NaDěje ... tohle se mi fakt zalíbilo

24. září 2009 v 19:42 |  různýýý
Rozhovor dvou osob. Podivná povídka na podivné téma.

Jednou šla drobná dívenka sama domů zatemnělou uličkou. I když, kdo ví, jestli šla domů. Jedla brambůrky. Najednou ucítila něco chladného a kovového na zátylku.
"Dej sem brambůrky," uslyšela hluboký hlas za sebou. Poslušně podala balíček za sebe.
"Ty se nebojíš?" ozval se znovu ten hlas. Zněl nepříjemně.
"Měla bych?" odpověděla na otázku otázkou.
"Máš za krkem pistoli," zamyslel se, "ano, měla bys."
"Co když není nabitá?" dívka působila naprosto klidně a vyrovnaně.
Ozvalo se cvaknutí.
"Co když tam jsou slepé náboje?"
Muž vystřelil do plastové popelnice před nimi. Kulka bez problémů proletěla skrz.
"Vidíte, teď jste si vystřelil poslední náboj," dívčin hlas zněl téměř posměšně.
Zbraň cvakla podruhé.
"Co když tě teď zastřelím?" prořízl ticho opět mužský hlas.
"Proč byste to dělal?" podivila se dívka.
"Jen tak."
"Tak mě zastřelte, vy budete trpět za svůj čin. Nikoliv já."
"Vážně ti nevadí, že zemřeš?"
"Kdo řekl, že zemřu?"
Muž se zarazil. "Kdo nezemře, když mu prostřelím hlavu?"
Dívka jeho otázku přešla a pokračovala. "Já zemřu až vám bude nejhůř."
"Jak to myslíš?"
"Říkají mi Naděje."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 phoenix phoenix | E-mail | Web | 24. září 2009 v 20:43 | Reagovat

ohó, tak to je skutečně síla!

2 Dalarius et Laixi Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 25. září 2009 v 10:40 | Reagovat

To je moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama