Další chmury .. Konec jednoho období a začátek jiného , doufám lepšího ... Vždyť co stojí za lidské trápení ?

30. března 2010 v 20:37 | šárka |  O mě
Byla jsem šťastná . Užívala si život . Vznášela se . Lítala . Myslela jsem si že by to mohlo vydržet . 
Konečně jsem měla ten pocit že mě může mít někdo opravdově rád a milovat . Že jsem pro toho člověka jedinečná a krásná . Myslela jsem že pro něj znamenám hodně . 
Ale spadla jsem a to hodně rychle . Pořádně jsem si namlela . 
O víkendu jsem si připadala jako v ráji . A říkala si že život nemůže být hezčí . 
A pak to přišlo . Konec . Smutek . Pláč , deprese . Odneslo to moje levé zápěstí . I když jen v malé míře ale stejně a to jsem myslela že tohle už skončilo . Ale nešlo to . Musela jsem to udělat . Táhlo mě to . A zmocnilo se mě to . 
Taky jsem si na těžce zlomené srdce diagnostikovala 2 prášky na bolest hlavy , brufen je prý na všechno , tak jsem to zkusila . A vida . Usnula jsem . Možná vyčerpáním . Usnula jsem na od slz mokrém polštáři s mokrým kapesníkem v ruce a s tunou mokrými kapesníky všude okolo . 
Další záplava a nápor slz ve škole . Prostě jsem to tam nedokázala udržet . Následovala pomoc kamarádek . A až v tom nejhorším jsem konečně poznala ty lidi který dokáží pomoct . 
Pravda je že v tom špatném člověk pozná nejbližší a opravdové přátele . 
Když jsem byla na tom dně a vychutnávala si tu největší bolest . A potom četla ty utěšující zprávy . Sledovala reakce lidí a nechala si od těch lidí blízko mě utírat slzy . Tak jsem poznala že je na světě mnoho lidí kterým na mě záleží a to se s nimi nevídám pravidelně s některými vlastně skoro vůbec . 
A přesto vím že já mám ráda je a oni mně . 
Ze začátku ve mě byl přeobrovský smutek , lítost ale začalo to přerůstat ve zlost a vztek . Ale už se tak pomalu uklidňuju . Hodně mi pomohla kamarádka , která se mnou šla odpoledne po škole ven , dala mi menší léčebnou kůru šokem . Prošla se mnou ta místa ke kterým se poutalo tolik vzpomínek . A snažila se je prolomit . 
Sice jsem se vrátila z toho chvilkového ráje . Sice jsem ztratila milovaného člověka a dost tvrdě . 
Slízla jsem si to . Byla jsem naivní . A pořád si něco nalhávala . 
Ale za to jsem získala něco cennějšího . Získala jsem poznatek že nejsem na světě zase až tak sama a že to není tak hrozné jak se na první pohled zdá . Poznala jsem že na mě někomu záleží.
Určitě to všechno bude ještě těžké . Všechno se ke mě bude vracet jen letmým pohledem na místa a věci . Jen zaslechnutím něčeho a malé vzpomínky . Ale já věřím že to zvládnu . 
Už takhle se cítím docelá silná . Vymazala jsem smsky , kontakty v mobilu na icq a na facebooku , vymazala jsem fotky . A snažím se vymazat to i z hlavy . Zatím se to moc nedaří ale tímhle článkem to bude definitivní . Zpečetím konec . 

dfzhgj

A začnu novým začátkem . Nechci nějaký další vztah na chviličku . 
Já totiž všechno beru vážně . A potom skončím na dně . Protože si všechno idealizuju . Už mi to někdo řekl . Jsem prý idealistka . Ano jsem . Mám ráda když je něco ideální . A je to tak jak to být má . A o to víc mě bolí zklamání když něco ideálního zkončí .
Všechno mě víc bolí . Protože jsem to nebrala jen tak lážo plážo na lehkou váhu . Ale brala jsem to vážně .
Asi se nezměním . Rozhodně ne v tomhle . Ale budu se to pokoušet aspoň trošičku zmírnit .  

A jdu vstříc novému začátku . Novému životu . Pokusím se změnit dosavadní život na trošku jiný . 
Ještě přesně nevím jaký ani jak . Ale bude to změna . 
Netuším kam povede . Ale chci zapomenout . 
Určitě to bude těžká přetěžká cesta . 
Ale já se pokusím . A zkusím se nevzdat . 

Mimochodem kdo by chtěl vědět . Tak ze střední školy mi výsledky nepřišly , musím si počkat do 22.dubna . Určitě sem hned zveřejním jak to dopadlo , protože jestli to vyjde budu mít velikánskou radost . 

Také mi psala sestřenice jestli k nim nechci přijet na pár dní do Prahy , přijít na jiné myšlenky . 
Strašně ráda bych . Čekám jen na její odpověď a potom to zařídit u rodičů . Snad by mi to vyšlo teď o Velikonočních prázdninách a ani bych nezameškala nic ve škole . 
Jen tak na chvíly vypadnout z toho světa ve kterém jsem uvězněná . A užívat si ruch velkoměsta . Tak snad to vyjde .

Takže kupředu . Pohlédnout do očí životu . Čelit osudu .
Vzhůru k lepším zítřkům .


Každý hraje šachy s životem , jen jednou jdou ty tahy jeden za druhým, jednou uplyne dost času než se někdo rozhodne, jak se zachová . 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blechov blechov | E-mail | Web | 31. března 2010 v 9:15 | Reagovat

Opravdové přátelství je víc než láska. Je jaksi skromnější, ne tolik atraktivní, ale trvalejší a méně zranitelné.

2 phoenix phoenix | E-mail | Web | 31. března 2010 v 14:52 | Reagovat

mrzí mě že u tebe události vzaly takovýhle vývoj :-( ale opravdu nepochybuju, že si poradíš, úplně to čiší z toho článku, to odhodlání. nic tě nemůže zastavit;
a nezapomínej... všechno špatné je pro něco dobré (což už jsi viděla) a jen proto, že něco nervá věčně, neznamená to, že to nebylo reálné. samozřejmě tě může mít někdo rád (těch lidí je bezpochyby mnohem víc, než myslíš) a milovat (což časem opět určitě přijde).
opatruj se

3 Sinusovka Sinusovka | 1. dubna 2010 v 0:21 | Reagovat

Klaním se tomu, jak jsi zvládla napsat tenhle článek. Tuhle písničku mám mimochodem mezi těmi velmi oblíbenými. Kdysi jsem si ji pouštěla pořád, pořád, pořád dokola.
Čas jde pořád dál, vteřinu po vteřině, každá je nová a poskytuje nám celý nový svět, který je tu pro nás. A ty se nebojíš do něj vkročit, což je moc dobře.
Bude hezky, vím to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama