Září 2009

A ještě pár takových obrázků které mě zaujaly .

29. září 2009 v 20:26 Obrázky
Takováhle houpačka v oblacích pro dva zamilované kteří si všechno svěří , milují se a pomáhají si .
Asi každý by ji chtěl .

U moře plného tmavé vody , u dvou náhrobků v černých šatech . Vypustit balónky ve kterých jsou všechny starosti . Kéž by to tak šlo .

Smutný anděl bečící na hřbitově. Smutná pohled. Když vidíme brečet už i anděla . Tak v co potom věřit ?


Tenhle nevím jak okomentovat . Je krásný . Snad jen dívat se na něj a v tichu ho vnímat .

Tak uvolňující obrázek se musí prostě vnímat všemy smysly . Nejde na něj vymyslet nic . Jde jen říct že vyjadřuje něco kouzelného . Něco pozitivně kouzelného .

Tak jak to semnou pokračuje

29. září 2009 v 20:13 | Šárka |  O mě
Všechno je abych řekla pravdu na takový tý špatný koleji .
Taky na mě přišlo nachlazení . Už čtrvtý den pořádně nespím . Jsem všemožně unavená .
Vě škole mi to moc nevychází .
To co chci mi nevyjde . A výkend který jsem si představovala že se zaředí k mým lepším také nevyšel .Takže se mé očekávané zklamání přece jen vyplnilo .
A pořád doufám že se všechno co teď prožívám změní . K lepšímu !
Nevychází to ale snad to jednou přijde . Snad se všechno jednou otočí !
I když někdy si opravdu říkám že to semnou jde hodně z kopce .
Ale jeden úspěch přece jenom mám .
Už dlouho moc dlouho alespoň takových 5 měsícu jsem nesáhla na žiletku .
A to je dobrá zpráva . I když někdy na ní pomyslím a mám sto chutí jí popadnout ale ovládnu se .
A jen to že se ovládnu je přece dobře . Já vím že i ty myšlenky jsou zahanbující ale co nadělám .
Avšak i ty myšlenky se pomalu vytrácí . A třeba jednou zapomenu úplně . To nevím .
Zatím se snažím žít tak jak to jde .
Někdy bych ale opravdu probrečela celou noc .
Život je tak hrozně krutej !
Ale dá se to vydržet ! A mi se snažíme vydržet neustoupit a jít dál .
Potřebavala bych tak moc všechno vykřičet . Všechno vypovědět .
Jenže není tu nikdo komu bych ty starosti mohla říct a svěřit . Bohužel nemám nikoho komu bych to řekla , a bylo by to u něj jako v trezoru a pomohl by mi s tím . Nikoho takového nemám .
Nevím jestli vůbec někdo takový existuje . Ale i kdyby ne tak o něm mohu snít .
Kéž by se tak někdo takový našel .
Ale co . Nač truchlit ?
Na nic , nemá to cenu , nevyplatí se to . A stejně si tím nijak nepomůžu .
Takže já to zkusím brát tak jak to je a jdu pokračovat v mém životě .

Něco mi chybí , a žiju tak nějak že ani nevím jak .

24. září 2009 v 20:31 | Šárka |  O mě
Přežívám jak se dá . Zdá se mi že ten čas hrozně rychle utíká . Týden po týdnu , a já nevím jak to dál bude . pomalu ale nejistě se rýsuje moje představa o škole . Jenže pořád je tu ten strach že to nezvládnu .

Myslela jsem kolik mám ještě času . Jenže když vydím tu ubývající rychlost . Ty události co za sebou nechávám tak tolik času není .
Myslím si že se nemám nejhůř , každopádně si nestěžuju.
Pořád se něco děje . Pomalu bych řekla že nestíhám . Nemám moc času ani na blog . A to jsem se těšila jak budu psát .
Škola mi začíná pěkně bídně . Samý špatný známky . Testy který nechápu . Hrozný !
Jen ty lidičky jsou tam fajn . I když někdy mě taky tak naštvou . Jenže já nedokážu být naštvaná věčně . Za chvíly mě to přejde .
Doma je to v pohodě .
Ale stejně mi připadá že mi něco chybí . Ten život není úplný . Jako by jeden kousek skládanky chyběl . Třeba jich chybí víc . Nevím . Vím jen že mi prostě něco schází . Nedokážu definovat co to je.
Snad bych jen zkusila podotknout že by to mohlo být kousek přátelství lásky a takové té zamotané hlavy z života ?
Možná .
Asi mi chybí to vypovídání . Není komu povídat . Není komu vypovídat všechny city . Nejde to totiž napsat . To se musí říct a vyjádřit slovy .
Chybí mi to přátelské pohlazení či obejmutí .
V hlavě mi to všelijak točí . Myšlenky se proplétají .
Tenhle výkend mám v plánu si užít a příští týden také . Snad mi to vyjde a nepřinese to jen další zklamání .
Můj přesný stav?
Nedefinovatelný !
Nevím kde se ocitám . Neznám mojí cestu dopředu . Hledám jí , pořád jí hledám . Hledám tu správnou cestu po které se vydám . Doufám že ji brzy najdu a ať už vím kam a k jaké skupině lidí do jakého světa patřím. Tohle je taková ta vnitřní nejistota.

Ale co La Bruyere jednou řekl :
Člověk se musí smát dřív, než je šťastný, poněvadž jinak by mohl zemřít, aniž by se smál.

NaDěje ... tohle se mi fakt zalíbilo

24. září 2009 v 19:42 různýýý
Rozhovor dvou osob. Podivná povídka na podivné téma.

už nevím co pořád vymejšlet za nadpisy .

17. září 2009 v 19:40 | Šárka |  O mě
Myslím se že se mám fajn asi to tak je . Přemýšlím že každá maličkost mě potěší a je to tak dobře . Je to moc dobře . A moje duše se hojí . Takže tím snad začnu i více psát .

Tak nějak okolí zvládám a vyrovnávám se s tím co přijde .
Jen to učení . Začátkem jsem si říkala že to budu tak nějak ovládat a budu se na to učit . Stejně neechodím s žádnými kamarádi ven tak co ?
Řeklo se mi to lehce ale teď vidím že to bude těžší . I když se učím tak to nějak nejde . A když to náhodou nezapomenu a umím to tak buď nepíšem nebo mě nevyvolají .
A hodně věcí začínám nechápat . A tápu v nich .
V pondělí píšeme 3 příšerně těžký testy . A jsem teda docela zvědavá jak se na to stihnu učit když budu mít volné jen nedělní odpoledne a to jen tak tak .
Takže to asi dopadne zajímavě . Další špatné známky hned na začátku školního roku . Pěkně to začíná no .
Každopádně mě to vůbec neodrazuje od dobrý nálady . tak nějak stoupá .
Dneska jsem šla na procházce a jen tak z ničeho nic jako by mě něco začalo povznášet začala jsem si tak nějak vesele poskakoat . Ani nevím co mě to napadlo . Ale takový to poletování nad zemí .
A stačí tak málo abych byla šťastná . Žádné přehnané zábavy a přehnané štěstí není potřeba . Stačí málo .
Jen jedna věc mě moc moc mrzí . A musím se k ní veřejně přiznat .
Pořád nemám čas. Moje soboty jsou nabité . Každou sobotu se něco děje mám je prostě naprogramované a nikdo se do nich jen tak nedostane .
A kvůli těm sobotám pořád odříkávám Zaantara . Vždycky když bychom se mohli setkat . Tak já nemůžu . Hrozně moc mě to štve a bolí . Ale ten čas odbourat nijak nejde .
Soboty jsou pro mě prostě tabu .
A je mi to líto že s ním nemůžu strávit čas . A děsně ráda bych si s ním popovídala . A nechci aby to vypadalo že to schválně odmítám nebo nějak odkládám . Jenže ten den vždy vyjde na tu zatracenou sobotu a tu já mám každý ýden přesně danou a nevyhnutelnou .
Takže ten kdo mě chce zastihnout v sobotu nebo já někoho tak nemůžu nejde to .
I když mám ty dny ráda a trávím je hezky . Přece jen mě mrzí že je nemůžu objetovat také někomu jinému .
Tak toť veřejná omluva pro Zaantara .


Jinak také mi chybí nějaká dobrá kniha . V knihovně nic zajímavého nenacházím a úspory mi nedovolují něco si koupit takže čtu takový ty ušmudlaný knížky co nejsou moc do sebe .Ale lepší něco než nic .

Tak přeju také hezké dny :-)

Ta nálada je divná , já jsem divná .

16. září 2009 v 20:22 | Šárka |  O mě
Nálada , to je to co mě teď pořád doprovází. Chvíly je dobrá chvíly špatná .
Pořád se mám jinak . Ale zrovna teď se mám fajn .
Mám se fajn . Chápete to ?
Asi ne , jen z toho že se mám fajn mám radost .
Snad mi to vydrží . Nějaké rady a triky jak se mít fajn ? Asi ne . Na to musí mít člověk to správný klima a musí vstát tou správnou nohou .
Dnes jsem šla na procházku , sedla jsem si na lavičku a přemýšlela .
Moc lidí co rozdávají radost není . Všichni jsou do sebe zabloubaní .
A ten kdo je veselý je přece jen ve společnosti a tak se bavit musí .
Tak tu radost budu rozdávat já . Třeba jen usměvem . Stačí to ne ?
A když mi někdo ten úsměv oplatí tak já budu taky šťastná !!!!! A že si někdo bude myslet že jsem blázen tak ať . Mě je to jedno.
Lidičky udržujte mě v dobrý náladě . Já jí mám tak ráda . Jenže jak se to zvrtne tak je to v háji .
To by ste nevěřili ale dneska jsem tak u toho přemýšlení zjistila že se ze mě začíná stávat optimista . Z chemie jsem měla dostat první známku , čekala jsem a doufala že to bude známky na pohodu . Ale ono ne , dostala jsem za 4 . Ze začátku jsem z toho byla tak nějak div živa a myslela jsem si že rodiče budou nadávat ale tak za půl hodinky mi to bylo jedno a řela jsem si že by to mohli pochopit . A vida máma to pochopila .Tátovi jsem to neřekla , neptal se. Tak co ?
Myslím že už se u mě začíná oběvovat kus optimisty a snad to bude vzrůstat. I když až přijde zase nějaký obrovský zklamání tak to zase klesne ale proř to nezkoušet budovat ? Vždyť to za to stojí !
Tak Vám přeju ať si budujete , a ať pevně jdete za svým cílem a s dobrou náladou :-) .
Čágo béélo :-D

Naučil jsem se ... takový hezký ponaučení ...

12. září 2009 v 20:37 různýýý
Naučil jsem se . . .

...že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já...

naučil jsem se... že když jsi zamilovaný, je to na tobě vidět...

naučil jsem se... že stačí aby jeden člověk řekl: "Cítím se s Tebou dobře",
abych se cítil dobře...

naučil jsem se... že mít dítě usínající v náruči je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě...

naučil jsem se... že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu...

naučil jsem se... že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte...

naučil jsem se... že vždy jestě zbývá možnost pomodlit se za někoho,
když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem...

naučil jsem se... že nezáleží jak váženým jsi v životě. Každý potřebuje přítele,
který s ním dokáže dělat i hlouposti...

naučil jsem se... že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce,
které jim rozumí...

naučil jsem se... že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera,
když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl...

naučil jsem se... že život je jak role toaletního papíru, dostaneš se dříve ke konci,
čím rychleji se odvíjí...

naučil jsem se... že bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše oč ho žádáme...

naučil jsem se... že peníze nedělají postavení mezi lidmi...

naučil jsem se... že právě malé, denní, události dělají život velkolepým...

naučil jsem se... že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo,
kdo potřebuje být oceněn a milován...

naučil jsem se... že Pán neučinil vše v jeden den, což mě nutí k zamyšlení,
jestli já bych měl...

naučil jsem se... že ignorování skutečnosti nemění skutečnost jako takovou...

naučil jsem se... že když plánuji jít společnou cestou s někým,
dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval...

naučil jsem se... že láska, ne čas, zhojí všechny rány...

naučil jsem se... že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími
než jsem já...

naučil jsem se... že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s usměvem...

naučil jsem se... že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři...

naučil jsem se... že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ...

naučil jsem se... že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví někde jinde...

naučil jsem se... že bych si přál říci ještě jednou otci jak ho mám rád,
předtím než odešel...

naučil jsem se... že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná,
protože zítra se k němu mohou vrátit...

naučil jsem se... že úsměv je nejlevnější způsob jak zlepšit svůj vzhled...

naučil jsem se... že si nemohu vybrat jak se cítím, ale mohu si vybrat co s tím udělám...

naučil jsem se... že když můj nově narozený vnuk svírá můj prst v jeho malé pěsti,
jsem zblázněný do života...

naučil jsem se... že každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst
se uskutečňuje při cestě tam...

naučil jsem se... že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech:
pokud jsi o ni požádán, nebo při nebezpečí ohrožení života...

naučil jsem se... že čím méně času musím strávit prací,
tím více věcí udělám...

naučil jsem se... že život je tvrdý...ale já jsem tvrdší...

...a nakonec, že šance...nejsou nikdy ztraceny...

Smrt ..

11. září 2009 v 22:13 | Šárka |  Příběhy
KONEČNĚ JSEM ZASE NAPSALA NĚJAKÝ PŘÍBĚH . . . TAK HEZKÉ ČTENÍ . . .


Dívka se jménem Nina neměla lehký život . Ale žila . Nedělala si z toho nic a pořád si říkala že jednou se to všechno obrátí .
Čím byla starší byl její život tak nějak horší . Rodiče se s ní hádali , kamarádi se s ní moc nebavili a odmítali jí . Moc přátel neměla . Neměla se komu vypovídat . Kluci se o ní nezajímali , nebyla ošklivá ale neměla takovou oblínenost aby byla hodna mít nějakého kluka . Mrzelo ji to ale nevadilo jí to .
Nedařilo se jí . Jednou ale přišla na to jak si ulevit . Myla nádobí , přemýšlela zase o nějakých problémech . Najednou jí sjela sklenice a pořezala jí . Když cítila tu bolest ani nevykřikla . Cítila úlevu nemyslela na problémy .
Několikrát už o sebepoškozování slyšela . Rozhodla se to zkusit . Vzala žiletku a na pravém zápěstí se řízla . Ještě , ještě ozýval se její vnitřní hlas. Poslechla ho . Zalíbilo se jí to . Dělala to častěji . Byla zima dalo se to lehce maskovat . Nikdo o tom nevěděl , jen ona .
Nesměl se to nikdo dozvědět . Hlavně její matka ne . Když se o tom jednou bavili máma jí řekla že kdyby tohle dělala že by jí musela zabít .
Na bolesti se stávala závislá .
Začalo ale léto a rány nemohla moc maskovat . Přestala , chybělo jí to . Ale ovládala se, nemohla to dělat .
Jednou si začala psát s úžasným klukem . Byla chvílema šťastná . Sešla se s ním .
Jenže se to tak nějak dostalo na povrch a rodiče jí doma udělali peklo .
Nechtěla ale žít podle pravidel co jí nakázali tak jednou večer když nikdo nebyl doma si napustila vanu . Vzala žiletku a začala se pomalu řezat . Krev jí tekla proudem a voda se zbarvovala do červena . Byla v bezvědomí .Její matka si však zapoměla doma peněženku tak se vrátila a když Ninu hledala nebyla tam . Až potom jí našla . Byla vyděšená . Rychle volala sanitku .
Podstoupila operace ale nebylo to nic platné . Nedávali jí moc šancí na přežití .
Doktoři zjistili její dřívější sebepoškozování. Rodiče byli ze všeho zděšení ale uvědomili si jak chybovali . Nemohli však nic dělat.
Plakali .
Když plakala jejich dcera neviděli to . Teď umírá . Při životě jí drží snad jen přístroje . Je bílá jako stěna . Nehýbe se . Nemá známky života .
Uběhl měsíc a žádná reakce , žádné zlepšení . Doktoři už naplánovali že v další den přístroje odpojí že už to nemá cenu .
Když se to dozvěděli ve škole byli smutní . A to velice . Celá třída se s ní šla rozloučit . I když se s ní nebavili měli ji rádi . Byla součást jejich života .
Stáli u ní , koukali , někteří brečeli . Nemohli tomu uvěřit . Mlčky pozorovali její tělo jak umírá .
Už byli na odchodu . Odcházeli poslední spolužák se na ní ještě naposledy podíval a viděl jak je krásná . Pomyslel si . Škoda že už nemám čas ji poznat .
Letmý pohled na ni . Najednou ho ale něco překvapilo . Otevřela oči . Vykřikl : " Neumírá , otevřela oči " ...
Ano , začala procitat . Pořád hodně spala . Ale zotavovala se . Pomalu se jí do tváří vracela barva . Někdy promluvila .
Uzdravovala se . Jakoby se stal zázrak . Byla na pokraji smrti . A žije ...
Kluk který ji viděl jak poprvé otevřela oči ji chodil každý den navštěvovat . Vyprávěl ji , když už jí bylo líp pomáhal jí dohánět učivo . Skamarádili se a vypadalo to možná i na něco víc .
Doma si uvědomovali co se mohlo stát a změnili svoje chování .
Všichni se změnili .
To všechno málem stálo život jedné mladé hezké dívky .
To musí změnit všechno smrt ?

Zase zklamání ..

11. září 2009 v 21:02 | Šárka |  O mě
Nejde to . Nejde dodžet si slib žít šťastně . Začala jsem se hrozně moc těšit na výkend s hafíkama .
Určitě bych si to tam užívala . Děsně moc . A jako zákon schválnosti se mi Nikitka začala hárat takže tam nemůžu jet . A když už tak bez ní a to nevím jestli se to vůbec podaří ,spíš ne .
Takže mám po těšení mám po super výkendu se super lidičkama a po zážitcích .
Vždycky když se na něco moc těším tak to nevyjde , něco do toho vleze nebo se to prostě njak pokazí . A v tomhle případě to samozdřejmě nemohla být vyjímka ..


Dneska jsem měla fajn den a postupem času na mě nějak dolehla taková pochmurnější nálada . Ale mohla sem jí nějak zahnat . Potom co jsem se ale dozvěděla že na ten výkend nepojedu se to ani zlepšit nemohlo . Šla jsem vyvenčit psa . Sedla jsem si na lavičku na louce a jen tak přemýšlela .
Doma jsem se najedla i když najedla se nedá říct jen tak sem se v tom nimrala . Potom jsem si napustila horkou vanu .
Moje hlava byla jako na kolotoči . Střídala jednu myšlenku na druhou . Pozorovala jsem tu křehkou pěnu . Nevnímala okolí ale jen sebe .
Ty nervový pochody udělaly za dost . A myšlení mi uhýbalo k žiletce a k bolesti . Ale neudělala jsem to . Vydržela jsem to ... Ale najednou se mi do vody po tvářích začaly kutálet slzy . Voda s pěnou s vůní po mléku a medu se tak nějak osolila .
A když moje oči pozorovali tu vodu tak mě něco napadlo .
Život je jako teplá a studená voda . Jako voda ve vaně . Je teplá jako je život šťastný a veselý a padají do ní kapky studené vody , kapky neštěstí a smutku .
Já to mám však naopak . Mám studenou vodu , smutný život a do něho občas spadne pár kapek teplé vody , pár kapek šťestní a radosti ...

Strhující proud myšlenek mě zanesl hluboko .
Napadlo mě tak proč špatní lidé plní pýchy a zlosti mají životy takové jaké chtějí tak načančané , podle jejich představ že jim kdokoli závidí . A lidé co nesou břemeno starostí které se jim pořád hromadí a nemají život vůbec lehký tak nežijí ? Trápí se ..
Přitom by to mělo být naopak .
Ale není .
Přesto však mi co nás život netěší každý den to máme lepší . Přesto lituji těch napomádovaných lidí ve kterých se ukrývá cosi nedobrého . To oni jsou ochuzeni o životní zkušenosti . Až jim nastane nějaký problém sesypou se . A každodenní radost nevnímají . Připadá jim to samozdřejmé .
Přitom lidé co se každý den neradují jsou bohatší . Bohatší na zkušenosti a když se u nich zastaví kousek toho šťestí třeba jen sebemenšího je to něco překrásného . Je jim to vzácnější !
Nic nepředstírají .
A těm co si jen užívají a neznají bolest a zklamání můžeme jen litovat .
Vždyť nosí masku , ukrývají se buď za peníze nebo za jejich falešnost . A nikdo si jich nemůže vážit . Nemají plnohodnotný život . To oni jsou ti chudí .


Naděje se opět vytrácí . Vytrácí se chuť do života . Vytrácí se radost .
Projíždí mnou zima .
Třesu se .
Pomalu si začínám zvykat na samotářský život .
Všechno dobré se mi z rukou vytrácí . Půda pod nohama se mi hroutí .
Padám do nekonečné propasti .
Jestli mě z ní někdo vysvobodí ? Nevím . Spíš ne .
Sebedůvěra už také klesá .
Všechno umrzá . Vítr se zvedá , všechno odvane pryč .
Nic nezbyde , jen vzpomínky .
Vzpomínky při kterých tečou slzy . Stesk po těch chvílích . Návratu však není zpátky .
Jen vpřed musíme jít .
Jakou si vybereme cestu je naše volba . A zvolit si ji není lehké .
Kdyby se tak ze mě stal prach který by rozfoukal vítr . Byla bych všude a zároveň nikde . A budoucnost by mě neděsila .
Strach je všude kolem ...


Život jde dál ...

9. září 2009 v 20:28 | Šárka |  O mě
Je to tak .. Život jde dál .. Je to jako houpačka . Jeden den se mám nejvíc dobře . A druhý den to ne mě padne a nejraději bych se utopila ve vlastních slzách .
Připomíná mi to tu písničku .
Život je jen náhoda , jednou si dole jednou nahoře .... Tralalalaláá ..
A opravdu to tak je ..
Já se tak těšila jak každý den budu psát články . A ono ne . Nenapadá mě co bych sem měla psát . Je to takovej ten můj stereotyp .
Ale jak ho změnit ? Jak udělat z těch pořád stejných dnů nějak vyjímečné .
Jak to všechno změnit . ?
Jinak slavnostě Vám oznamuji že zkouším nový život .
Život s hlavou vzhůru plný myšlenek v dobrém duchu .
Budu zkoušet ve všem špatném hledat pozitiva a říkat si že se to vlastně mělo stát a že se to děje kvůli mému dobru .
Jen jak dlouho mi to všechno vydrží ? Asi do té doby než přijde nějaké další zklamání .
A to asi nebude trvat dlouho . Na mě totiž smůla nikdy nezapomene . Vždycky se mi připomene . Připomene mi že já nejsem hodna mít šťastný život .
Takže se u mě ten pocit štěstí a radosti dlouho neohřeje .
Ale za pokus to stojí ne ?
Každej bod a snaha se počítá .. I když .. Každou chvílí čekám že se mi něco přihodí .
Ale nemusí ... Třeba na mě jednou smůla zapomene . Nebo je nějaká naděje že bych mohla být šťastná ?
Můžu když si to zaloužím ? Čím ?
Můžu když si ho udělám a budu se na něm podílet ?
Já si ale myslím že si ho člověk nemůže jen tak udělat .. Podílí se na něm to ano ale jen trochu .
Nemůžeme si všechno naplánovat . Nic podle těch plánů nejde . Vždycky se něco postaví do cesty.
Proč ? Proč ? Proč?
Tolik otázek . Žádné odpovědi ..
Smutek , bolest , samota ..
To jsou slova co se mi opakují v životě .
A ty hezká slova se tam snad nidy neobjeví .
Jak ráda bych tomu nějak napomohla .
Jenže jak ???

Kameny a život

4. září 2009 v 22:28 různýýý
Učitel filozofie jednoho dne přišel, do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až povrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si myslí, že je nádoba plná?

Studenti s ním souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a samozřejmě,že kamínky popadaly mezi kameny.

Profesor se zeptal znovu. Je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Samozřejmě písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny.Teď už byla nádoba opravdu plná.

Potom profesor řekl :" Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě. Jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti..., všechno, co je tak důležité, že kdyby jste to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například vaše zaměstnání, dům, auto... A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti - materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité.

Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat... Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit ..

Dejte si záležet na kamenech (věci, na kterých vám skutečně záleží).Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek.

Hodně štěstí, doufám, že se vám to podaří".

Ať tvoje ruce mají vždy co dělat, ať máš v peněžence vždy pár korun, ať vždy slunce svítí na tvé okno, ať po každém dešti určitě následuje duha, ať máš vždy nablízku přátelskou ruku a ať máš někoho,koho smíš milovat…

trochu víc na hlavu

2. září 2009 v 21:06 | Šárka |  O mě
Všude kam se hnu si připadám jako pátý kolo u vozu . Začíná se ze mě pomalu ale jistě stávat samotář . To jsem však nikdy nechtěla . Já miluju společnost . A tohle ? To je pro mě jako zhroucení když mě všichni přehlížejí . Nesnáším samotu .
Samota...Samota...Samota... Je všude kolem . Strašné ...
Konečně jsem se zařínala mít fajn . Začínala jsem žít od znovu . A cítila jsem se šťastně .
Teď se to zase zkazilo . Nikdy to nevydrží .
Jsem idealista . Potřebuju mít hodně věcí tak jak mají být . A ono to tak není .
Vím že se zabývám hloupostmi . Sama jsem hloupá . Tolik lidí má tak závažné problémy . Mají důvod se trápit . Já se trápím něčím co není tak hrozné . Ale nemůžu si pomoct .
Prostě to na mě tak lehne . A deprese mě navštíví . Nechce jen tak pryč . Líbí se jí u mě .
Je léto a je to strašné .
Jak moc bych chtěla se říznout . Aspoň trošku . Tolik mě to láká . Po takové době co jsem to neudělala mi to připadá jak kdyby mi to chybělo . Asi jsem se tala závislá .
Jsem fanatik když se mi líbí jako moje krev stéká po kůži ?
Ten pocit jako kdyby i stou krví odtékali pryč i všechny starosti .
Ta barva je nádherná průhledná ale přitom tak krásná . Vznešená .
Pouhá bolest mi přináší úlevu . Jak prosté . Ale přitom bláznivé .
Každý na to má jiný názor . Ale mnoho lidí vůbec nic neví proč to někdo dělá . Je to volání o pomoc .
Jednou jsem se s mamkou koukala na film kde se jedna dívka řezala . Máma prohlásila že kdybych to dělala já tak že by mě musela zabít . Vůbec si neuvdomila co řekla. Kdyby jen věděla že já to asi miluju .
Léto je pro mě utrpení . Nemůžu vidět mou krev nemůžu cítit tu krásnou bolest. Je léto , horko a všechno je vidět , není místo kde by to šlo . Nemůžu . Skličující .
Jsem v tom zase . Uvědomuji si to . Stydím se za sebe . Ale musím se z toho vypsat.
Nenavidím se . Nenávidím svoji osobu .
Kdybych tak mohla . Kdybych mohla vzít do ruky žiletku . Sednou do koutku koupelny v polotmě . Přiložit žiletku na předloktí a říznout . Chvilku a krev se dere ven . Přichází bolest . Přichází úleva .
Už aby bylo chladněji .
Chybí mi to . Proč?
Nechápu to ... Je to děsivé .
Nenávidím se .
Připadám si jako blázen ....Asi jsem .
Kolik lidí si teď o mě pomyslí že jsem zoufalec .
Proč je život takový . ?
Má cenu žít beznadějný a bezcenný život bez cíle ?
Existovat jen z povinnosti a těšit se bolestí .
Proč je život takový?

První školní den ..

1. září 2009 v 20:49 | Šárka |  O mě
Je to za mnou . Přetrpěla jsem to . Moje těšení se na školu asi fakt nebylo na místě . Ani nevím proč jsem se tam těšila .
Čím blíž jsem byla ke škole tím víc se mi tam nechtělo . Vkročila jsem a ty známé tváře . CHtěla jsem utéct . Vůbec se mi nelíbila naše nová třída . Lidi kolem byli jako dřív . Nikdo se nezměnil .
Bohužel .
Lidé se asi nezmění přes prázdniny . Ale to jsem asi mohla čekat. Mohla jsem čekat že to nebude jiné . Bylo to jako vždycky .
Jsem naivní .
Byla jsem ráda že jsem šla pryč . Ještě tolik zařizování . Tenhle rok bude obtížný . Je to můj poslední rok na téhle škole . Měla bych si ho užít ne ?
Snad .
Myslím že to budou spíš jen problémy . Příjmačky . Zkoušky . Hlavně to rozhodování . Toho bude moc.
Bude to náročné .
První důležitá etapa života bude ale zamnou ne ?
Teď se o to ale nebudu starat . Nějak to bude .
Všechno nějak bude .