Pomohlo mi to !

8. prosince 2009 v 20:56 | šárka |  O mě
Jak málo stačí k tomu aby se měl člověk líp . Když jsem dnes přišla ze školy šla jsem s Nikitkou ven a potom když jsme přišli sedla jsem si k ní do jejího křesla . Přitiskla jsem se k ní a nasávala její energii . Hladila jí . Usnula mi v náručí . Byla tak roztomilá , křehká . Měla jsem strach že bych jí mohla ztratit . Tak moc jí chci uchránit .
V únoru mi umřela Aida . Milovala jsem jí a bylo to něco hrozného. Nechtěla jsem bez ní žít . Možná jsem to tu psala . Nevím . Myslivci jí otrávili , byl to silný jed a v tu dobu zemřelo 5 psů a nevinně.
Aidy mamku o několik měsícu později zastřelil myslivec . Nemám ráda myslivce . Nemyslím to konkrétně , samosebou že jich několik existuje kteří nejsou takový a nemůžou za to . Ale i když to člověk slyší v tv co o nich povídaji . Nemám je ráda :-( .
Na Aidu vzpomínám a bojím se že ztrátu Nikitky bych neunesla .
Aidičce tehdy nebyl ani rok . Když jsem jí viděla umírat a nic jsem neudělala , bylo to hrozný . Vyčítam si to že jsem jí nezachránila ale na druhou stranu jsem zachránila Nikitku protože jsme si jí přivezli z hroznýho prostředí . Chudinka byla vystrašená ani k nám nechtěla jít . A když nám ten chlap vyprávěl jak se k nim chovaji a čím krmí tak malinký štěňátko musela jsem si jí vzít , nenechala bych jí tam .
Když nám jí přinesl ukázat hodil jí na stůl a ona se ani neudržela na nohou , když jí potom přendal na zem tak se bála ale potom když sem se k ní ohnula přišla ke mě . Neodešla , zamilovala jsem se do ní . Odvezli jsme si jí . Cestou mi pozvracela bundu do školy . Nevadilo mi to .
Vůbec nám nechtěla jíst , nechtěla jíst těstoviny ani piškoty brambory nic . Jogurt odmítala jediné po čem by se mohla umlátit byl chleba . Museli jsme jí naučit jíst .
Všichni z ní měli radost kromě táty . Nikdy nechtěl abychom doma měli dva psy .
Aida byla vyplakaná , asi půl roku jí táta odmítal a nebavil se s celou rodinou a byl naštvanej ale potom změknul a zamiloval si jí tak jako mi . Každý malý krůček , jen to že jí pohladil jsme málem oslavovali . Ke konci už jí měl stejně rád jako mi všichni a skoro to samé se opakovalo s Nikitou .
Ale už je to fajn .
Pes je nejlepší přítel člověka .... U mě to asi opravdu platí . Když něco provede a podíve se na mě těma jejíma očima roztaju a všechno jí odpustím . Každý den s ní chodím ven a tancuju .
Nemůžu jí ztratit je moje všechno !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 9. prosince 2009 v 0:22 | Reagovat

Je fajn mít takhle rád zvíře. Protože zvíře Ti zůstane věrné, i tam, kde lidi selhávají. A ti selhávají moc brzo.
Můj nejlepší přítel je zase ntb. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama