Smrt ..

11. září 2009 v 22:13 | Šárka |  Příběhy
KONEČNĚ JSEM ZASE NAPSALA NĚJAKÝ PŘÍBĚH . . . TAK HEZKÉ ČTENÍ . . .


Dívka se jménem Nina neměla lehký život . Ale žila . Nedělala si z toho nic a pořád si říkala že jednou se to všechno obrátí .
Čím byla starší byl její život tak nějak horší . Rodiče se s ní hádali , kamarádi se s ní moc nebavili a odmítali jí . Moc přátel neměla . Neměla se komu vypovídat . Kluci se o ní nezajímali , nebyla ošklivá ale neměla takovou oblínenost aby byla hodna mít nějakého kluka . Mrzelo ji to ale nevadilo jí to .
Nedařilo se jí . Jednou ale přišla na to jak si ulevit . Myla nádobí , přemýšlela zase o nějakých problémech . Najednou jí sjela sklenice a pořezala jí . Když cítila tu bolest ani nevykřikla . Cítila úlevu nemyslela na problémy .
Několikrát už o sebepoškozování slyšela . Rozhodla se to zkusit . Vzala žiletku a na pravém zápěstí se řízla . Ještě , ještě ozýval se její vnitřní hlas. Poslechla ho . Zalíbilo se jí to . Dělala to častěji . Byla zima dalo se to lehce maskovat . Nikdo o tom nevěděl , jen ona .
Nesměl se to nikdo dozvědět . Hlavně její matka ne . Když se o tom jednou bavili máma jí řekla že kdyby tohle dělala že by jí musela zabít .
Na bolesti se stávala závislá .
Začalo ale léto a rány nemohla moc maskovat . Přestala , chybělo jí to . Ale ovládala se, nemohla to dělat .
Jednou si začala psát s úžasným klukem . Byla chvílema šťastná . Sešla se s ním .
Jenže se to tak nějak dostalo na povrch a rodiče jí doma udělali peklo .
Nechtěla ale žít podle pravidel co jí nakázali tak jednou večer když nikdo nebyl doma si napustila vanu . Vzala žiletku a začala se pomalu řezat . Krev jí tekla proudem a voda se zbarvovala do červena . Byla v bezvědomí .Její matka si však zapoměla doma peněženku tak se vrátila a když Ninu hledala nebyla tam . Až potom jí našla . Byla vyděšená . Rychle volala sanitku .
Podstoupila operace ale nebylo to nic platné . Nedávali jí moc šancí na přežití .
Doktoři zjistili její dřívější sebepoškozování. Rodiče byli ze všeho zděšení ale uvědomili si jak chybovali . Nemohli však nic dělat.
Plakali .
Když plakala jejich dcera neviděli to . Teď umírá . Při životě jí drží snad jen přístroje . Je bílá jako stěna . Nehýbe se . Nemá známky života .
Uběhl měsíc a žádná reakce , žádné zlepšení . Doktoři už naplánovali že v další den přístroje odpojí že už to nemá cenu .
Když se to dozvěděli ve škole byli smutní . A to velice . Celá třída se s ní šla rozloučit . I když se s ní nebavili měli ji rádi . Byla součást jejich života .
Stáli u ní , koukali , někteří brečeli . Nemohli tomu uvěřit . Mlčky pozorovali její tělo jak umírá .
Už byli na odchodu . Odcházeli poslední spolužák se na ní ještě naposledy podíval a viděl jak je krásná . Pomyslel si . Škoda že už nemám čas ji poznat .
Letmý pohled na ni . Najednou ho ale něco překvapilo . Otevřela oči . Vykřikl : " Neumírá , otevřela oči " ...
Ano , začala procitat . Pořád hodně spala . Ale zotavovala se . Pomalu se jí do tváří vracela barva . Někdy promluvila .
Uzdravovala se . Jakoby se stal zázrak . Byla na pokraji smrti . A žije ...
Kluk který ji viděl jak poprvé otevřela oči ji chodil každý den navštěvovat . Vyprávěl ji , když už jí bylo líp pomáhal jí dohánět učivo . Skamarádili se a vypadalo to možná i na něco víc .
Doma si uvědomovali co se mohlo stát a změnili svoje chování .
Všichni se změnili .
To všechno málem stálo život jedné mladé hezké dívky .
To musí změnit všechno smrt ?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tohle??

joo 45.1% (65)
néé 22.2% (32)
jj de to 15.3% (22)
ae ju muze bejt 17.4% (25)

Komentáře

1 Joan Joan | Web | 12. září 2009 v 7:24 | Reagovat

Dříve jsem na toto téma napsala podobný příběh, bohužel neměl moc hezký konec.
Plně tě chápu a myslím si, že to máme hodně podobné.
Taky jsem si myslela, že kdybych si ublížila tak, že by mě to nezabilo,
ale dostala bych se do nemocnice,
možná by všichni pochopili, jaký byli..
a pořád si myslím, že kdyby někdo uviděl rány na ruce, chtěl by pomoc a být kamarádem..bohužel ale faktem je že tato věc skoro nikoho a lidem v mém okolí NIKOHO vůbec nezajímá..kolik lidí to vědělo, stavili se záporně..a nebo prostě řekli nedělej to..
Prosím, nestojí to dělat kvůli tomuto..ani kvůli nečemu jinému..daleko lepší je si zařvat..i vybrečet..nebo hodně pomáhá si lehnout..i když to nevyřeší všechny problémy.
Je to volání o pomoc..ale co když nikdo nepřijde?!
A každý řez i den kdy jsi prostě v trápení tě mění..a ničí uvnitř..
Prosím zkus se svěřit někomu.Když se bojíš přiznat své mamce (nevím, jakou by měla reakci..)
zkus třeba zavolat na linku bezpečí a tak..Nebo se i svěřit člověku, který je v tomto odborný, ale ty ho vůbec neznáš (jako nemáte společné přátele, protože víš, že se mu svěříš..a nebude řádná pravděpodobnost že bez tvého vědomí, to neřekne dál a myslím, že tyto lidé mají závazek to nikoho neříkat?).. Opravdu mě mrzí, jak se trápíš..:-( protože tohle přesně znám..

2 Joan Joan | Web | 12. září 2009 v 7:28 | Reagovat

A promiň, ten příběh je opravdu moc hezky napsaný..soustředila jsem se spíš na to,
že to co jsi napsala, jsou tvé skryté představy a kdyby ti bylo nejhůř, chtěla by jsi je zrealizovat. A někdy mezi představou a realitou je velmi tenká hranice..a ublížit si kvůli pozornosti, volání o pomoc..a i když jenom aby jsi si ublížila, protože se trápíš..a chceš to potom schovat..nestojí to za to..nic nestojí za ubližování si..:-( to snad ale víš..i když chápu tě..taky je tohle moje poslední řešení, "aby mi někdo pomohl" ale lidé někdy neobměkčí ani tohle..je lepší to vzít z jiné strany, prosím..

3 phoenix phoenix | E-mail | Web | 15. září 2009 v 9:23 | Reagovat

k tomu, co napsla Joan, již jen dodám: lidi mají na výběr, jak se poučit, jak se posunout o něco dál - buď dobrovolně anebo pomocí nějakého dramatu. bohužel si většina stále neuvědomuje, že ve všem má na výběr...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama