Listopad 2009

Taková moje úvaha ..

30. listopadu 2009 v 21:03 | šárka |  O mě
Nedávno jsem slyšela citát , zaujal mě a přemýšlela jsem nad ním . Možná ho znáte . Zní : ODVÁŽNÍ MOŽNÁ NEŽIJÍ VĚČNĚ , ALE OPATRNÍ NEŽIJÍ VŮBEC !

Jak jsem se tak zamýšlela došla jsem k tomu že je to pravda , ty co se ničeho nebojí a jdou do života s kuráží tak žijí naplno . Užívají si , neberou si nic vážně . A umírají s tím že jejich život za něco stál a oni ho opravdu ŽILI !
Ale ty opatrní ( mezi které se řadím i já ) NEŽIJÍ , nežijí pořádně . Skrývají se , bojí se , straní se jiným lidem a nedokážou být pořád veselý nedokážou se smát když se smějí ostatní . Jsou samy a potají pláčí . Touží žít opravdově ale nejde to , neumí to . Prostě mají pořád strach . Podle sebe vím jaké to je pořád se obávat že když to udělám bude to špatně . Svět by se z toho nezhroutil ale přece jen to bude chvilkové peklo které ustane . Nejde to , nejde ! Strach je silnější než člověk sám .

Zrovna dnes jsem dostala vynadáno . Říkala jsem si buď v klidu , nemyslí to vážně . Zítra na to všichni zapomenou . Jenže stejně se ve mě pořád probouzel ten strach . Ten chvilkový strach mě pohltí !

Já prostě říkám : Strach je silnější než mi všichni dohromady , ALE DÁ SE OBEJÍT nebo naučit se žít s ním !

Citáty o životě , člověku a lidech

30. listopadu 2009 v 20:44 | Různí |  citáty...
Tak dlouho se budeme vzdalovat, ale vzpomínka na naše životy nám zůstane.

Nechtěj být člověkem , který je úspěšný ale člověkem . co za něco stojí .

Člověk si musí najít svou cestu. Jestli ji opravdu hledá, najde ji velmi brzy. Potom se jí ale už musí držet, nebo zabloudí.

Víme co jsme, ale nevíme, co můžeme být.

Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.


Ty pláčeš? Ale proč?
Vždyť i v slze je síla !
Tak jdi a žij !

Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.

Člověk nedosahuje své dokonalosti tím, co má, dokonce ani tím, co dělá, ale jedině tím, čím je.

Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich míste my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit ...

Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.

Život je příliš krátký a náš svět příliš malý na to, abychom z něho dělali bojiště.

Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.

Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.

Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.

Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho.

Člověk není člověkem, miluje-li jenom sebe.

Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.

Je to možný ?

27. listopadu 2009 v 21:08 | šárka |  O mě
Už je mi 15 . Je to dobře či špatně ? Jsem stará nebo mladá ? Mám se radovat a nebo truchlit že největší část mého dětství je za mnou ? Já nevím . Ani mi nepřipadá že by to nějaká změna byla. Možná jednou mě popadla myšlenka že to nejlepší se už nevrátí , že nenapravím nic co bych chtěla a že už to nikdy nezažiju . Mohla jsem si to víc užívat . Žít naplno a být jako ostatní děti , ale já byla jiná . Smutnila jsem i bez důvodně sedávala jsem o samotě . A když mi někdo nabídl cokoliv odmítla jsem . Ani nevím proč jsem to udělala . Přišli pro mě abych šla ven a já řekla že nejdu a když jsem je viděla bylo mi ještě smutněji . Jenže když jsem s nima šla , mlčela jsem a tiše je poslouchala . Takže jsem radši trpěla sama . Asi byla chyba ve mě a já to nenapravím . Mrzí mě to .
Ale jestli to tak mělo být taky se to tak stalo . I teď vidím změny, jsem jiná než oni .
Možná je to na jednu stranu dobře .
15 let života mám za sebou . Ani mi to tak nepřijde . Nějaké okamžiky jako kdyby byli včera .

Akorát jsem koukala na fotku kde jsem s bratrancem . :-) Bezstarostná miminka :-) . Dobrý vztah nám vydržel až do teď . Chodíme spolu do jedné třídy . Je to fajn . Zažili jsme spolu hodně .


To snad není ani možné . Už mám občanku , oni mi jí dali . Že se nebáli . No vlastně nemají čeho pořád se mi bude válet v šuplíku . Já stejně nikam nechodím . Jen do školy a zase zpátky domů .
Žádné změny nepocťuju . Budou se teď ke mě lidé chovat jinak ? Myslím že ne . Je to jen jedná etapa života .
A já to zase řeším .
Už o tom mluvit nebudu !! Rozpovídala bych se .
A vás to třeba ani nezajímá .

Poslední dobou mám nějakou divnou náladu . Přemýšlím nad sebou a vlastně nikdy nic nevymyslím .
Potřebuju vypnout . Ale nejde to . Není na to čas . A není s kým . Není co bych podnikla .
Zase si stěžuju ? No jasně , nechám toho . Každý má problémy a i větší než já . A já z toho dělám bůh ví co .
Nemám co dělat pořád dokola žvýkám a žvýkám . Dneska jsem vyžvýkla celej balíček . Děs . Ale prý to podporuje soustředění a hubne se tím . Tak alespoň že tak . . Často jen tak sedím a koukám . ,Koukám do prázdna a přemýšlím nad ničím .

Přemýšlím nad námětem nového příběhu . Třeba se to povede , ještě uvidím .
Tak Vám přeji aby jste se měli fajn a užívali život aby jste nemuseli litovat jako já že to mohlo být jinak . I když má všechno svůj účel . Všechno nějak skončí . :-) A já teď končím tento článek a loučím se .

Obrázky .. zase nějaký

26. listopadu 2009 v 19:39 | šárka |  Obrázky

Anděl ..

25. listopadu 2009 v 20:41 | šárka |  různýýý

Po dlouhé době ..

20. listopadu 2009 v 23:13 | šárka |  O mě
Zdravím všechny ..
Po dlouhé době konečně zase píšu . Je to teď celkem hektický , určitě to není tak hrozný jako to prožívá někdo jiný ale pro mě to není nic hezkého . Ze školy se začíná stávat noční můra , už mě to tam nebaví . Poslouchat ty omletý kecy . Poslouchat přihlouplý rozhovory o ničem a chichotání se blbostem . Já nechápu jak ty lidi s tím můžou žít . Ale tak jsou to jejich životy že ? Proč jim do toho mluvit . Akorát dneska jsem o tělocviku necvičila seděla jsem ve vedlejší místnosti od tělocvičny které jsou dělené matným sklem . Viděla jsem je pochybující se stíny . Naslouchala jsem jak plácají nesmysly a vykřikují . Všechny ty zvuky se mísily s hudbou v sluchátkách akorát jsem si říkala že oni se chovají jako kdyby teprve do školy přišli přitom už budou odcházet . Člověk si to asi neuvědomuje když to dělá ale když se na to jiní koukají tak jim to fakt tak přijde . Třeba až to někdy taky uvidí tak přijdou na to že je to fakt trošku divný ..
Jak jsem psala že mamka má zánět šlach v rukou tak teď jí to dokonce dali do sádry takže je to ještě horší . Pořád uklízet starat se vařit . Jsem z toho unavená . Na učení nemám čas . A nemůžu spát . Každý den usínám tak kolem půl 2 ráno a kolem 6 vstávám . Do toho všeho jsem chytla děsnou rýmu a bolest v krku . Takže pořád jen smrkám , nos už mám celej červenej .
Takže nic moc . Už mě to nebaví . Baví mě vůbec něco ? Asi ne :-( . To je škoda , mělo by mě něco bavit . Jenže já nevím jsem DIVNÁ prostě DIVNÁ . Těší mě že někteří lidé semnou tak nějak přežívají a zároveň se jim divím jak to dokážou vydržet .
Týden jsem měla počítač pryč . Opravoval se mi . Za tu dobu jsem zjistila že jsem se na něm stala závislá .
Dneska už jsme pomalu začali oslavovat narozeniny .Já vím .. ještě 4 dny ale bylo to fajn :-) Zítra budeme pokračovat , u babičky .. Narodila jsem se na stejný den jako babička takže naše tradice je oslavovat to spolu . Je to fajn .
Nečekám zázraky . Ale už by se sakra konečně mohlo něco změnit . Vysiluje mě to . Já se z toho zblázním .
Blog teď nějak zanedbávám, není čas , bohužel , mrzí mě to . Nemám ani čas číst jiné blogy , což mě mrzí ještě víc ! Pokouším se vymyslet nějaký nový příběh .
Jak tak koukám , nejvíce prohlížené jsou citáty ... Měla bych nějaké přidat ?
Chybí mi inspirace .
Zdá se mi že ode mě všechno teď nějak utíká . Zdraví , štětí , inspirace , čas , energie , smysl pro život vůbec .

Já už budu končit nemůže se tu vykecávat do nekonečna a zatěžovat VÁS mými problémy , které jsou pro VÁS vlastně nepodstatné . Kdo to čte ,čte to ze zvyku ? Zvědavosti či z nudy . . To je ovšem jedno .
Nějaké nové dobré informace ? Ano , mám nový účes . Já vím . už zase :-D . Nedalo se odolat , nejdřív jsem sice chtěla jen zastřihnout ofinu ale podlehla jsem , nějaké vlasy už jsou zase pryč zase zkracuju . A k tomu všemu ještě rubínové červený melír . Ou jéé .
Zkracuju si cesty , zkracuju problémy , zkracuju vlasy . Zkracuju tím i život ? Asi hlavně sebe samotnou . .
Poradíte mi někdo jak se důstojně žije ? Je na to nějaký návod ? Potřebovala bych ho a to pořádně dlouhej a podrobnej . Máte ho někdo ? :-)

Tak těšte se na Vánoce tak jako já . Mějte se fajn :-)

Pravdivý příběh o lásce , bolesti a trápení ..

4. listopadu 2009 v 21:43 | Šárka |  Příběhy
Tennle příběh , jsem si vyslechla z úst kluka který ho zažil . Je to pravdivý příběh . Když jsem ho poslouchala vytriskly mi slzy . Svět je krutý . Lidé by měli vědět co se může stát . A také by se o tomto příběhu měli dozvědět . Já ho převyprávím , myslím že Vás dojme tak jako mě . Bylo by z toho úzko , v krku se mi udělal knedlík a brečela jsem a brečela . Je strašně těžké pomoci někomu , kdo zažil něco hrozného . Nestává se to každý den . A někdy ani jako útěchu nestačí slova , chce to čas . Ten osvobodí vše . Doufám že se Vám příběh zalíbí . Jestli uvěříte nebo ne to je na Vás . Ale každopádně pravdivý je .

Leoš je neobyčejný kluk ,má hodně kamarádů a mezi ně patří i Adam. Leoš chodil s holkou jménem Adéla . Po nějakém čase se Adéla s Leošem rozešla kvůli Adamovi .
Leoš se hodně trápil . Mrzelo ho to . Nevěděl co bez ní má dělat . Vydal se po kolejích ... Proti němu se řítil vlak , už byl skoro u něj ale v poslední chvíly ho Adam strhnul na stranu takže se mu nic nestalo . Bylo to štěstí .
Jenže to trápení pokračovalo . Nemohl na to zapomenout . Chtěl si podřezat žíly . Udělal to . A protože to udělal už po druhé musel tam zůstat na delší dobu aby u sebe nemohl mít nic ostrého .
Adéla se za ním přišla jednou do nemocnice podívat . Brečela a říkala : " Cos to udělal ? Proč mi to děláš ? " Odpověděl jí že bez ní žít nemůže , opustila ho kvůli Adamovi a přiznal se jí že ho zmlátil .
Ona to věděla . A byla Adamovi vděčná že Leoše zachránil před vlakem . Děkovala mu za to ... Ptala se dál : " Proč si chtěl zemřít ? " ... " Nemůžu bez tebe být , nejde to ! " řekl jí ... " Proto sis podřezal žíly ? "
Přikývl ... Musela se ptát dál ... " Proč mi to děláš ? " ... Byla to její poslední otázka , nemohl dál odpovídat , řekl jen : " Odejdi prosím . "
Po 3 měsících šel Leoš s Adamem ven . Šli a najednou Leoš zaslechl někoho plakat . Odběhl zjistit kdo to je . Spatřil tam Adélu . Teď si podřezala žíly ona . Leoš si rychle svlékl tričko , zavázal jí ruku , popadl ji do náruče a co nejrychleji s ní běžel do nemocnice . Lidé koukali jak běží se slzami v očích a s Adélou v náruči . Byli celý od krve . V tom dění mu ale stačila říct : " Miluju Tě navždy ale už mě nezachráníš . "
A sklopila hlavu . Doběhl s ní do nemocnice ve velicé rychlém čase . Zavolal doktora . Vzali si ji . A on čekal , po hodině doktor přišel a oznámil mu : " Je mi líto pane , je mrtvá . "
Ubrečený mlátil a rozhazoval všechno okolo . Vyčítal si její smrt ! Vyčítal si že neběžel dost rychle , že to udělala kvůli němu , že jí nezachránil .
Každý mu to vymlouval ! Ale šlo to s ním z kopce . Namočil se do alkoholu , trochu i do drog . Pořád myslel na sebevraždu . Nikdo mu nedokázal pomoci .
Den co den chodíval na její hrob , plakal . Někdy tam potkal její matku , vždycky mu poděkovala že se snažil a řekla mu že je to ten nejhodnější kluk na světě .
Hrozně moc se trápil ...
Po nějaké době však poznal jednu dívku . Začal jí mít rád a ona jeho ještě víc ! Seznamovali se a potom jí Leoš přiznal že jí miluje . Jeho svět se stal veselejší . Samozdřejmě že na Adélu nezapoměl a pověděl o tom i té jeho nové dívce . A ona se mu snažila pomoct a utěšit ho . Ale láska je čarodějka a spolu všechno zvládnou . Milují se a to je to hlavní . Ta holka doufá že Leoš se už nebude nikdy tolik trápit a že bude už konečně šťastný !

Všechno tak rychle utíká .

3. listopadu 2009 v 19:54 | Šárka |  O mě
Konečně jsem se dostala na blog , konečně se mi odviroval počítač . Konečně chvilka času .
Mamka má zánět šlach v rukou , hodně věcí dělám místo ní . Po škole se připravím na druhý den do školy , dojdu rychle na louku za barák s Nikitou aby se proběhla . Potom doma udělám to co je potřeba a je večer . Týden uteče jako voda a na novo . Všechno . Ještě k tomu je teď brzy tma .
A jako by se ten čas zkrátil .
Nedávno jsem se pohádala s tátou , ve tmě jsem ležela a brečela do polštáře . V tu chvíly jsem chtěla , měla jsem nutkání jít do koupelny , vzít žiletku a ulevit si od všech těch potíží . Od té únavy , psychické a fizické . Jsem hrozně vysílená . Oboustraně . Jenže kvůli té fyzické únavě a možná i mé lenosti jsem nedokázala vstát , zvednout se . Takže jsem to neudělala . Několik dní před tím mě dostala taková deprese ... No zase ten můj pocit smutku samoty a strachu . Strachu z budoucnosti i z přítomnosti . Z očí mi triskali slzy , opět mnou proběhla myšlenka na žiletku, krev a bolest . Ale řekla jsem si NE ! NESMÍŠ ! a NEUDĚLALA JSEM TO , DOKÁZALA JSEM TO , mám z toho dobrý pocit . I když jen pohled na připínáček a jeho ostrý konec ve mě vyvolával touhu po tom . Ale odolala jsem .
Snad se mi to podaří vždycky takhle odolat . A taky na to časem zapomenout a netoužit po tom .
Snad už taky budu mít víc času na psaní jsem na blog . Byla bych ráda . Poslední dobou jsem ho nějak zanedbávala .
Dnes jsme se byli s mamkou podívat na škole , možná na mé budoucí škole . Na zdravotní škole v Písku . Když jsme tam tak procházeli přišla jsem na to že nemám vůbec tušení na jakou školu bych chtěla jít . Ale zkusím to tam . Dám tam přihlášku a třeba to vyjde . I když netuším jestli mě vezmou . Bojím se že ne . Ale vypadalo to tam fajn . Byla jsem z toho trošičku vypsychlá , o se přiznávám . Naměřili mi tam pořádně vysokej tlak , prý hypertenze . Docela mazec . Ale co byste čekali od nervozi jako já ? Každá situace je pro mě hrozně stresující hlavně když je nová neznámá a má to být moje rozhodování .
Potom jsme lítali s obchodu do obchodu . Jsem ráda že mám novou bundu na zimu protože už se to nedá vydržet a taky dárek pro kámošku k narozeninám .
Jinak mě to už unavovalo . Nakupování by mělo patřit mezi sport . Je to vyčerpávající .
Za 21 dní mi bude 15 let . Jsem stará ! ? Nevím , na jednu stranu ano , končí jedna etapa mého života a druhá začíná . Na něco jsem mladá , na něco stará . Věk se řeší všude a pořád . Nevím co někteří lidé na tom vidí . Člověk může být na úrovni dospělého člověka i ve 14ti letech . Narozdíl od nějakých dospělých kteří se pořád chovají jako malý děti . A někdo to nevidí . .
Mám být šťastná že jsem dosáhla 15ti ? Nevím myslím že ty narozeniny budou stejné jako ty předešlé . Oslava v kruhu rodiném . S dortem a malou oslavičkou , která v osm hodin skončí a v 10 jako každý den půjdu spát . Představovala jsem si velkolepou oslavu mezi mými vrstevníky která bude jedinečná a ten den se mi vryje do paměti jako nezapomenutelný . Ale byla jsem naivní . To se mi nikdy nestane . Mě se to prostě stát nemůže . A asi je to i dobře . Nebude to oslava veliká ale skromná . V mé hlavě bude ten den uložen jako obyčejné narozeniny s věkem který už nikdy nezažiju . A budu na něj jen vzpomínat . Někdo říká sladkých 15 . Ale co je na těch 15tinách tak sladkého ? Nic , nic , nic a ještě jednou nic ! Je to jen rok života . Možná něčím významným možná ne . Je to jen rok jako každý jiný !Jen v každém věku jsem jinak brána . Ale s tím člověk nic nenaděla,svět už je takový.
Nejsem žádný velký fanda super star ale jejich písnička se mi prostě hrozně líbí . A já jí sem musím dát ! Neodpustím si to . Má pěkný text i melodii .Ani by to nemusela být hymna superstar ale normální písnička ...
Tady je .