Květen 2010

Týden utekl jako voda , víkend ještě rychleji .

30. května 2010 v 20:12 | šárka |  O mě
Týden se přehoupl , já vůbec nestíhám . Nestíhám psát sem na blog . 
Když jsem na počítači , jsem ráda že stihnu kouknout na blogy a přečíst co je kde nového a odpovědět na maily . 
V týdnu jsme ve škole dělali tablo . Už ho máme skoro hotové . Jen na některé kluky není spolehnutí a ještě nepřinesli fotky .
Také jsme se ve škole fotili . A událostí bylo dost . 
V pátek jsem byla na procházce s hafanama s kamarádkou . Hnala se bouřka , tak jsme šli domů . 
Mamka byla jako předseda komise u voleb , takže nebyla moc doma . 
V sobotu dopoledne jsem musela doma docela pomáhat . Věšet a žehlit prádlo . Umýt nádobí . 
Udělat taťkovi oběd . I když naštěstí jen ohřát gulášovou polévku . A také pomáhat taťkovi štípat dříví . Vymyslel takový vynález na to , že se tam dá metrový špalek dřeva a zatáhne se za páčku a samo se to rozštípne na půlku . Takže jsem nejméňě hodinu tahala za páčku . A jak mi to hezky šlo . Došla jsem se podívat na mamku . Domluvit se s ní . A hned jsem s Nikitkou šla pěšky na cvičák lesem . Chvíly jsme tam poseděli a pohovořily s kamarádkou . Potom jsme jeli na ukázky do Něžovic . Kde se konal dětský den . A potom jsme jeli do Milevska . A z Milevska jsem šla po silnici pěšky domů . Měla jsem toho nad halvu a byla jsem ráda , když jsem si doma sedla . To se ještě k tomu u nás ve vesnici dělo tolik věcí , ale ty pro vás vůbec nejsou podstatné , zajímavé a asi by jste ani nevěděli o co jde . Ještě jsem se přemístila k babičce a spala jsem u prarodičů , kde jsem si krásně odpočinula . 
No a dnes jsem roznášela letáky . A byla doma se sestrou . Takový odpočinkový den . 
A přede mnou další krušný týden , zítra půjdu na cvičák . Možná tam přijde kamarádka , tak jí popřeju , má zítra svátek . Celý týden škola a škola , a v sobotu máme ve Zbelítově den dětí a maminky co ho pořádají , chtějí abychom jim šli pomoct , tak půjdu mezi dětičky . 
Určitě to uteče rychle . 
Tak nějak ani nemám čas přemýšlet na všelijaké problémy . Starosti jsou v pozadí . Někdy na mě vleze špatná nálada . Ale moc ne . protože na ní není prostor . A to je dobře . 
Akorát mě štve to počasí . Bouřky a déšť . Špatně se chodí domů pěšky , špatně se chodí ven . 
Já už chci sluníčko ! 
A to prý kvůli té sopce má být 2 roky takovéhle počasí , než se pročistí atmosféra. A to vůbec není povzbudivá informace . To by byli a zkažené prázdniny . 
Ještě k tomu se prý do činnosti dává nějaká další sopka , a tak jestli vybuchne prý bude jen šero ani sluníčko nevykoukne . To by bylo špatné . 
Příroda už se nám začíná mstít . 
Článek ukončím písničkou , která se mi moc líbí . 
Přeji Vám krásné dny , plné energie a chuti do života . 
To je totiž vždycky třeba . 

Čas je vzácnost , je ho málo . .

