Leden 2010

Tak se staň co má se stát .

20. ledna 2010 v 19:34 | šárka |  různýýý
Všechno tak nějak děsí . Každý kout je strašidelný . Za každým rohem kouká nějaká ta bestie která by něco potřebovala .
Všude je strach , všude a v každém . Není nikdo beze strachu . Zbavit se ho nejde .
Možná odsunout . Ale on se vrátí . Vrací se , vrací . Objeví se když to nechceme .

Kolikrát jsem se sama sebe ptala , kolik dnů mi chybí vidět ráj ?
V dlani tvář , slzy v očích , rty bez výrazu . Bílá kůže , chladný výraz ...
Tak se staň co má se stát ..

Kdyby tak úsměv zůstal dál ..
Hvězdy rozzáří tajemné světlo ...
Tak se staň co má se stát ...

Vykroč do života s dobrou vírou , s chutí žít a s nadějí že to bude lepší !
Hlasy hvězdných bran volají že se všechno může změnit . Sluneční paprsky zahojí všechny rány .
Cestou k ráji prší štěstí .
Když vkročíš do svitu měsíce budeš naším andělem ...

Jediný co si máme všichni přát , aby úsměv zůstal a zdobil naši tvář .
Tvář která se rozzáří jak zem když slunce vychází .
Osud zavede nás s tím kouzelným zázračným úsměvěm na ty hezčí cesty .

Kdo se ptá , co pak a jak dál ?
Kde jsem já ?
Mám peklo či ráj ?

Štěstí rozdává , davy zahojí .
Dal by všem co může dát .

Tak se staň co má se stát .

Citáty o životě ..

20. ledna 2010 v 19:15 citáty...
Domníval jsem se, že se učím žít, ale mezitím jsem se učil, jak umřít.

Záleží na tom, jak dobře žiješ, nikoliv jak dlouho.

Žít znamená bojovat.

Život může být nádherný, když se ho nebojíte.

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.

Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.

Život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí.

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.

Život je jen otevření a zavření očí. Záleží pouze na tom, co během této krátké chvíle uvidíš ..

Je lepší shořet, než vyhasnout.

Život je jako hodina matematiky. Sčítáš, odečítáš, dělíš, násobíš. Najednou uděláš chybu! Chceš ji opravdit, ale POZDĚ! ZVONÍ!

Život? Život je to jako když lezeš po žebříku když si uvědomíš co děláš už na začátku máš možnost se vrátit, ale jestli se rozhodneš jít dál tak už je pozdě litovat. Na tvojí cestě je spousta nástrah a žebřík taky nemá všechny příčky. Může se zdát že už jsi u konce, ale zdání klame ... šlápneš vedle a spadneš dolů. Zlomí ti to srdce a ne jen to ... bude ti ještě dlouho trvat než budeš mít sílu jít dál ... a než najdeš někoho kdo by šel s tebou ...

Život je umění kreslit bez možnosti gumovat.

Jaká bláhovost děsit se myšlenky, že se vzdáme v jednom okamžiku celého svého života, když se nás nedotýká myšlenka, že se ho vzdáváme ponenáhlu kus za kusem.


Samota ..

15. ledna 2010 v 22:08 básničky
Zase si připadám hrozně sama ,
i když je kolem spoustu lidí .
Někdy se ani nechci dožít rána ,
Existuje něco co samotu vidí ?

Mít víc svobody je můj sen ,
jako pták k nebi vzlétnout .
Prožít krásný volný den ,
a pak do peřin z obláčků ulehnout .

Prý se lidem plní přání ,
třeba mě potká paní náhoda .
Ani souboj ani klání ,
Jen klid mír a pohoda .

Začínám se trošku napravovat ..

15. ledna 2010 v 21:34 | šárka |  O mě

Učinila jsem krok ku předu mému zlepšení .
Abych to upřesnila , pokouším se mít ráda věci co nesnáším nebo co ráda nemám . Alespoň trošičku . Abych se tím nemusela nervovat , a nemusela to řešit pokaždé kdy se mi to postaví do cesty .
Dám menší příklad , asi se budete smát a kývat hlavou nad mojí blbostí ale mě to prostě naštvalo .
Rozbily se mi boty . Mamka mi koupila nový . Na vzhled nevypadají zas až tak špatně . Jenže to prostě není můj vkus . Mají podpatek a já si připadám jak na chúdách .. Zlatý kecky .. Já si prostě nemůžu pomoct ale ty boty jsem začala nesnášet . Musela jsem se jít vyvztekat ven .
Druhý den , jsem si je musela vzít zase . Šla jsem a přemýšlela a říkala si že už to takhle dál nejde přece se nebudu rozčilovat kvůli botám . Co kdybych je zkusila mít aspoň maličko ráda .
Vím že nejsem žádná modelka a ty boty nejsou z těch které ráda nosím . Ale slíbila jsem si že je budu nosit a no léta to s nimi nějak dochodím .
A podobně i s dalšími věcmi .
Třeba učitelé , kteří mě doslova pohledem vyzívají k tomu abych je neměla ráda . Jen jejich pohled a mě se v kapse otevírá nůž . Skočila bych jim po krku . Jak si myslí že jsou něco víc . Ale jsou to jen lidi , co mají svůj svět , život . A také mají problémy . Takže já je tak budu brát , nemá cenu je nesnášet když jsou úplně obyčejní .
A tak dál . Musím ještě vymyslet lepší taktiku , jak se té nenávisti na různé věci zbavovat .
Postupuji výš . Asi jsem udělala další krok na předlouhatánské cestě .
Na vysvědčení už se mi uzavřeli dvě známky . A potěšilo mě to . Všechno tak jak jsem chtěla .
Ještě ty další , asi to bude horší . Ale pořád doufám v to že to nedopadne zas až tak špatně .

Zaregistrovala jsem že holky ve škole se semnou nějak přestávají bavit . Nevím proč . S kým si tam tak povídám jsou jen dvě holky . Ostatní na mě koukají trošku divně . A já to ignoruji .
A začínám si víc povídat s klukama . Nějak mi víc rozumí . Nebaví se jen o blbostech . O šminkách , oblečení , učení . Dokážou probírat i něco jiného . Nevím ..
Ale neřeším to a překvapivě si s tím nezatěžuju hlavu .
Spíš mi v hlavě šrotují jiné myšlenky . Ale to by bylo na delší dobu a na větší vysvětlování .
Jinak bych řekla že se mám relativně dobře .
Až na .. Ano další problém ..
Tak měsíc nazpátek se mi občas začne točit z ničeho nic hlava . A taky mě někdy začne píchat v břiše . Jdu a najednou mě tam tak píchne že se musím zastavit .
A minulý týden jsem si vyrazila o tělocviku dech a ještě teď mě bolí záda .
Když tohle vynechám tak to není zas až tak špatné .
Každopádně si nemůžu moc stěžovat , když pohlédnu na lidi kteří při zemětřesení přišli o všechno . Musí mít obrovskou vůli a víru že to vydrží . Já bych to nedokázala . Jsou to silní lidé .
Všude o tom mluví , píší , všude se to řeší . Každý je polituje ale asi nikdo kdo si to nezažil s nimi nedokáže soucítit .

Nestíhám ale zjišťuji že mi maličkosti dělají velikou radost

8. ledna 2010 v 19:36 | šárka |  O mě
Poslední dobou vůbec nic nestíhám , ve škole opravuji co se dá . Myslím že něco opravím .
A nemuselo by to dopadnout tak špatně . Možná že dostanu první 3 z celé základky . Ale to taky není tak špatné na to že z matiky nechápu skoro nic .
Dog dancing též nestíhám , a to máme 13. února vystoupení . Jsem zvědavá jak to dopadne . .
Trénujeme každý den a jsou vidět postupy . K tomu se navazuje i moje radost z maličkostí . Když už Nikitka udělala nějaký cvik správně nebo o něco lépe , když vidím že se zlepšujeme skáču radostí . . Dneska jsem si k ní sedla a hladila jí . A ona mi začala dávat sama od sebe packy prvně levou potom pravou pak zase levou a pak pravou a pořád to střídala . Také je to součást našeho vystoupení a ona to začala dělat sama jen tak když jsme se mazlily . Měla jsem z toho velkou radost , která ani nejde popsat . Dělá mi radosti skoro každý den . Miluju když se s ní mazlím . Když jí drbu pod krkem a ona štěstím vydává takový pazvuk kterým naznačuje že se jí to líbí .
Psi jsou super tvorové :-) . Soucítí s člověkem a vycítí jeho náladu . Umí potěšit a uklidnit.
Další radosti mi dělají dobré známky ve škole , to co se mi povede , třeba to že dokážu mluvit ..
I když někdy něco povídám a nemůžu to ze sebe dostat :-D takový menší výpadek .
A takovými drobnostmi se těším celý den a je to hned veselejší :-) .
Někdy jen tak přemýšlím a usmívám se do prázdna . Dneska se mi to stalo i ve škole . O přírodopisu , zamyslela jsem se ani nevím jak a najednou jsem se začala z ničeho nic usmívat .
Jsem praštěná .
I když někdy si tak říkám že bych nejraději zapadla do taluty a nechala se zasypat sněhem , nebo že bych byla právě tím sněhem a sůl by mě úplně rozpustila .
Nebo alespoň být neviditelná když bych potřebovala . Umět lítat a .... a tak dál ... všechny ty nadpřirozené věci .
Chodit po vodě , sáhnout do ohně , umět kreslit na oblohu mráčky ...
Člověk stojí na vrcholu kopce a balancuje někdy spadne na levou stranu a je úplně na dně je mu smutno a nejradši by nebyl .. postupne vyleze zase nahoru a balancuje dál může spadnout zpátky ale taky může spadnout na druhou stranu kde se cítí štastně div by nelétal .. :-) a někdy je jen tak na vrcholku kolíbá se ze strany na stranu ale nespadne .

Asi je nejlepší jen tak se kolíbat . Nechat vítr foukat , však on nás někam zavane .
Nebo jít odhodlaně za svým cílem , nemyslet na nic jiného a ani o krok neuhnout ? Co když nám v životě chybí ukazatele na tu správnou cestu a směr ?
Nikdy nás nikdo neučil řídit život . Žádná škola života , škola života je právě ten život který žijeme . A když ukončíme studium naše poznatky už asi nikde nevyužijeme . Nebo ano ? To světlo na konci tunelu ? Nebo znovuzrození v jinou bytost ? Věčný spánek bez snů nebo plný snů ?
Jaké ty sny budou ? Dobré nebo špatné ?
Život je plný otázek . Otázek na které nejsou odpovědi .
Proudí kolem nás jako vzduch , jsou neviditelné ale když je nějaký problém vyjdou najevo ..

Teď už je jen na nás a na naší fantazii jakou si uděláme představu . Třeba se nám někdy dostane odpovědi . Třeba můžeme znát to tajemství , ale pod trestem mlčenlivosti . .

Zajímalo by mě co způsobí to že se člověk usměje . To nejkrásnější co může být . Co může být pro člověka který se usmívá i pro člověka kterému je úsměv darován . Nejlepší je že je jako droga .
:-) Měly bychom se usmívat pořád , nejen na fotkách kdy má vyletět pomyslný ptáček .
Prostě na všechny cvrdlikající ptáčky na světě a nejen na ptáčky na všechna stvoření i nestvoření.
I na obyčejný kámen , co třeba zkusit rozesmát kamínek který leží u cesty pod stromem . Nikdo se na něj neusměje protože působí nelítostným dojmem . Působí že nic necítí . Ale kdo se kdy pokusil usmát na kámen ? Za zkoušku to stojí . Ušklíbnout se na něj třeba se rozesměje .