Sny .. realita .. všechno to patří k životu ..

16. března 2010 v 21:15 | šárka |  Příběhy
Jak je krásné být v jeho náruči . Mít zavřené oči a užívat si ty krásné okamžiky . Svět okolo neexistuje . Motýlci se jí v břiše splašili a srdce jí tluče na poplach .
Sluníčko svítí . Okolo květiny . Plná louka květin . Jásavý den . Doprovodí jí domů .
Doma všichni čpí veselou náladou . Zasněná si lehne do trávy na zahradě . Vedle ulehne její hafan Buddy . A spolu přemýšlí a užívají si konec dne , který byl tak úžasný . Najednou už vidí jen hvězdy , jak září a černočernou tmu . Která se vlila do všech koutů .
Ozývalo se kuňkání žab .
Co to ? Ha , byl to jen sen . Škoda . Tak krásný sen . Návrat do reality byl krutý .
Venku vál silný vítr který v jejím podkrovním pokojíčku byl slyšet a vydával strašidelné zvuky . Dita se zvedla a šla se podívat k oknu . Z oblohy se snášel sníh s deštěm a vítr kolébal se stromy ze strany na stranu .
Vrátila se do postele , a přemýšlela . Zítra má špatný den . Zase pondělí , celý týden má před sebou . Učení a prověrky .
Kamarádka se jí oddaluje . Dita jí nechce ztratit , jenže neví co dělat . Je to pořád horší . Čas nejde vrátit . Bohužel .
Nechce už na to myslet . Promítá si ten krásný sen . A upadá znovu do spánku . Vidí někde v dálce a v mlze postavu a natahuje po ní ruku , je daleko . Kolem sebe slyší hlasy , ze všech stran jí něco šeptá do hlavy aby nejezdila na velikonoční prázdniny k babičce.

Ráno nad tím mávne rukou . Velikonoce jsou přece až za měsíc .
Necítí se dobře . Rodiče se zase hádají . Nebaví jí to poslouchat a tak vyrazí do školy dřív .
S hlavou sklopenou do země . Možná pod tíhou problémů , do někoho vrazí . Uvědomuje si že na ní křičí klučičí hlas . Dita se omlouvá s tváří zabořenou do země a sleduje jak na ní dopadají vločky sněhu . Zvedne hlavu a spatří tvář . Je to kluk kterého viděla ve snu . Nemůže tomu uvěřit . . Sleduje ho a nevnímá dění kolem .Vzpomíná na sen . Jeho úsměv jí vytrhne ze vzpomínek . Čeněk se jí představí a navrhne jí doprovod do školy . Prý se nově přestěhoval do města a jde do nové školy . Povídali si dlouhou dobu . A aniž by si to uvědomili každý z nich byl jako očarovaný . Očarovala je láska .
Den utekl rychle a odpoledne které si společně naplánovali se dočkali .
Sedli si do cukrárny , popíjeli čaj a vyprávěli si o svých životech . Našli mnoho společných věcí . V mnoha věcěch se lišili .

Utekl týden a oni už se zdáli jako nezordělitelná dvojka .
Řešili spolu problémy .
Oba se cítili šťastní .

Blížili se Velikonoce . Dita úplně zapoměla na varování ze snu .
Před odjezdem k babičce se sešla s Čeňkem . Chtěla se rozloučit . Věděla že jí těch pár dní bude neskutečně chybět .
Když k němu přišla , koukal zaritě někam do nekonečna . Dita z toho byla nezvózní . Nikdy se takhle nechoval . Najednou ale sklopil oči a povídá jí : " Víš , já už od té doby co jsi do mě vrazila cítím bušení srdce když jsem s tebou . Myšlenky mám jen u tebe ...." odmlčel se a pokračoval : " Miluju tě , nechci tě ztratit a moc pro mě znamenáš " .
Dita byla zaskočená . Přiznala mu že je na tom podobně . Byla nejšťastnější holka na světě .
Nechtěla od něj odjet . Ale říkala si že je to na pár dní a že už u babičky dlouho nebyla , tak se na ní chtěla jet podívat . Popovídat o všem co se stalo . Vždycky si s babičkou povídala . Všechno si řekli . Těšila se na to .
Loučení bylo krásné . Políbil ji . A dal jí přívěšek na krk se srdíčkem . Aby na něj nezapoměla . A měla ho pořád u sebe .

Cestou k babičce se jí stala nehoda . Jejich auto na namrzlé silnici uklouzlo . Sjelo ze silnice a nabouralo do stromu .
Dita měla těžký otřes mozku a několik vážných zranění . Převezli jí do nemocnice . Několik dní žila jen na přístojích .
Její rodiče vyvázli jen s lehkými zraněními .
Čeněk jí byl navštívit , seděl u ní dlouhou dobu . A doma potajmu plakal . Moc se o ní bál .
Po týdnu jí od přístrojů odpojili . Už nebyla žádna šance na uzdravení .
Když se na ní byl Čeněk naposledy podívat a rozloučit se s ní . V ruce držela srdíčko které od něj dostala . Vzal si ho na památku . Nikdy na ní nezapomene . Děsně se trápil . Nespal . Byl unavený . Mračil se na svět .
Ztratil člověka kterého miloval a který mu konečně rozuměl .
Svět ho zklamal a on už nevěřil v nich dobrého .
Ale nezvdal to . Pokračoval v životě dál . I když věděl že jeho budoucnost nebude tak jak chtěl , že bude jen plná smutku .
Přesto všechno si řekl , že bude bojovat aby na něj mohla být Dita pyšná .
A bojoval . Stále na ní vzpomínal , plakal , chodil za ní na hřbitov a nosil tam květiny .
Život i když zklame je pořád život . Náš úděl je žít . Tak žijme .. Tak jak nejlíp to jde . Ať nemáme čeho litovat ...

bfsb
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co bych sem měla přidat?

obrázky 22% (11)
příběhy , básničky , citáty 24% (12)
něco o mě 24% (12)
úvahy 14% (7)
nic 6% (3)
ani nevim 10% (5)

Komentáře

1 blechov blechov | E-mail | 16. března 2010 v 21:21 | Reagovat

Umíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama