistila dokonce , že ho použilo několik lidí od nás ze třídy . 
Pod obrázek jsem dala předlohu a přiložila to na okno , trochu to průsvitalo , takže jsem některé části obkreslila . Ale půlku , jsem udělala ve škole bez žádné pomoci . A v druhé půlce jsem si tedy trošku pomohla . A stínování se nedalo nijak ošidit . To jsem prostě musela udělat . Ale myslím , že se povedlo . A jsem ráda , že jsem to dokázala . Je to jedna z malých překážek v životě , které se splnit musí . A já jí zvládla a myslím že dobře . I když definitivní to bude až zítra , jestli mi to profesorka schválí . 
No nepřijdete ani o konečné zhotovení . 
wertzu

No a je to za mnou . Ten velký stres , vztek a nervy opadly . Všechno to velké je pryč . Zůstalo je pár nepatrných obav , jestli to je dobré a dostačující . Ale já věřím , že ano . Musí . 
V těchto dnech ani nebyl čas na všelijaké trápení a užírání se myšlenkami . 
Zítra plánuji jako odpočinkový den . 
Ve čtvrtek jedeme na kontrolu štítné žlázy do nemocnice do Písku , takže počítám s nákupy a také volnějším dnem , bez školy . 
A pátek myslím bude už také lepší . Škola a potom náš hasičský trénink . 
Jen k tomu , mě zrovna něco napadlo . 
Nevím jak někteří lidé mohou být tak lehkovážní . Něco je daného . Chodí na jeden kroužek , který má pravidelné tréninky . A oni si prostě přijdou na tréninky jen kdy se jim zachce . Na soutěže jezdí jen na ty , na které se jim chce . No prostě takhle kdyby to dělali všichni , nebylo by nic . A nic by nefungovalo . Třeba je to věkem . Třeba nerozvážností a jiným stylem myšlení . 
Možná jsem já ta divná , která to nechápe. 
Ale tenhle přístup se mi prostě nelíbí a nemohu si pomoct . Nerozvážnost a lehkomyslnost lidí , pak přivádí jiné lidi k problémům a řešení situací , které by nemuseli nastat . 
A to opět jen záleží na člověku . Na tom jaký je . Na tom jak přemýšlí , jak soucítí s ostatními . 
Asi jsem opravdu jiná , než moji vrstevníci . Čtu co oni ne . Zajímá mě to,  co je ne . Nedělám to, co oni . A dělám to,  co oni ne . 
Někdo prostě začne v hodině zlobit a vůbec nemyslí na to , že to odnesou ostatní , protože kvůli několika neohleduplným lidem , budou všichni psát prověrku . 
Někdo si nedovolí na určený termín přinést výkres , protože mu je to fuk . A ostatní se kvůli tomu snaží a nervují . Ale tomu , co to zapomněl a neodevzdal se stejně nic moc nestane . 
Nespravedlnost vládne světem . 
Dnes jsem se nějak moc rozepsala . Nahradila jsem chybějící články . A možná napsala zase něco do předu . Nevím totiž , kdy mi čas dovolí , zase sem něco napsat . 
Tak se loučím na dobu neurčitou s přáním hezkých slunečných dnů . 
Konečně nám vykouklo sluníčko a mi si můžeme užívat jeho síly . 

Uvědomuji si teď spoustu věcí ..

2. června 2010 v 20:36 | šárka |  O mě
Uvědomuji si teď tolik věcí . 
Věci , které si nechci přiznat . 
Ale přiznávám si je . Smiřuju se s nimi . 
Chci znovu zkusit nově žít . Jinak . Žít tak , aby na mě lidé vzpomínali v dobrém . Tak abych nemusela ničeho litovat . 
Ale myslím , že jsem na dobré cestě . 
Po dlouhé době na mě přišla špatná nálada . V koupelně mi mysl zajela do minulosti a vzpoměla si na žiletku . Ale hned jsem to zahnala . Odešla , četla si . A i když mě srdce trošku bolelo , přetrvala jsem to , a pesimistické myšlení zaspala . 
Také si uvědomuji , že jsem trošku dětinská . Koukám na večerníček a vzpomínám si na všechyn příběhy Makové panenky a motýla Emanuela . Spím s plyšovým medvědem a povlečení na peřinách mám s Tomem a Jerrym . Na stole mám kytičkovaný stojánek na tužky . 
A je mi to jedno . Je to můj svět . Můj pokoj . Můj koutek . Vžitý kus života a systém věcí .
Mám to tak ráda . 
S Nikitkou si povídám . Ráno když jdu do školy , jí pohladím pozdravím a slíbím že přijdu . 
Když přijdu pohladím jí , přivítáme se a já jí slíbím že spolu půjdeme ven a plácnem si na to ( dá mi packu na ruku ) . 
Řeknu jí slib a ukončím to slovy " plácnem si na to " ? Ona mi dá packu . 
Jdeme spolu ven , blbneme , běháme , cvičíme , tancujeme .
Já jí za obojek dávám krásně rozkvetlé kopretiny . Chvíly jí vydrží a když se oklepe spadnou . Já se usměji , a škádlím ji , že ji to přece tak slušelo . 
Dostane piškoty . Hraje si s Endym . 
Pomazlíme se spolu . Sednu si na židli vedle jejího křesla . Ona si vleze na křeslo a potom na m skočí . Hlavu si strčí pod moji mikinu a mazlíme se . Hladím ji , a když přestanu , hned mi dává packu abych nepřestávala . Rozumíme si . 
Uvařím jí večeři , ve svojí misce ji dostane . Popřeji dobrou chuť oboum hafanům . 
A po jídle , dám Nikitce pusu na čumáček , popřeji jí dobrou noc a hezké sny . A tím se rozloučíme .
A takhle spolu žijeme . A vyhovuje nám to  . A i když se to někomu možná může zdát jako bláznovství , tak to tak třeba je . A nevadí to . 
Je to tak jak to je . A může to být jinak . Ale proč měnit něco co je hezké ?