25. května 2010 v 21:08 | šárka |  O mě
Zdravím všechny návštěvníky blogu , kteří sem zavítají . 
Nějak teď nestíhám . Je velký shon a to jsem si myslela , že bude teď takové klidnější období . 
Víkend byl docela hektický , jako obvykle . 
A to nemluvím o předchozím týdnu . Samá prověrka a rozhovory , především z angličtiny . A prověrka z matiky , bála jsem se jí , a nebylo proč . Pan učitel mi něco poradil a já dostala za 1 . A šťastná jsem z toho byla ještě dlouho . 
V sobotu dopoledne jsem chvíly koukala na pohádku S čerty nejsou žerty a vrátila se tak do dětských let , kdy jsem na pohádky koukala pořád , bylo to moc fajn . 
A hned v poledne jsme měli na cvičáku ukázky pro postižené děti a děti z dětského domova . 
Vidět úsměvy na jejich tvářích z potěšení a radosti bylo krásné . 
Ty lidé přeci nemůžou za své postižení . Ale vděk v nich je velký . A radují se z maličkostí jako nikdo jiný . 
Neděle byla strávená převážně s kamarádkou a učením . 
V pondělí škola a cvičák , takže celý den utekl rychle .
A dnes škola , potom s kamarádkou na dlouhou procházku s hafanama , potom u nás byla do večera na návštěvě a jen tak tak to člověk stíhá . Je toho moc a čas utíká jako voda . 
Ještě jsem něco připíšu až bude více času. Dnes není , opravdu ne . 
K tomu hádka s tátou . To člověka dorazí . 
Tak dobrou noc . A ať se máte míň hektičtěji než já . I když je někdo na tom i hůře . 

Pár rýmů ... ( Nevztahuje se k písničce )

20. května 2010 v 20:52 | šárka |  různýýý


Nesnaž se , znáš se , řekni mi , co je jiný .
Jak v kleci Máš se - pro nevinný . 
Noci dlouhý jsou , plný touhy a lásky nás dvou .
Všechno hezký za sebou mám .
Můžu si za to sám .
V hlavě mám hlavolam . 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          A cesta do pekel , ta trvá krátce .
To jsi chtěl , vybírej .
Hlavu na oprátce . 
Ku předu ! A neposrat se .
V týhle díře .
Jako zvíře .
Hroznej strach .
A dál už to znáš . 
Tělo máš na stěnách rozsekaný . 



Někde jsem to našla napsané v notýsku . Chtělo se mi to sem napsat. 

Album fotek našich hafanů ...

18. května 2010 v 20:56 | šárka |  O mě
Hodně píšu o našich hafanech a tak jsem si řekla že jsem dám pár fotek . 
Aby jste také viděli s kým prožívám svůj život . 
Tento článek bude také věnovaný pro Blechovana , se kterým si hodně o našich psících píšeme a taky jako odplata za ty krásné fotky co mi posílá . 
Ale také samozřejmě pro všechny ostatní .  



ett
V první řádě Vám představuji moji fenku Aidu , která před rokem umřela na otravu . Nebyl jí ani jeden rok . Určitě jsem se tu zmiňovala . I když uměla pozlobit , stejně jsem jí milovala . 



agaag
Tohle je Nikitka . V listopadu jí byl rok . 



wgfrg
A tady Nikita leží ve svém křesle . Původně to křeslo mělo být pro nás , aby jsme si tam mohli sednout . Ale Nikča nám ho zabrala a už je její .  V zimě tam byla víc ale pořád tam chodí vyspávat . Někdy tam s ní usne i panička . 


fag
Náš Zbelítovský slavný rybník . Na louce vedle něj trénujeme s hasičema . A hned nad ním je hospoda a obecní úřad . 
Z rybníká vyskakuje Endy , náš respektive mamčin pes . Které mu bude 10 let . Ale pořád si moc rád hraje . Hlavně s míčkem a koupání zbožňuje . A za ním plave Nikitka . I když je to boj dostat jí do vody . Té se moc koupání nelíbí . Ale někdy tam hupsne . 


aga
A zde naše hvězda , princezna Nikitka s věnečkem s pampeliček na hlavě . A s pampeliškou na ocase . To jsme jí vyzdobily . A za chvíly si to všechno strhala . 
Ale slušelo jí to . 



dfghj
Nemůžu sem nedát tuhle fotku . Endy a Nikitka ( ještě štěňátko ) Poprvé si spolu začali hrát . Dnes už si hrají a dovádějí pořád . A nemusí k tomu mít ani míček . 


aeg
Krásná fotka . Ta se povedla . Endy a Nikitka pohromadě . Víte jakou to dalo práci takhle je nachystat aby seděli a koukali na mě k foťáku ? Musela jsem na to použít piškoty , aby na mě oba koukali na jednou . Ale povedlo se . 



jhgfds
A v neposlední řadě . Nikitka s paničkou . Přes rok stará fotka . 
Teď mám dilema . Bude se Vám víc líbit Nikča nebo já ? Musím se smát . 
Moje favoritka je jasná . Nikitka to vyhrává na plné čáře . Je to přece krasavice . 
Ale říká se , jaký pán takový pes ne ? Tak , kdo ví . :)


Malá fotogalerie končí . Doufám že se Vám aspoň trochu líbila . 
Pes je jediný tvor , který Vás vroucně miluje . Vždy Vás vyslechne a souhlasí s Vámi . 
Vycítí Vaši náladu a přizpůsobí se jí . Vždy když přijdete domů Vás s radosti přivítá a vždy na Vás čeká . Nezklame . Je to nejlepší přítel . Do každého počasí , do každé nesnáze . 
Mít krásný vztah se svým hafanem , to je jedna z nejhezčích věcí co může být . 

Další náročný víkend , plný zážitků ..

16. května 2010 v 15:36 | šárka |  O mě
Sice ještě víkend neskončil ale nic převratného už se dnes nestane . 
A jelikož se mi podařilo ukořistit trochu času tak vám ve zkratce zkusím vylíčit tento víkend . 
Byl náročný , hodně fyzicky . 
V pátek jsem odjela s hasičema na dvoudenní soustředění . Ten den jsme si jen vybalili věci , zabrali postele . Došli si na večeři a pak už si jen tak povídali . 
Někteří z nás tam začali kouřit a pít pivo . Mě pivo nechutná a nekouřím . Zdálo se mi že tu jejich " opilost " dost hrají . A odešla jsem za zbytkem , který nebyl zlákán . Byli to vlastně jen 4 kluci od nás z týmu . Další 4 holky tam zůstaly a popíjely . No když chtěly , já jim to nezakazuji .  S klukama jsme si povídali . Po půl noci , se přivalily holky , v takovém pochybném stavu .  Motaly se , smály se . Já na ně koukala a říkala jsem si že nemají moc rozumu . Jestli potřebují k zábavě alkohol a cigarety , tak jejich mínus . Mě to zdravý stát nebude . Jen mi hlavou probíhaly takové divné myšlenky . 
Jedna holka odpadla hned , usnula za chviličku . Ale ty ostatní nějak pořád blábolily , kluci se snažili dostat je do spacáků aby usnuli taky .
Chodí k nám i jedna o hodně mladší holka , je jí tak 9 - 10 let . Jestli svým chováním chtěla zapadnout do kolektivu nebo o co se snažila opravdu nevím . Ale doslechla jsem se že s nimi začala kouřit a pivo jim brala z rukou . Já bych jí to nedala . Je tak mladá a už si tělo zanáší tím svinstvem . Oni jí to nezakázali a jí potom asi bylo blbě . Doufám jen že se z toho poučila . Ale spíše si myslím že ne . Spát potom taky nemohla . A kecala blbosti .
 Dokonce je uspával i vedoucí , který jim pivo kupoval . No také jeho mínus . Zavinil si to sám . 
Já vůbec usnout nemohla . Vždycky když spím někde , kde nejsem zvyklá , tak nemohu usnout . 
Ráno jsem byla ospalá a rozlámaná . 
Trochu jsme ze sebe udělali lidi a šli na snídani . A pak už bylo zahájení soutěže nástupem všech družstev . Oblékli jsme se naše soupravy , které nám jsou velké a vypadáme v nich jako banda hoperů . 
Potom už nás čekala první disciplína . Ta nejtěžší . Útok CTIF ( asi vám to nic neříká ale kdyby náhodou to někoho zajímalo ) pro představu to maličko vysvětlím , nebo se o to aspoň pokusím . 
Každý z týmu ( 9 lidí ) musí přeskočit naznačený metrový příkop , a 60 cm vysokou překážku , potom prolézt tunelem a přejít lávku . 2 lidé pumpují ve džberovkách a 2 stříkají do terčů , potom podle obrázků hledají skutečné věci a přiřazují je . Další 4 spojují hadice při překonávání předchozích překážek a potom váží uzle . Ten 9. tý člověk je velitel , dává povely běží překážky a dohlíží na tým . Nevím jestli je můj popis pochopitelný , ale tak zhruba na pochopení by to mohlo stačit ... Na této disciplíně jsme se umístili na čtvrtém místě . 
Další disciplína byl klasický požární útok , to popisovat nebudu . Ani bych nevěděla jak do toho . Někdo ho zná , někoho to nezajímá a koho to zajímá , může se mě na to zeptat a ráda odpovím . A tady jsme se umístili na prvním místě . To mě opravdu potěšilo . V požárním útoku jsme se teď hodně vylepšili , když máme naší starou dobrou sestavu . Stačí tam totiž 7 lidí . 
Potom přišel odpočinek , a další disciplína a to štafeta CTIF ( 9 lidí ) . Ve zkratce řeknu že každý má svůj úsek . Někdo přelézá bariéru , jiný přendavá hadice nebo hasicí přístroj , další přeskakuje překážku nebo podlézá laťku , a také jsou volné úseky jen na běh . Každý odběhne svůj úsek a předá proudnici dalšímu . Zde jsme se umístili asi na 3. tím místě . 
Měli jsme docela dobrý pocit . Už jsme jen čekali až doběhají i ostatní týmy a potom na vyhlášení výsledků . Mezi tím jsme se zbalili a uklidili chatu . 
A pak jen čekali a čekali . Ubíhalo to pomalu . Všichni byli unavení , ospalí a nikoho nic nebavilo . 
Ani nejde popsat jak moc jsem se těšila na vanu , horkou vodu , postel , na Nikitku , no prostě na domov . 
Vyhlášení trvalo dlouho . Sčítali se všechny zaběhnuté disciplíny a disciplíny co se běhali na podzim . A náš celkový výsledek ? A teď chvilka napětí ...... Byli jsme druzí . A to je skvělé místo . To nejlepší , to na kterém jsem se chtěla umístit . Nechtěla jsem být první . Ani nikdo od nás. 
Tohle byla totiž soutěž okresní . A vítěz jede na krajské kolo . Kde se dělá nejméně 6 disciplín v jednom dni . A určitě jsou tam samí atleti . Vytřeli by nám zrak . I když chtěla bych se tam podívat.Běhá se to prý na stadionu a do oválu . Ale s naším umístěním jsme byli dokonale spokojení . Dostali jsme každý medaily . A další výhra kterou jsme dostali , bych řekla docela málo použitelná . Dostali jsme jeden spacák . Takže nevím co s ním asi se do něj zabalíme , všech 9 lidí dohromady , nebo opravdu nevím k čemu nám bude . Potom 3 nějaké mističky ve tvaru Spider - manovi hlavy . Jeden balíček fixů . A balíček papírů do tiskárny . Takže naše výhra se rozdělila následovně : holky vzali mladším sourozencům mističky , fixi , papíry a spacák se nechali v hasičárně , kdyby někdy něco . 
Domů jsme přišli všichni tak unavení . Já si vybalila , šla do vany , něco málo snědla a koukala na televizi na Ať žijí duchové a usnula u toho . Ještě ten den jsem došla navštívit babičku . Potom jsem byla chvíly na počítači . Kamarádka nemohla přijet a měla špatnou náladu a potřebovala podporu , tak jsem si s ní chvilku psala a pak jsem znovu usnula u televize . 
A ukončila tak náročný den . 
Dnes ráno jsem vstala brzy a šla smotat hadice , aby jsme je dnes mohli použít na soutěži . Motala jsem je jen já a kamarádka a nikdo nám nepomohl . No ale aspoň máme dobrý pocit . 
Potom jsem obalovala řízky , aby jsme je mohli mít k večeři a pekla štrůdl . Doma jsme se pohádali , tak jsem se těšila až odejdu . Na soutěž jsem tedy šla ve čtvrt na dvanáct s kamarádkou . A okukovali jsme jak cvičí týmy mužů . A čekali než odcvičí muži , ženy . A pak teprv přišli na řadu děti . Byla jsem z toho docela vynervovaná . Cvičil se sice požární útok , který jsem běhala už tolikrát . Jenže vždycky jsem běhala na proudu , teď mě dali na rozdělovač , kde to neumím . Samosebou jsem to pokazila . Byli tam 3 týmy dětí . Ale umístili jsme se na druhém místě . 
Také to není špatné . Ale mohlo to být lepší . Byli tam komplikace. A jiná sestava potvrdila že když jsme jinak , nejsme tak dobří . Příště snad se starou sestavou budeme lepší . Nemůžeme ale po každé vyhrát . Chvíly mě to mrzelo ale beru to s nadhledem . Hlavně jde o to , zasoutěžit si . 

Tak já teď jdu s kamarádkou vyvenčit naše hafany a pokecat o životě . 
Tak krásný zbytek víkendu přeji . 

Lidi toho dokáží moc ..

11. května 2010 v 21:26 | šárka |  O mě
Lidi jsou různí . A jejich činy zapříčiní tolik věcí . Někdy jsou ty věci dobré , jindy špatné . Ale díky nim žijeme . 

Už před týdnem mi nebylo dobře . Začalo mě bolet v krku , píchat v uších . Kašlala jsem div jsem se neudusila . A spustila se mi i rýma , takže můj nos připomínal nos klauna . 
Zkoušela jsem to léčit čajema a odpoledne polehávat pod dekou . No trošku to pomohlo . Ale perný víkend to zase vrátil zpátky . A tak celý týden zůstávám doma . 

Ten víkend , hlavně sobotu , co jsem teď zažila prostě nejde nepopsat . 
Sobota byla úžasná . Měli jsme na cvičáku srandamač . Možná někdo tomu slovu nerozumí , tak se ho pokusím vysvětlit . Je to takový společný závod na kterém se podílí umění psa i jeho páníčka . Ale jde tam hlavně o srandu a o to , aby si to všichni užili . 
A to se povedlo . 
Začali jsme už dopoledne . 
Napíšu Vám jaké úkoly jsme museli plnit . 
1. úkol : Páníček se musí trefit vzduchovkou do terče a má 3 rány a pes musí zůstat ležet a nesmí se zvednout . 
2. úkol : Pes sedí u páníčka a nesmí se zvednout a páníček musí co nejrychleji sníst rohlík a párek . 
3. úkol : Páníček musí tenisovým míčkem shodit co nejvíce plechovek a pes musí zůstat sedět u  jeho nohy .
4. úkol : Pes musí zůstat sedět u nohy svého pána a pán musí vypít co nejrychleji buď půl litru perlivé vody nebo třetinku piva .
5. úkol : Pes musí zůstat ležet a páníček k němu skáče 7 metrů v pytli . 
6. úkol : Páníček musí vézt svého psa v kolečku a pes nesmí vyskočit . 
7. úkol : Pes musí zůstat ležet , páníček běží 15 metrů ,pak zastaví a pes k němu na zavolání musí přiběhnout ( na čas ) . 
8. úkol : Páníček se psem u nohy musí proběhnout slalom . 
9. úkol : Páníček musí přelézt překážky s hrnkem s vodou v jedné ruce a v druhé ruce vodítko s hafanem ( také na čas ) . 
10. úkol : Páníček musí se zavázanýma očima poznat svého psa , ohmatáním . 

A po splnění všech úkolů , následoval odpočinek . A potom vyhlášení výsledků . Já a Nikitka jsme skončili na 10. tém místě z 25. závodníků . A to se mi zdá moc dobré . Ale jak jsem říkala , šlo hlavně o srandu . A být první se nevyplácí . Alespoň v našem případě . Vítěze totiž hodili i s oblečením do rybníka , jen mu cestou vyndali mobil , doklady a boty . 
A za delší dobu , kdy už měl něco v krvi , zjistil , že tam utopil klíče od auta i od bytu . Ale jen nad tím mávl rukou a řekl že má náhradní . Prý si člověk musí života užívat . A tohle je jen drobná starost . No ale něco na tom bude . 
Potom už jsme se jen tak bavili . Užívali společné chvilky . Peklo se prase . Slavilo se . Prostě jsme trávili hezké odpoledne . Mezi tím jsme chodili vyvenčit hafany . A potom přijeli muzikanti . Nebo spíš tři postarší pánové , rybáři , s jednou kytarou . Ze začátku to vypadalo  jako že se k nám přijeli jen napít a najíst . Ale pak začali hrát a zpívat a všichni se ke zpěvu přidali . 
Já s kamarádkou jsme se odebrali k ohni , kde se peklo prase a povídali jsme si . Bylo tam krásně teplo , zapadalo slunce , mi se vypovídali ze všeho , z čeho jsme potřebovali , já pila čaj . A říkala jsem si , že to bylo krásný den . Jaký mám krásný život . Plný přátel se kterými mám společné zájmy . Umí mě pochopit . A i když se někdy objeví problémy , vyřeší se , dřív nebo později . 
Jiní lidé ,mají horší problémy než já a dokáží žít , vyrovnat se s tím . 
Tak proč se netěšit z maličkostí . A z dnů , které jsou jen něčím malým krásné . 

Neděle . Taky to byl docela fajn den . I když . 
Určitě jsem se zmiňovala že nám začala sezona požárnického sportu . 
Jeli jsme na soutěž . Do Křenovic . Pilně jsme trénovali . 
Počasí nám vyšlo docela pěkně . Když jsme přišli na řadu , přišla na nás trochu nervozita , jako po každé . Odcvičili jsme . Náš čas byl nejlepší . Radovali jsme se . Všichni měla časy přes 30 sekund ( a to je dost ) a mi měli 26,5 . Bylo to jasné vítězství . Jenže přišlo zklamání . 
Byli jsme diskvalifikovaní . Protože jsme použili jako mazání jar . A to prý je pěnidlo , a to nesmí být použito . Protože v nástřikových terčích to vytváří pěnu a u elektronických terčů to potom způsobuje rychlejší nástřik ale u normálních terčů , kde jsou plováky to nepomůže ničemu . A nm to udělalo v obyčejným terčích pěnu , k ničemu nám to nepomohlo . Ale přesto na nás podali protest a diskvalifikovali nás .  Dost nás to naštvalo . Mohli jsme podat odvolání . Ale náš vedoucí je ještě k tomu tolik neschopný , že to neudělal .  A je to můj strýc . Já ho nemám moc v lásce . 
A on je na mě právě na hasičích docela zasedlý . Nevím proč . Ale štve mě to . Koho by to neštvalo ? Ale on je stejně takový trošku jiný . Ale tak ještě to nějak přežiju . Kvůli němu přeci neodejdu od mého koníčku , od rodinné tradice a od party dobrých lidí . Stejně už tohle je poslední rok kdy mohu běhat za děti . Potom už jsem na to moc stará . Možná že budu cvičit potom za ženy v Milevsku , nebo se nám podaří postavit tým ve Zbelítově . Ale bůh ví jak to všechno ještě bude , když odejdeme na střední školy a už nebude tolik času . No to se ještě uvidí . 
K té soutěži , byli jsme poslední . A naštvaní za nespravedlnost . Asi to nejde celé vám to tady vysvětlit . Hlavně by jste museli znát pravidla soutěží a něco málo o tom vědět . I když nechci podceňovat vaše znalosti . Prostě jsem to jen tak zkráceně vysvětlila . A někteří to pochopí , jiní třeba ne . A asi vám jeto úplně ukradené , že vám to tady vyprávím . Ale mě se tak nějak chce . Chce se mi to sem napsat a tak to udělám . Třeba si to někdo z vás přečte rád . 
Teď v pátek zase odjíždím z hasičema . Přespíme v chatkách , v rekreačním středisku , kde se koná druhý den soutěž . Větší a důležitější soutěž . Snad se nám to nějak dobře povede .
V sobotu se vrátíme . Možná že stihnu dojít na cvičák jen tak popovídat na chviličku . Ještě uvidím jak se budu cítit . A v neděli máme další hasičskou okresní soutěž u nás ve Zbelítově . Takže mě čeká další krušný víkend . Ale těším se . Hlavně aby bylo hezké počasí . 

adga
Ještě bych se chtěla zmínit o tomto obrázku . 
Tohle musím nakreslit , podle originálu , úplně na milimetr stejný a potom vystínovat . Je to fuška . Za jednu hodinu ve škole stihnu namalovat sotva 10 cm . Teď mám tak polovičku nakreslenou tužkou , zhruba . Do 30. května to mám mít hotové . Vůbec mi to nejde . Je to obtížné . Moc času nezbývá . A domů si to vzít nesmím dokud to celé nemám předkreslené . Můžu si to vzít teprve až to začnu stínovat . A to ještě dlouho potrvá . To jsem na to zvědavá . Když to nenamaluju , nebudu mít známku z výtvarné výchovy , jelikož je to závěrečný výkres , který musí každý odevzdat jinak mu neukončí známku a z výtvarky bude propadat . Nebude mít uzavřenou devíti letou docházku a nevezmou ho na střední školu . Takže to prostě mít musím . 
Každý má jiný obraz města od stejného malíře V . Jansy . Obdivovala jsem ho , jak perfektně umí kreslit . Ale po několika hodinách kreslení ho začínám nenávidět . I když vím že za to nemůže . 
Bude to ještě hodně zajímavé . Ale snad se mi to nějak podaří nakreslit . 

Přeji vám aby jste také měli víkendy , ze kterých se můžete těšit . Ale nejen víkendy . 
Těšte se z každého dne , z každé chviličky která se vám naskytne . 

radost a žal .. ?!

5. května 2010 v 20:57 | Chalíl Džibrán |  různýýý
Pak řekla jedna z žen: promluv k nám o radosti a žalu.
A Mustafa odpověděl:
Vaše radost je váš žal zbavený masky. A tatáž studnice, z níž tryská váš smích, byla často naplněna vašimi slzami. A jak by tomu mohlo být jinak?
Čím hlouběji se vrývá žal do vašeho nitra, tím více můžete pojmout radosti.
Což není pohár, v němž je vaše víno, pohárem, jenž byl vypálen v hrnčířově peci?
A není loutna, která konejší vašeho ducha, týmž dřevem, které bylo opracováno nožem?
Když jste veselí, nahlédněte hluboko do svého srdce a shledáte, že to, co vám dává žal, je zároveň to, co vám dává radost.
Když jste smutni, pohlédněte opět do svého srdce a uvidíte, že ve skutečnosti lkáte jen pro to, co bylo vaším potěšením.
Někteří z vás říkají: "Radost je větší než žal", a jiní říkají: "Ne, žal je větší."
Já vám však pravím, že radost a žal jsou neoddělitelné. Přicházejí společně, a usedne-li jeden z nich s vámi k vašemu stolu, pamatujte že druhý spí na vašem loži. 
Ve skutečnosti jste jako váhy zavěšení mezi žalem a radostí. V klidu a v rovnováze jste, jen když jste prázdní. Když vás strážce pokladu zvedá, aby zvážil své zlato a stříbro, tu musí nutně vaše radost nebo žal stoupat či klesat.

ctuhk

bolest a strach

5. května 2010 v 20:52 citáty...
Nic není tak nesnadné jako najít vhodná slova pro velkou bolest.

Soucit nezmenšuje bolest, ale trochu ji oslazuje.

Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku.

Lidé se bojí smrti, jako se děti bojí jít do tmy; a právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrostl i ten druhý.

Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy; teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci.

V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačuje-li se její projev. Slzy, jež polykáme, jsou mnohem trpčí těch, které proléváme.

Je příjemné vzpomínat v bezpečí na překonanou bolest.