Březen 2010

Další chmury .. Konec jednoho období a začátek jiného , doufám lepšího ... Vždyť co stojí za lidské trápení ?

30. března 2010 v 20:37 | šárka |  O mě
Byla jsem šťastná . Užívala si život . Vznášela se . Lítala . Myslela jsem si že by to mohlo vydržet . 
Konečně jsem měla ten pocit že mě může mít někdo opravdově rád a milovat . Že jsem pro toho člověka jedinečná a krásná . Myslela jsem že pro něj znamenám hodně . 
Ale spadla jsem a to hodně rychle . Pořádně jsem si namlela . 
O víkendu jsem si připadala jako v ráji . A říkala si že život nemůže být hezčí . 
A pak to přišlo . Konec . Smutek . Pláč , deprese . Odneslo to moje levé zápěstí . I když jen v malé míře ale stejně a to jsem myslela že tohle už skončilo . Ale nešlo to . Musela jsem to udělat . Táhlo mě to . A zmocnilo se mě to . 
Taky jsem si na těžce zlomené srdce diagnostikovala 2 prášky na bolest hlavy , brufen je prý na všechno , tak jsem to zkusila . A vida . Usnula jsem . Možná vyčerpáním . Usnula jsem na od slz mokrém polštáři s mokrým kapesníkem v ruce a s tunou mokrými kapesníky všude okolo . 
Další záplava a nápor slz ve škole . Prostě jsem to tam nedokázala udržet . Následovala pomoc kamarádek . A až v tom nejhorším jsem konečně poznala ty lidi který dokáží pomoct . 
Pravda je že v tom špatném člověk pozná nejbližší a opravdové přátele . 
Když jsem byla na tom dně a vychutnávala si tu největší bolest . A potom četla ty utěšující zprávy . Sledovala reakce lidí a nechala si od těch lidí blízko mě utírat slzy . Tak jsem poznala že je na světě mnoho lidí kterým na mě záleží a to se s nimi nevídám pravidelně s některými vlastně skoro vůbec . 
A přesto vím že já mám ráda je a oni mně . 
Ze začátku ve mě byl přeobrovský smutek , lítost ale začalo to přerůstat ve zlost a vztek . Ale už se tak pomalu uklidňuju . Hodně mi pomohla kamarádka , která se mnou šla odpoledne po škole ven , dala mi menší léčebnou kůru šokem . Prošla se mnou ta místa ke kterým se poutalo tolik vzpomínek . A snažila se je prolomit . 
Sice jsem se vrátila z toho chvilkového ráje . Sice jsem ztratila milovaného člověka a dost tvrdě . 
Slízla jsem si to . Byla jsem naivní . A pořád si něco nalhávala . 
Ale za to jsem získala něco cennějšího . Získala jsem poznatek že nejsem na světě zase až tak sama a že to není tak hrozné jak se na první pohled zdá . Poznala jsem že na mě někomu záleží.
Určitě to všechno bude ještě těžké . Všechno se ke mě bude vracet jen letmým pohledem na místa a věci . Jen zaslechnutím něčeho a malé vzpomínky . Ale já věřím že to zvládnu . 
Už takhle se cítím docelá silná . Vymazala jsem smsky , kontakty v mobilu na icq a na facebooku , vymazala jsem fotky . A snažím se vymazat to i z hlavy . Zatím se to moc nedaří ale tímhle článkem to bude definitivní . Zpečetím konec . 

dfzhgj

A začnu novým začátkem . Nechci nějaký další vztah na chviličku . 
Já totiž všechno beru vážně . A potom skončím na dně . Protože si všechno idealizuju . Už mi to někdo řekl . Jsem prý idealistka . Ano jsem . Mám ráda když je něco ideální . A je to tak jak to být má . A o to víc mě bolí zklamání když něco ideálního zkončí .
Všechno mě víc bolí . Protože jsem to nebrala jen tak lážo plážo na lehkou váhu . Ale brala jsem to vážně .
Asi se nezměním . Rozhodně ne v tomhle . Ale budu se to pokoušet aspoň trošičku zmírnit .  

A jdu vstříc novému začátku . Novému životu . Pokusím se změnit dosavadní život na trošku jiný . 
Ještě přesně nevím jaký ani jak . Ale bude to změna . 
Netuším kam povede . Ale chci zapomenout . 
Určitě to bude těžká přetěžká cesta . 
Ale já se pokusím . A zkusím se nevzdat . 

Mimochodem kdo by chtěl vědět . Tak ze střední školy mi výsledky nepřišly , musím si počkat do 22.dubna . Určitě sem hned zveřejním jak to dopadlo , protože jestli to vyjde budu mít velikánskou radost . 

Také mi psala sestřenice jestli k nim nechci přijet na pár dní do Prahy , přijít na jiné myšlenky . 
Strašně ráda bych . Čekám jen na její odpověď a potom to zařídit u rodičů . Snad by mi to vyšlo teď o Velikonočních prázdninách a ani bych nezameškala nic ve škole . 
Jen tak na chvíly vypadnout z toho světa ve kterém jsem uvězněná . A užívat si ruch velkoměsta . Tak snad to vyjde .

Takže kupředu . Pohlédnout do očí životu . Čelit osudu .
Vzhůru k lepším zítřkům .


Každý hraje šachy s životem , jen jednou jdou ty tahy jeden za druhým, jednou uplyne dost času než se někdo rozhodne, jak se zachová . 

Tráva ..

25. března 2010 v 20:51 různýýý
Jaro . Všude zeleno . Konečně je vidět tráva a příroda . 
Tahle písnička mi přišla hezká a hodící se k tomuhle ročnímu období . 
Třeba se bude líbit  i Vám . 


No hurá :) pořádné jaro ..

23. března 2010 v 21:03 | šárka |  O mě
cfzuj
Tak tohle je první fotka letošního jara . Nebo raději , krásné prosluněné oblohy . S krásnou modrou barvou která člověka uklidňuje a k tomu tu a tam několik bílých polštářků . A to celé prozářené slunečními paprsky .
Jaká krása .
Odpočinek .. energie .. síla .. návrat něčeho dlouho očekávaného .. něčeho co nám chybělo ..
Byla jsem nemocná .. Dnes jsem ale už neodolala , šla jsem na zahradu , posadila se na lavičku , popíjela čaj , hladila hafana a nastavovala tvář slunci .
Už nešlo jen tak sedět . Prostě mi to nedalo a musela jsem jít s Nikitou na procházku na louku .A užívat si to vysněné jaro .
Konečně můžeme odhodit čepice a zimní oblečení . Zazimovat lyže , sáňky ... Napadlo mě , zazimovat je špatně slovo že ? Musím se smát . Tak zajarovat , zalétovat ? Asi ne , prostě uklidit . Ať si znovu počkají , až přijde jejich čas .
Vytáhnou kolo , kolečkové brusle a nebo jen pořádně promazat a navoskovat nohy , a otevřít oči .
Vyrazit ven a užívat si vůni příchozího krásného počasí .
xczgujhk
Myslím že s tím sluníčkem jsou všechny problémy menší . Lépe se řeší .
Vše je více osvětlené . Je větší síla ..
Všichni mluví o Slunci jen jako o zdroji světla a tepla . Ale nikdo neřekne že je to i zdroj síly a energie . Že je to nová naděje . Že dokáže člověka potěšit a donutit ho k odhodlání k činům .
Je to něco úžasného ..
A lidé si to ani neuvědomují . Berou to jako samozdřejmost . Ale co kdyby slunce zmizelo ? Když pominu že by jsme umrzli a žili ve tmě .. Kdyby tohle technika vynahradila , jako že to není možné . Ale přeci by se svět zhroutil . Člověk by bez slunce nemohl vydržet . Měl by víc a víc depresí .
Samá špátná nálada , hádky , smutek .. To by nešlo .
Jen dlouhá zima dokáže lidi dohnat k šílenství .
Slunce nás prostě vede dál , dál slepou touhou , dál cestou dlouhou , dál do našich snů , dál až k oblakům .
I když známe cestu , slunce nás vede kupředu .

Málem bych ale zapomněla na krásnou letní oblohu . Posetou hvězdami .
Ve dne je nespatříme ale v noci nám svojí krásnu nabízejí .
V páru s tmou , nám vyjdou nad hlavou .
Někdy stačí jen natáhnout ruku a chytit jednu hvězdu do dlaní .
Ta hvězda ale nemusí být jen ta co pro nás svítí každou noc na obloze . Může to být i člověk .
Stačí se rozhlédnout kolem sebe . Je jich tolik . Září jen a jen pro nás .
Jejich svit se nám zaryje do srdcí a vpíše do nich vjemy které nejdou vygumovat . Jsou tam vryté napořád . Jsou to hvězdy ! Hvězdy našeho života . Hvězdy okamžiku . Pomáhají nám , trápí nás , způsobují radost ale hlavně jsou tu pro nás a jsou tu s námi .
Svítí pro nás . Jsou důležité .

A když se nám v životě objeví i naše nové slunce . Člověk který nám ukazuje všechnu tu krásnu světa a který nám dá celé své srdce .
Potom už je člověk tak bohatý , jak se mu nesnilo .
Jen si to někdy neuvědomuje .

BEZ HVĚZD A SLUNCE BY NEBYL SVĚT , ANI ŽIVOT . NIC BY NABYLO TAKOVÉ JAKÉ TO JE .
JAK DŮLEŽITÉ JSOU ..
Měli bychom si jich vážit ..

Sny .. realita .. všechno to patří k životu ..

16. března 2010 v 21:15 | šárka |  Příběhy
Jak je krásné být v jeho náruči . Mít zavřené oči a užívat si ty krásné okamžiky . Svět okolo neexistuje . Motýlci se jí v břiše splašili a srdce jí tluče na poplach .
Sluníčko svítí . Okolo květiny . Plná louka květin . Jásavý den . Doprovodí jí domů .
Doma všichni čpí veselou náladou . Zasněná si lehne do trávy na zahradě . Vedle ulehne její hafan Buddy . A spolu přemýšlí a užívají si konec dne , který byl tak úžasný . Najednou už vidí jen hvězdy , jak září a černočernou tmu . Která se vlila do všech koutů .
Ozývalo se kuňkání žab .
Co to ? Ha , byl to jen sen . Škoda . Tak krásný sen . Návrat do reality byl krutý .
Venku vál silný vítr který v jejím podkrovním pokojíčku byl slyšet a vydával strašidelné zvuky . Dita se zvedla a šla se podívat k oknu . Z oblohy se snášel sníh s deštěm a vítr kolébal se stromy ze strany na stranu .
Vrátila se do postele , a přemýšlela . Zítra má špatný den . Zase pondělí , celý týden má před sebou . Učení a prověrky .
Kamarádka se jí oddaluje . Dita jí nechce ztratit , jenže neví co dělat . Je to pořád horší . Čas nejde vrátit . Bohužel .
Nechce už na to myslet . Promítá si ten krásný sen . A upadá znovu do spánku . Vidí někde v dálce a v mlze postavu a natahuje po ní ruku , je daleko . Kolem sebe slyší hlasy , ze všech stran jí něco šeptá do hlavy aby nejezdila na velikonoční prázdniny k babičce.

Ráno nad tím mávne rukou . Velikonoce jsou přece až za měsíc .
Necítí se dobře . Rodiče se zase hádají . Nebaví jí to poslouchat a tak vyrazí do školy dřív .
S hlavou sklopenou do země . Možná pod tíhou problémů , do někoho vrazí . Uvědomuje si že na ní křičí klučičí hlas . Dita se omlouvá s tváří zabořenou do země a sleduje jak na ní dopadají vločky sněhu . Zvedne hlavu a spatří tvář . Je to kluk kterého viděla ve snu . Nemůže tomu uvěřit . . Sleduje ho a nevnímá dění kolem .Vzpomíná na sen . Jeho úsměv jí vytrhne ze vzpomínek . Čeněk se jí představí a navrhne jí doprovod do školy . Prý se nově přestěhoval do města a jde do nové školy . Povídali si dlouhou dobu . A aniž by si to uvědomili každý z nich byl jako očarovaný . Očarovala je láska .
Den utekl rychle a odpoledne které si společně naplánovali se dočkali .
Sedli si do cukrárny , popíjeli čaj a vyprávěli si o svých životech . Našli mnoho společných věcí . V mnoha věcěch se lišili .

Utekl týden a oni už se zdáli jako nezordělitelná dvojka .
Řešili spolu problémy .
Oba se cítili šťastní .

Blížili se Velikonoce . Dita úplně zapoměla na varování ze snu .
Před odjezdem k babičce se sešla s Čeňkem . Chtěla se rozloučit . Věděla že jí těch pár dní bude neskutečně chybět .
Když k němu přišla , koukal zaritě někam do nekonečna . Dita z toho byla nezvózní . Nikdy se takhle nechoval . Najednou ale sklopil oči a povídá jí : " Víš , já už od té doby co jsi do mě vrazila cítím bušení srdce když jsem s tebou . Myšlenky mám jen u tebe ...." odmlčel se a pokračoval : " Miluju tě , nechci tě ztratit a moc pro mě znamenáš " .
Dita byla zaskočená . Přiznala mu že je na tom podobně . Byla nejšťastnější holka na světě .
Nechtěla od něj odjet . Ale říkala si že je to na pár dní a že už u babičky dlouho nebyla , tak se na ní chtěla jet podívat . Popovídat o všem co se stalo . Vždycky si s babičkou povídala . Všechno si řekli . Těšila se na to .
Loučení bylo krásné . Políbil ji . A dal jí přívěšek na krk se srdíčkem . Aby na něj nezapoměla . A měla ho pořád u sebe .

Cestou k babičce se jí stala nehoda . Jejich auto na namrzlé silnici uklouzlo . Sjelo ze silnice a nabouralo do stromu .
Dita měla těžký otřes mozku a několik vážných zranění . Převezli jí do nemocnice . Několik dní žila jen na přístojích .
Její rodiče vyvázli jen s lehkými zraněními .
Čeněk jí byl navštívit , seděl u ní dlouhou dobu . A doma potajmu plakal . Moc se o ní bál .
Po týdnu jí od přístrojů odpojili . Už nebyla žádna šance na uzdravení .
Když se na ní byl Čeněk naposledy podívat a rozloučit se s ní . V ruce držela srdíčko které od něj dostala . Vzal si ho na památku . Nikdy na ní nezapomene . Děsně se trápil . Nespal . Byl unavený . Mračil se na svět .
Ztratil člověka kterého miloval a který mu konečně rozuměl .
Svět ho zklamal a on už nevěřil v nich dobrého .
Ale nezvdal to . Pokračoval v životě dál . I když věděl že jeho budoucnost nebude tak jak chtěl , že bude jen plná smutku .
Přesto všechno si řekl , že bude bojovat aby na něj mohla být Dita pyšná .
A bojoval . Stále na ní vzpomínal , plakal , chodil za ní na hřbitov a nosil tam květiny .
Život i když zklame je pořád život . Náš úděl je žít . Tak žijme .. Tak jak nejlíp to jde . Ať nemáme čeho litovat ...

bfsb

Příběh .. pravdivý ? Uvidíte ..

6. března 2010 v 22:12 | šárka a nebo sám život ? |  Příběhy
Proč jsou něktěří lidé takový ? Proč jeden nechápe druhého ? Proč ? Proč ? Proč ?
Ptala se na různé otázky. Odpovědi se nedočkala žádné . Koukala do tmy , přemýšlela .Zas jí přepadly její myšlenky .
Přitom neměla špatný svět . Jen jí někdy přišlo všechno jinak .
Měla 15 let . Bydlela v takové zapadlé vesničce . Každý tam znal každého . Ale ona to tam začala nesnášet . Díky vesnici se nedostávala do většího kontaktu s jinými lidmi . Nechtěla si to moc přiznat ale lidí se bála .
Chodila do 9. třídy základní školy . A čekalo jí několik dalších let studia . Dlouho se rozhodovala na jakou střední školu si podá přihlášky . Vůbec nevěděla . A i když už bylo rozhodnuto a nemohlo se nic změnit , nevěděla jistě jestli si dobře vybrala . Jestli jí bude budoucí povolání bavit . Bála se . Budoucnosti . Čekání na výsledky výběrového řízení pro přijetí na střední školu bylo unavující . Co když jí nevezmou ? A když ano , jaké to bude ? Je to doopravdy to pravé ?
Nejistota vyplňovala její život .
Přátele které měla byli převážně ze školy . Tam už byla zvyklá . Znala je dobře . Věděla co může , co ne . Ty lidi tam měla moc ráda . Asi jí někteří budou chybět . Když nad tím tak přemýšlí . Říká si , že jí asi nebudou chybět ty lidi , proto jací jsou . Ale proto že přijdou jiní lidé , na které nebude zvyklá . Které nebude znát a znovu si bude muset zvykat . A bojí se , ani pořádně neví čeho . .
Další přátelé má v jiném kolektivu . V kynologickém klubu kam chodí se svým hafanem . Je tam ze všech nejmladší . A připadá jí to . . Jako kdyby to byl hřích . Často na to myslí . Ty lidi má ráda . Tráví s nimi hodně času . A je to fajn . Jenže jí připadá jako kdyby její věk byl problém . Chodí tam i lidé třeba o 20 let starší . Ona je bere tak že jsou to prostě lidé se společnými zájmy , bere je takové jací jsou . Ale oni asi ne . Ona je ta nejmladší . To ona přece ničemu nerozumí , je mladá , takže blbá . ? Nemůžou se s ní normálně bavit ? Nemůžou jí brát jako sobě rovnou ? Proč tam prostě nezapadne ?
Vyčítají jí tam že je zamlklá , že nevyjádří svůj názor , nemá sebevědomí . Není jako oni , oprsklá sebevědomá holka která si věří . Není taková . Je to diskriminace ? Jsou takový lidé hodni žití ? Spíše jsou zavrhováni . Nikdo je nechápe .
Nechápou proč neřekne co si myslí . Nechápou proč je uzavřená do sebe . Nechápou její svět . Ale ona chápe jejich . Jejich chování zná líp než kdokoliv jiný . Pozoruje je , přemítá si myšlenky , které nevysloví nahlas .
A když něco řekne ? Když se odváží vyslovit svůj názor ? Všichni na ní koukají jak kdyby udělala něco špatného . A protože tohle ví předem neříká radši nic .
Je jediná kdo má takovou povahu a nebo nikoho takového nezná ?
Mrzí jí to .
Nemá kde najít útěchu . Utěšuje se sama . Hrozně moc by potřebovala obejmout a dodat sílu . Vůbec se jí nechce pokračovat dál .
Svět jde dál , pořád se točí . Ona stojí na jednom místě .

Konečně potká někoho kdo jí vnese chuť do života . Je šťastná . Usmívá se na svět . Skáče radostí . To on je pro ní všechno . Moc pro ní znamená .. Miluje ho . Krásný pocit . Myšlenky pořád u něj .
Jednou jí ale zase popadne otázka . Je pro něj dost dobrá ? Zasloužím si ho ? Je vůbec možné že jí potkalo takové štěstí ?
Proč se tak bojí že ... Jak pokračuje otázka ? Neví . Asi to mělo být spíše čeho se bojí ? Bojí se ? Proč se bojí ?
Bojí se že ho ztratí . Ano už na to přišla . Ztratí ho ? Co bude dělat ?
Je šťastná že ho má . A pláče . Stýská se jí . Moc .

Všechno na ní dolehlo . Pláče . Svět je nespravedlivý .
Co by si přála ? Po čem touží ? Proč to říkat nahlas ? Nechá si to pro sebe . Když to někomu poví , změní se něco ? Změní se jen to že její tužby a sny budou prozrazeny . Třeba se jí za to někdo vysměje .
Kdyby prozradila co chce , ještě víc se jí bude někdo smát . Bude ještě víc ubohá ? Je ubohá ? Co si o ní kdo myslí ?
Může se změnit ? Chce se změnit . Má to dělat ?
Má jí někdo rád ? Má jí někdo rád takovou jaká je ?
Ocení někdy někdo něco co udělá ?
Je možné aby se splnili její nevyřčené sny ?
Další slza se jí kutalí po obličeji .Tolik skromných přání , které někdo bere jako samozdřejmost a ona to nemůže mít . Něco ve vnitř jí to nedovolí .
Ten strach který má z tolika věcí , dřímá někde ve vnitř . Nejde se ho zbavit ... :(




Možná Vám přijde že ten životní příběh znáte .
Ano , je to můj příběh . Ale nedokázala jsem to popsal tak jako že je to příběh můj . Musela jsem to napsat tak , jako když to píše někdo jiný . Nechci si uvědomovat tu krutou pravdu která mě pronásleduje .
Vím že je to špatně . Ale nemůžu s tím nic dělat . Proč některé čáasti života jsou tak krásné a jiné tak smutné ? Musí smutek existovat ? Je na něj lék ?
Tolik otázek . Tak málo odpovědí .

Konečně už je vidět jaro :) . Krásné . Miluju ty sluneční paprsky .

3. března 2010 v 19:53 Obrázky
Dám Vám sem pár obrázků z mého okolí když je jaro :) .