Říjen 2009

Sníh . Konec. Nostalgie .

15. října 2009 v 20:44 | Šárka |  O mě
Ten čas hrozně rychle utíká . A já tak přemýšlím . Za chvíly bude konec. Konec základní školy . 9 let jsem chodila každý den na jedno a to samé místo . Strávila jsem tam půlku svého života . Ty lidi jsem tam začala mít ráda . Konečně ta škola začala být i o kamarádství a nejen o učení ! Tedy pro mě . Samozdřejmě se učím . I když žádná slává .
za pár měsíců to všechno skončí . To co jsem nenáviděla ale začala jsem to mít ráda . Ta jistota . Ten navyklej řád . To všechno . Bude se mi stýskat . Hlavně po těch lidech . Budem se potkávat ? Pozdravíme se ? Půjdem dál ? Každý se rozuteče pryč a ta naše parta , skoro by se dala říct rodina protože jsme spolu strávili hodně času a víme o sobě dost . Rozpadneme se .
Skončí jedna dlouhá etapa našeho života . Ty lidi se kterýma se směju a povídáme si každej den , tu nebudou .
Když nad tím tak dumám asi se dám do pláče.
Já vím , přijdou jiní . A bude to zas něco nového . Ale už to nebude ono . Nebude to to staré dobré znamé .
Přivádí mě to na vzpomínky . Nostalgicky se prodírám dějinami mého života a vzpomínám na různé chvíle . Na okamžiky ve kterých jsem nevěděla že si na to vůbec někdy vzpomenu . Přesto vzpomínky jsou to jediné co nám vždycky zůstane a to můžeme být chudí jak chceme .

Dnes jsme ve škole diskutovali o konci světa . Má být v prosinci roku 2012 . To je strašný . Jestli svět opradu skončí tak já si ani neužiju svobodu . Bude mi čerstvě 18 let . Vůbec nic nestihnu . Je tak málo času . Mám se bát ři nebát ? Jak to bude vypadat ? Budu prožívat bolest ? Mám z toho strach . Nechci umřít tak brzo . Nechci . Nechci. Nechci .
Musí sakra být tyhle předpovědi ? Kdybych o tom nevěděla vůbec by mi to neleželo v hlavě . A netrápila bych se tím . Třeba se obávám zbytečně . Těžko říct .

Sněží a fouká vítr . To je počasíčko . V tomhle chodit domu pěšky ze školy 3 km se mi moc nechce . Začínám pociťovat bolest v krku . Už zase . Sotva jsem se uzdravila .
Ten sníh mi připomíná Vánoce . Docela se na ně těším . Nečekám žádné velkolepé dary , nic takového . Těším se na tu pohodu bez starostí ! Jen tak sedět u televize koukat na pohádky a filmy co každý rok opakují pojídat cukroví a popíjet čaj . Venku bude chumelit a doma krásně teplo . Jen ta myšlenka je slastná !
Tímhle tempem to tady bude za chvíly .
A to je dobře . Pak bude Nový rok . Pololetí a potom už budu snad vědět na jakou školu se dostanu a budu mít klid . Budu mít vyřešený krok do budoucnosti který se nedá obejít .
Už aby to bylo ...
Tak moc chci zadržet čas a chci aby všechno zůstalo tak jak je . Ale přitom už chci vědět jak to bude dál ...

Dnešní den , a chvíle bezvýznamnosti

5. října 2009 v 20:35 | Šárka |  O mě
Dneska se mi trochu zbláznila hlava !
Po škole jsem šla se sestrou domů pěšky , Trochu víc jsme se pohádaly . Celou cestu jsme šly takřka mlčky .
Myslela jsem tak všelijak ale najednou ze zatáčky vyjelo auto . Jelo hroznou rychlostí ale stačila jsem si všimnout že ho řídí starý dědek a čte si noviny . Projel těsně kolem . Řekla jsem si : " No mohlo být po mě " !
A pak mi to začalo vrtat hlavou .
Mohlo mě srazit , nic by se nestalo akorát by se mi ulevilo . Ve škole se mi moc nevede . Extra kamarády zase taky nemám .
Svět by se nezbořil . Rodina by chvíly smutněla , ve škole a pár lidí co mě zná by z toho byli trochu pryč . Ale život jiných by pokračoval . Nic by se u nich nezměnilo . Dál by se smáli a žili naplno. Taky proč ne ? Však by zhasla jen jedna svíčka . Jen jedna hvězda na nebi .
Občas by si někdo vzpoměl . Ale hodně by zapomělo .
Z ničeho nic uprostřed silnice jsem se rozbrečela . Vytriskly mi slzy . Mám vlastně tak bezvýznamný život . Nic by po mě nezbylo a nic by to neznamenalo . Můj život by zmizel ve spleti dalších zhasnulých životů .
Zbytek dne jsem nad tím přemýšlela . A uvědomila jsem si že se vlastně už nebojím smrti . Měla jsem z toho strach ale už nemám . Nevím co tak najednou . Ale vím že by to nebyl konec jen nová éra , byl by to posun někam dál .
Je mi z toho zima když na to myslím . A brečela bych . Nezanechám za sebou žádnou stopu . Ani památky . Jen v lidských srdích . A těch srdcí ve kterých zůstanu . Těch bude jen maličko .
Jak se vrýt do srdce jiných lidí ? Nevím ale poslední dobou pociťuju že víc lidí mě zdraví . Víc lidí semnou komunikuje . Mám z toho dobrý pocit . Myslím že jsem se zas o kousek změnila . Myslím že už mám povědomý cíl kam to dotáhnout . Prozrazovat ho však veřejně nebudu !
I když pořád mám hrozně velkou obavu z toho že to nedokážu .
Ale na to mám nejméně 4 roky .
A potom třeba už budu silnější . Slyšela jsem že prý jsem málo průbojná a že na dnešní svět to není moc dobře .
Ale já nevím radši jsem tichá myška než výstřední holka . I když někdy ty holky z povzdálí obdivuju jak to můžou dokázat . Ale každý je jiný .

Zalíbilo se mi jedno perské přísloví :
Hledej pravdu v myšlence a nikoli v knihách tlejících. Chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže.