Červenec 2009

Only time ....jen čas

26. července 2009 v 21:23 | Šárka |  různýýý
Jen Čas. jen čas všechno zahojí . Čas je vzácný a někdo jím plítvá . Ano je vzácný jenže co můžeme někdy dělat .
Čas utíká a nikdo ho nezastaví .
Smutné ?
Ne je to tak .
Važme si času .
Někdy pak můžeme litovat že jsme ho nevyužili .



ČERNÁ

25. července 2009 v 23:31 | Šárka |  Barvy
Černá ... Smutek ? Prázdnota ? Chmury?
Nepopsatelně neuvěřitelná barva . Která má hodně do sebe . Dokáže nás rozplakat ale taky nás ponoří do světa tajů .

Vyznavači této barvy se vyznačují citlivostí a tajnůstkařením. Baví je i filozofovaní, dokážou šikovně vycházet s lidmi, jsou to rození diplomati.
Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce "zčernalo jako smuteční šat". Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Podle řecké báje ohlásil hrdina Théseus před svou plavbou na Krétu, že černé plachty jeho lodi budou nahrazeny bílými, bude-li plavba úspěšná. Smrtelně raněný Tristan ze středověké legendy očekává milovanou Isoldu: bílé plachty mají oznámit její příjezd, černé znamenají, že Isolda na lodi není.

Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Věřilo se, že černá kočka přes cestu přinese smůlu, také spatřit černého havrana bylo zlé znamení, černé slepice sloužily kouzelníkům. Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů.

Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.
Černá je magie . Černá je noc . Někoho ale může černá uklidňovat .
Ale samozdřejmě je to tajuplná zázračná a kouzelná barva .

BÍLÁ...

25. července 2009 v 22:57 | Šárka |  Barvy
Bílá jako sníh , bílá jako svatební šaty . Bílá jako papír na který se dá sepsat všechno . Bílá jako smrt ? Symbolizuje bílá barva smt? Vždyť když prý člověk umírá vydí bílé světlo . kdo ví jak to všechno je . Bílá barva je křehká a lekhá .

Tuto barvu mají rádi lidé otevření, upřímní a nekompromisní, kteří nic neodpustí sobě ani svému okolí.
Je symbolem čistoty, jasnosti a nevinnosti,... ale také perfekcionismu a touhy po dokonalosti bez jakýchkoliv kompromisů. Je chladivou barvou, která působí rozjasňujícím dojmem, zvětšuje prostor a napomáhá přemýšlení.
Málo kdo si v dnešní době uvědomí, že bílá barva byla od pradávna spojována se smutkem nad smrtí blízké osoby, tedy k barvě smuteční.

V době postní a adventní, stejně jako při pohřbech a při vzpomínání na zemřelé , nebylo dovoleno obléci se jinak než bíle a to nejen u starých Slovanů, ale také na Ukrajině či u Lužických Srbů, v některých místech tato tradice dokonce přetrvává dodnes.

Dokazuje to také fakt, že mrtví byli do hrobu ukládáni v bílé košili nebo byla do hrobu vkládána bílá mašle či stuha, což mnohdy stírá rozdíl mezi svatbou a pohřbem. V některých tradicích se také kosti zemřelého po čase vykopaly a pak byly ukládány do tzv. Kosťového šátku- bílého šátku, který pak byl uschován v domě , aby ho chránil , avšak tohle bylo o mnoho dřív než ho vystřídaly urny.

Bílá barva taky sybolizovala blízké neštěstí. Např sny o bílém zvířeti nebo bílé pěně na moři naznačovaly blízký skon, za to bílé perly symbolizovaly smutek( tento stará motiv - perly = slzy můžeme zaznamenat ve většině lidových písní a např také v Erbenově Vodníkovi( bílé šatičky smutek tají, /v perlách se slzy ukrývají)

Podle jednoho staršího zvyku se náhrobky v době zimních svátků zakrývali bílým plátnem , aby mohli mrtví v klidu spát.

Bílé šaty nevěsty možná také vznikly na znamení toho, že je její pannenství neposkvrněné, možná pro požehnání předků. Bílá zastupovala celou rodinou pokrevní linii nevěsty i ženicha. Bílá barva se také nosila na pohřbech , než ji vystřídala černá.

Křehká a třpitivá bílá je znakem nevinnosti a čistoty . Je krásná a tak nepopsatelně nedosažitelná ...

ČERVENÁ

25. července 2009 v 22:22 | Šárka |  Barvy
Červená je překrásná barva ale symbolizuje mnoho !

Ten kdo si oblíbí červenou barvu a dává jí přednost je často impulzivní , dokonce až agresivní . Své názory prosazuje , i když nemá pravdu . Nejbližším však dokáže projevit i něžnost a srdečnost.
Červená je symbolem krve a boje . A také ohně . Zahřívá . Ale naznačuje i bolest a krvavé bitvy . Nadruhou stranu ale označuje vášeň ,radost a šmrnc .
Je až udivující, jak často mají symbolické významy jednotlivých barev u různých národů společné rysy. Téměř vžky a téměř všude byla první barvou červená. Symboliku jí propůjčují krev a oheň, je to barva životní síly. Jak dokazují archeologické nálezy z období mladého paleolitu, pravěký člověk si touto barvou maloval tělo. Mrtví byli obalováni červeným okrem nebo pohřbíváni s miskami krevele - červeň měla dodat sílu a život posmrtnému bytí. Tatáž symbolika se zřejmě uplatňuje v otiscích červeným odrem na soškách Venuší z téhož období. Zde je červená i barvou plodnosti. Také staří Egypťané prý každoročně natírali červenou barvou na ochranu a povzbuzení plodnosti stromy, dobytek, a ovšem i příslušné modly. Později se červená stala symbolem lásky a vášně. Řecký bůžek Eros nosí červený plášť, červená je posvátnou barvou indické bohyně Lakšmí, dárkyně lásky, zdraví, krásy a štěstí. V křesťanské symbolice je jedinou barvou, u níž se rozlišuje odstín: jasná červeň, karmazín, značí lásku, purpur mučednictví.

Zvláštností barevné symboliky je její dvojznačnost: kažká barva má svou dobrou i zlou podobu. Červená je také barvou krvavého násilí, barvou válek a válečníků. Vítězní generálové ve starém Římě si pomazávali tváře červenou barvou, Indiáni si při vyhlášení války natírali červenou hlinkou obličej i celé tělo: proto, nikoli pro barvu kůže, která je žlutohnědá, dostali od bílých dobyvatelů přezdívku rudoši.
Prolití krve znamená také utrpení a smrt. V astrologii patří červená neblahé planetě, válečníku Martovi, a řecký básník Homér dává smrti přídomek "purpurově zbarvená". Ale zrovna tak červená podle dávných představ chránila proti nemocem, čarám a kouzlům. Nosily se červené amulety, červená krev obětních zvířat měla chránit před onemocněním a neštěstím, červené světlo zastrašovalo zlé duchy a démony. Jendy zase měla červená duchy přivolávat: byla přece barvou pekla a pekelný kníže Mefisto nosil rudý plášť. Červená zvířata, liška nebo veverka platila za zvířata ďábelská, ryšaví lidé byli vystaveni posměchu a hanbě.. Egyptští písaři namáčeli své pero do červeného inkoustu, jestliže měli zaznamenat slova neblahé věštby nebo napsat jméno Apofise, hada neštěstí, či Setha, boha zla. Zato ve staré Číně byl rumělkový inkoust privilegovaný a směla s ním psát jediná osoba v říši - císař.


Červená je krásná barva . Hřejivá a veselá . I když si s ní život pohrává . Je to barva lidstva bez krve bychom totiž nežili , Bez tepla bychom nemohli také žít .
Tato nádherná barva je kus nás .

Svět , přemýšlení atd.

23. července 2009 v 23:25 | Šárka |  O mě
Vál vítr a pálilo slunce . V lese na překrásném místě jsem se usadila o opřela o strom . Vzduch byl horký ale nezkažený žádnými výpary z aut . Klid . Žádný ruch .
Přemýšlela jsem . O životě , problémech a tomhle blogu . Vymyslela jsem tam nový příběh . Který jsem už publikovala . A tak o všem možném .
To místo jsem si oblíbila krásně se tam sní a všechno ostatní také .
Seděla jsem tam neskutečně dlouhou dobu . Odpočinula jsem si a pročistila mysl .
Je to tak . Je mi fajn . Konečně . A je to nekonečně skvělý pocit . To by člověk neřekl že chvilka klidu a ticha dokáže tak potěšit . Už celý den mě nebolela hlava a to mě těšilo také !

Někde jsem četla tento citát : ŽIVOT JE JEN BALENÍ PASTELEK , STAČÍ SI JEN VYBRAT .

Zaujalo mě to . Já už si tu pastelku vybrala . Vybrala jsem si duhovou pastelku . Pastelku ve které jsou všechny barvy . Všechny barvy života . Ano nechci bílou , červenou , modrou nebo černou . Ten život by byl moc jednotvárný . Bez žádného dobrodružství a různorodých zážitků ! Bez těch poblémů okolo by nás život nebavil . Chvíli možná ano ale potom ne . A já to beru problémy jsou byly a budou !A je to tak v pořádku !
Žijme duhový barevný život ! S hodně veselými barvami !

Souboj mezi dobrem a zlem .

23. července 2009 v 22:42 | Šárka |  Příběhy
Každý člověk má dobrou a špatnou stránku . A vždy se zachová podle té jedné . Tu špatnou stránku navádí a našeptává člověku zlý ďábel . Tu dobrou stránku v nás probouzí anděl . Každý v sobě má ďábla i anděla . A je to mezi nimi na

hranici . Někdy se ale stane že v nelítostém souboji některý z nich vyhraje . A u člověka pak převláda buď zloba a nenávist nebo láska a dobro .
A lidé se podle toho potom chovají ale nikdo to netuší . Netuší co za to může.
A tak to také bylo v tomto příběhu . Souboj zla a dobra.
17 ti letá dívka Vanda bydlící ve městě s rodiči a starší sestrou se kterou vždycky vycházela dobře , byla vždycky hodná a milá .
Jenže na střední škole kam šla se ocitla bez přátel . Byla sama a začínalo jí to tam štvát . Ze začátku se uklidnovala že se to zlepší ale nezlepšilo . Také se snažila a byla pilná a vzorná studentka . Časem se jí ale začali spolužáci posmívat a

nakonec se jí vůbec nevšímali .
A jednou se to stalo . Ten zlomový okamžik . Přestala být hodná a vzorná a učitelům odsekávala a dohadovala se s nimi . A spolužáci to ocenili a začali se jí važit a i se s ní bavili . Vanda byla ráda . Ale nechtěla být zlá ani nechtěla ztratit

přátele takže se to zhoršovalo . Zapojila se do jedné party spíše sekty , kde jen vyváděli hlouposti , kradli , a opíjeli se .
Známky ve škole se jí zhoršovaly , s rodičema se pořád hádala a její sesterský vztah se rozpadl . Sestra se odstěhovala . A vlastně kvůli Vandě .
Vanda do party zapadla rychle . Našla si tam i jednoho kluka . Který nebyl zrovna nejvychovanější a chtěl po ní jen to jedno . Žádná láska mezi nimi nebyla . Šlo to s ní z kopce .
Její dobrá strana prohrávala . Její anděl ten zuřivý boj prohrával a už nemohl dál . Byl vyčerpaný z toho zápasu . Bez sil . Anděl bezvádně ležel na zemi a čekal doufal a věřil že se stane zázrak .
Zlo se vyvíjelo každým špatným napáchaným skutkem a neměl to kdo napravit. Ďábel se radoval jak se mu dílo daří jak zloba a nenávist roste .
Vanda nenáviděla školu , učitele , svoje staré přátele a i příbuzné . Na nikoho se neohlížela a všechno pomalu ztrácela ale nic si neuvědomovala. Její anděl a strážce dobra v ní umíral .
Jednou ji ale kamarádi zavrhli kvůli jejím názorům . A ona šla domů sama . Její kluk se sní také rozešel a ona si připadala hrozně sama . Chtěla si jít promluvit za sestrou . Jenže když se spolu před jejím odchodem tak ošklivě pohádaly .

Nevěděla co má dělat.
Koupila tedy čokoládu . Oříškovou tu má její sestra nejradši . A šla . Zastavila se ulici před ale za chvíli pokračovala v cestě . Opatrně zazvonila a když sestra otevřela a pozvala jí dál , styděla se .
Chvíli bylo ticho ale Vanda začla . Omluvila se sestře za všechno a dala jí čokoládu . Padly si kolem krku a povídaly si . Děsně dlouho a o všem .
Umírající anděl ožíval . Pomalu nabíral sílu a zotavoval se . Začal znovu bojovat .
Vanda se omluvila doma i učitelům a opravila si známky . S patrou se kterou se zapletla se už nebavila a podala na ně anonymní udání o krádežích .
Dobro začalo vítězit .
I když byla Vanda opět snaživá daly se sní do řeči holky z jiné třídy . Staly se z nich přítelkyně . Trávily společně hodně času a Vanda se stala průmšrnou studentkou . A vynikájící kamarádkou , dcerou i sestrou . Pořádně ji zážitky s

partou proškolily . A ona zjistila že ke štěstí nepotřebuje alkohol , drogy a ani ty zlé lidi .
Nepotřebuje ani kluka co by ji miloval protože ji miluje její okolí . A láska časem přece přijde . Stačí jen věřit a snít . Sny jsou hodně důležité .
Nenechte anděla prohrávat . Mohl by se jednou z Vás vytratit . Věřte v dobro a buďte rádi za svůj život i když někdy přináší hodně starostí vždycky na tom můžete být ještě hůř ! A na to je potřeba myslet ! Jsou lidé kteří jsou na tom hůř

než mi a pomoc potřebují ale nemohou se ji dočkat. Tak uďme rádi za to co máme . Život bez starostí by přece nebyl život!


Vypadá to na lepší časy ...doufám že to vydrží !

22. července 2009 v 22:03 | Šárka |  O mě
Omlouvám se že jsem dlouho nenapsala ale tak nějak nebylo vůbec o čem. Všechno je stejné . Stejná nuda ! Nic se tu neděje a každý den je stejný . Takže jsem neměla o čem napsat.
Ale teď už je to jinak . Nedávno jsem byla jako každý den běhat v lese a na procházce s Nikitkou . Našla jsem si takový svůj koutek kde se nezdržují lidé a sedla jsem si tam na kámen . A přemýšlela jaký mám vlastně život . Žádná radost nic . Můj život je opravdu pitomý! A já to nehodlám dál jen takhle trpět . Nebaví mě to . Takže jsem si prostě řekla že se budu radovat . Budu se usmívat . Budu se prostě jen tak radovat z maličkostí a nebudu si kazit dny .
Je to tak a snažím se , moc se snažím . A jde to . Pomalu ale jde . Zvykám si na ten jednotvárný život ale mám radost jen z toho že svítí sluníčko . Jen z toho že mě nebolí hlava . (K těm bolestem hlavy . No bolí mě každou chvíly , nevím proč prý že málo piji asik je to tak ale neumím jen tak hodně pít a taky se to budu muset naučit )
Takže mě teď každá maličkost potěší . A jsem za to velice ráda ! Mám z toho dobrý pocit!
Snad to tak půjde i dál . Už vidím to mé vysněné světlo na konci tunelu !
Konečně! Konečně užívám život. Jupíííííííí!
Dlouho mě nepřepadla depka a to je super . Doufám že teď ty depky budou dlouhou dobu stranou !
V rámci možností jsem šťastná .

Citáty o přátelství

17. července 2009 v 0:12 citáty...
Přátelům je vše společné.

Získáváš-li nové přátele, važ si (i) starých!

Kde jsou přátelé, tam je i pomoc.
Přítel je ten, kdo se spolu raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, nýbrž pouze kvůli němu.

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.

Kdo nemá peněz, je chudý, kdo nemá přátel, je chudší, ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.

Nevíš, kdo je tvým přítelem, pokud se s tebou neprolomí led.

Přátelství, jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.

Přítel by měl snášet přítelovy slabosti.

Váš nepřítel i přítel spolupracují na tom, aby ranili vaše srdce: jeden vás pomlouvá a druhý vám ty pomluvy donáší.

citáty o lásce

16. července 2009 v 23:51 citáty...


Přimlouval bych se za lásku na první pohled, poněvadž ušetří mnoho drahocenného času.

Abys byl milován, miluj!

Lidské je milovat, ale lidské je i odpouštět.

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.

Pravá láska je okouzlení duše něčím nehmotným.

Ti, kdož milují, musí chápat i nepochopitelné, aby nepřestali milovat.

Přátelství může končit láskou, ale láska nemůže nikdy končit přátelstvím.

Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit; sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro jiné, když ne pro sebe.

Všichni trpíme hladem lásky k člověku a za hladu i špatně vypečený chléb lépe chutná.

Je třeba žít zamilován v něco, co je ti nedostupné. Člověk roste tím, že usiluje vzhůru.

Komu láskou nezpůsoben žal, ten též blaho lásky nepoznal.

Veliká láska se rodí z poznání osoby nebo věci, kterou milujeme. Neznáš-li ji, nemůžeš ji milovat - leda chudě.

Láska má býti požitkem, nikoli mukou.

Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne.

Očistná kůra mysli deštěm

8. července 2009 v 20:27 | Šárka |  O mě
Vítr foukal a mraky byly černé . A i když se blížila bouřka vyrazila jsem s Nikitkou do lesa na procházku . Šla jsem a třídila myšlenky . Začalo pršet . Ale já domů nechvátala . Naopak . Zastavila jsem a zavřela oči . Déšť padal na mě a já ho nechala ať ze mě smyje všechno to špatno . Všechny ty špatné černé myšlenky . Užívala jsem si to . Ten déšť mě očistil . Vracela jsem se domů a hlavně do reality s čistou myslí .
Cítím se jakoby posilněna a s novou duší . Myšlenky jsou srovnány . A snad už budou jen lepší časy.
Budu se teď snažit užívat si ten život přece je tak krátký . Jen jestli to dokážu .
Snad . Budu doufat a snažit se . Zkusím najít tu ztrastiplnou cestu k sobě .

To je takovej pocit jako je bodnutí nožem !

6. července 2009 v 21:27 | Šárka |  O mě
Ten pocit je tak nekonečně ošklivý . Sedím přemýšlím o tom co bylo , co je , a co bude. Jestli vůbec něco bude . Slzy se mi kutálí po obličeji a padají nkam dolů . Myšlenky jsou černé .
Nenávidím se . Nenávidím svůj vzhled . Nenávidím svou duši .
Nejraději bych nežila . Ani nemám pro co . Přátele ztrácím jednoho po druhém . Rodina , to je jen takové to něco kolem co se nadívá na moje pocity ale na to co mám udělat !
Láska? Ano jak moc bych si přála být někým milována . Ale nemám v okolí moc koho milovat a toho koho bych mohla je nekonečně daleko .
Připadám si slepá a hluchá . Mám tolik lidí okolo sebe ale přece jen jsem bezcenná , bezmocná , samotná .
Jak ráda bych užívala život . Nemám s kým . Přátele jakoby rozfoukal vítr .
Nechci být zalezlá a působit jako samotář . Kterým teď opravdu jsem . A to nechci jen mě všichni opouští a zdá se že navždy .
Pláču a lidé říkají neplač . Nejde to zastavit . Je to příliš těžké . A já se bojím všeho . Všeho .
Čeká mě něco? Chci to vůbec ? Sama sebe se ptám na tolik otázek . A neumím na ně odpovědět .
V očích mám strach , samotu a tíseň . V hlavě koluje nepřetržitý proud myšlenek . A srdce tak strašně bolí .
Ani nevím kde se to najednou vzalo . Z ničeho nic mě to přepadlo .
V ruce bych nejraději cítila žiletku aby mi přinesla pocit úlevy. Ale maskování ran by bylo těžší . Nedělám to pořád a schválně jen v největší nouzi a ta teď opravdu je . Ale ovládnu se. Neudělám to nesmím .
Ale chtěla bych tak nějak poklidně zemřít abych se už nemusela trápit .
Už mě nebaví žít . Když nemám jak a proč . Akorád se trápím . A je to tak unavující .
Když člověk kouká na lidi co se baví a sám je tak sám je to tak hrozný pocit . Už aby to skončilo jednou provždy .

Krásná písnička!!

3. července 2009 v 23:59
Nezáleží na tom videu kvůli němu to sem nedávám . I kdy ten kluk není k zahození . Ale dávám to sem kvůli té překrásné písničce. Mě osobně se moc líbí . Co vám?

Sen který zachránil život .

3. července 2009 v 23:52 | Šárka |  Příběhy
Ten sen ji budil každou noc . Zjevila se jí dívka která po ní natahovala ruku a něco jí šeptala . Z šepotu rozeznala jen její jméno a každý den o kousek víc . Začalo to jen oslovením ." Alžběto " volala dívka a další noc volala : " Alžběto pomož mu "
Takhle to šlo týden . Alžběta z toho byla vyplašená . A zapisovala co jí ta dívka našeptává . Po měsíci tohohle divného snění zjistila že nějaký kluk se chystá skočit z mostu . A že mu musí někdo pomoct . Nevěděla co si o tom má myslet a neustále nad tím dumala . Nikomu to ale neřekla ,
Asi po týdnu se jí opět v noci zjevila dívka a šeptala : " Běž , utíkej , pomoz mu prosím . "
Alžběta se sebrala a utíkala na pomoc neznámemu klukovi ještě v polospánku . Dorazila včas akorát se chystal skočit a ona stačila zakřičet " Počkej , nedělej to ! "
Poznala v jeho tváři někoho koho už někdy vyděla a líbil se jí . Ale v paměti namohla najít kdo to je .
Kluk slezl a ptal se jí co tam vlastně dělá . Ona mu to všechno řekla a popsala mu tu dívku . Kluk byl zakočen . Mimochodech jmenoval se Viktor . Vyprávěl jí o tom co se mu stalo . Vyslechla si celý jeho příběh . O jeho dívce Patricii kterou srazilo auto . Milovali se strašné moc . A jednoho krásného dne když spolu šli na procházku jí na přechodu srazilo auto . Jeho ne . Viděl jak umírá . Nijak jí nemohl pomoci . Ležela tam bezvládně na přechodu a nikdo nic nemohl udělat . Trápilo ho to . Strašně moc . Nemohl bez ní žít a ještě k tomu si to vyčítal . Popsal ji a byla to ona . Byla to dívka která našeptávala Alžbětě noc co noc o Viktorovi . Povídali si dlouhou domu ve tmě . Svítilo tam jen pouliční světlo které poblikávalo . Alžběta se bála jít sama domů a tak ji Viktor šel vyprovodit. Zachránila mu život a on si to uvědomil . Pozval jí na sobotní odpolední čaj . U kterého si povídali o svém životě a padli si do oka . Setkávali se každý den a došli se podíva i na hrob dívky která je dala dohromady. Nosili jí kytky . A jak šel čas obliba mezi nimi se zvyšovala až se do sebe zamilovali . Viktor se stával opět šťastným . Užívali si života . Milovali se . Jejich láska byla nekonečná .
Díky tomu že Alžběta poslechla svůj sen zahránila život člověka a ještě se s ním seznámila .
Po dvou měsících kdy jela Alžběta s Viktorem k Alžbětiným prarodičum zjistila od kud ho znala . Když přijeli do malé vesničky v zapadlém údolí a babička je uviděla . Objala oba dva a povídá: " Viktůrku seš to ty? Já tě neviděla . Jak se daří babičce? "
Alžběta znala Viktora z mládí . Když byli malí jejich babičky se hodně navštěvovaly . A tihle dva si spolu hrávali . A přišli na to že si dokonce i slibovali svatbu . A možná že se jim to i vyplní .

Umělecké dílo??

3. července 2009 v 22:10 | Šárka |  O mě
Je to už starší obrázek ale dám ho sem. Měla jsem namalovat do školy abstraktní umění s nějakou částí lidského těla orgánu čehokoliv co se těla týče. A moje myšlenka byla jasná . I když to původně bylo menší a jinačí nakonec to dostalo takovouhle podobu . Chtěla jsem to nechat tak jak to bylo ale učitelka mi řekla že tam mám něco přikreslit a zvětšit to . Konečné dílo dopadlo takhle .
A další můj výplod osmi hodinový výkres na téma čas. Počáteční návrh byl také jiný ale dopadlo to tak jak to dopadlo . A má to znázorňovat symboliku hodin zlomeného srdce , smutku ale i pírko naděje u kamenné zdi problému přes kterou se lidé časem dostávají .

Kamarádství

3. července 2009 v 21:19 | Šárka |  Příběhy
Nora a Radka jsou kamarádky již od dětství . Jejich rodiče byli přátelé ještě dřív než se ty dvě narodily. Obě holky se narodily v květnu . Narodily se do krásného májového měsíce plného lásky . Májová děvčata říkali jim rodiče . Měly být obklopeny láskou . Postupem času se z nich stala nerozlučná dvojka . Podnikaly společně mnoho akcí ať už s rodiči nebo bez nich . Jejich kamarádství bylo pevné jako skála . Ale jak stárly nástavaly také problémy a už to nebylo tak jako dřív . Chodily spolu ven povídat si a na procházku s hafíkama . Jednou si Nora začala psát s klukem ze stejného města a dala si s ním i rande . Byla v sedmém nebi . Zamilovala se a rozhodla se mu to napsat . Napsala mu smsku která obsahovala vyjádření citů . Ale on . Nic . Zmetek . Dával jí falešné naděje .
"On je tak kamenej , proč mi to udělal? " oznámila Radce Rozebíraly ho pořád . Nora byla tak strašně smutná a Ráďa se jí snažila pomoct . Ale Nora jen tak zapomenout nemohla , vždy když ho potkala a to bylo často ,si vzpoměla . Měla obrovskou díru v srdci ale časem se to vstřebávalo .
Radka byla ráda že její kamarádka už je zase v pohodě . Ale najednou se začaly hádat . Začalo to malými slovními souboji kterým se zpočátku smály ale přecházelo to ve velké hádky . Bylo to kvůli koníčkům . Nora Radce vyčítala že chodí pořád běhat ,že má kroužek kreslení a jiné zaliby . Vyčítala jí to kvůlu tomu že sama nedělala nic .
Radce to bylo líto ale své zábavy se nechtěla vzdát . A také že to neudělala . Mezi holkama už to nebylo jako dřív . Nechodily spolu tolik ven a neměly už tolik společným zážitků .
Ráďu to mrzelo ale nevěděla jak to napravit . Říkala si že to spraví čas . Ale nespravil . Nora si to vynahrazovala s jinýma kamarádkama ale uvnitř jí to užíralo.
Po měsíci se potkaly na procházce v lese . Jejich psi si spolu začali nadšeně hrát . Holky se daly do řeči a přiznaly si jak si chyběly . Nora přiznala že jí mrzí že nemá žádné koníčky a přihlásila se do kroužku kreslení a chodila s Radkou běhat. Našly společnou zábavu novou . Chodily spolu na kroužek moderních tanců . Kde se vyblbly nejvíc .
O prázdninách jela Radka na kole k babičce a spadla . Měla zlámanou pravou nohu a klíční kost . Týden byla v nemocnici na pozorování a léčení a potom doma už na ní všichni čekali .
Rodiče i rodina její kamarádky se sešli u nich na zahradě a společně grilovali . Nora chodila Radku každý den navštěvovat a užívaly si to spolu i přes zlomeniny . Ráďa byla moc ráda že s ní kámoška zůstali i ve zlém a že se na ní nevykašlala .
Když se Radka uzdravila jely společně na dovolenou pod stan . A jejich kamarádství bylo opět šťastné a krásné !
Obě dvě holky si na dovolené vyhlídly kluky a náhodou to byli bratři . Byli pohlední, hodní , vtipní a dokonce bydleli kousek od města kde bydlela Nora s Radkou . V jedné malé vesničce .
Ty čtyři se scházeli společně a podnikali různé výlety . Zamilovali se do sebe tak že byli nerozdělitelní . Nerozdělitelné dvojice a čtveřice. Šťastní lidé je to nejlepší co může na světě být . A to oni opravdu byli .

Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele.
anglické přísloví


Horká koupel a pořádná dávka přemýšlení .

3. července 2009 v 19:58 | Šárka |  O mě
Ještě teď jsem si napustila vanu a ponořila se do ní až po obličej . Okolní zvuky šly mimo mě . užívala jsem si ten klid a přemýšlela a to pořádně dlouho a nad všem možném . I nad tímhle blogem a řekla sjem si že bych mohla napsat zase nějaký ten příběh . A napadlo mě celkem dost námětů na příběhy. Doufám že je zrealizuju a publikuju . Snad se povedou a budou se líbít .
Ale ten nekonečně krásný pocit klidu a ticha . Ponořena do vody a svých myšlenek slyšíc jen tlukot svého srdce . Byl to dlouhý okamžik . Ani se mi nechtělo vylézt ale musela jsem . Voda už byla stejně studená . Zvedla jsem se a vrátila se do světa reality . Do světa kde člověk může zažít skoro cokoliv .
Voda pomalu mizela malým vírem . A do mého ucha už se linuly nejrůznější zvuky jako je štěkot psů , zvuk fénu a motor projíždějícího auto pod oknem .
Realita je tvrdá a každý člověk jí čelí po svém . A ubrání se což je dobře .


Prosím přečtěte si příběhy jsou super . a svět by to měl vědět

3. července 2009 v 11:47 | Šárka |  různýýý
Ahoj , chtěla byhc zdůraznit jednu stránku bloggeři by jí měli vydět a přečíst si ty fajn příběhy . Je to na díly a je to moc hezký . Jsou tam napsaný i moje příběhy ale ty jste mohli číst i tady . Filip je tam dával když jsem ještě neměla blog . Ale teď ho mám tak jsou i tady. Já jen chci tuhle stránku ukázat světu :-)
Tady je odkaz : kolecka14.estranky.cz.
Jukněte se tam a přečtěte :-) . Doufám že vás to zaujme tak jako mě .

Vzpomínky

2. července 2009 v 20:15 | Šárka |  O mě
Dneska jsem šla s Nikitkou na procházku lesem kudy jsem chodívala když jsem byla menší na houby . Procházela jsem místy kde jsem si hrála . Doma nebo babičky mi to nidky tak nepřišlo . Ale najednou na mě dolehli vzpomínky . V hlavě se mi promítlo všechno , všechny ty léta , jak jsem kde našla jaké houby jak sem si kde hrála . A jak jsem plakala když jsem měla jít v září do školy . Myslela jsem si že když začne škola už nikdy do toho lesa nepůjdu a teď tam chodím skoro každý den běhat.
A ještě dnes jsem uklízela pokoj mé sestry . A viděla jsem hračky se kterými jsem si hrála , paneny které jsem oblékala . Hlavoumi probleskly různé chvilky které se odehrávaly v mém životě .
Je to fajn někdy si jen tak zavzpomínat. A i třeba s někým nebo jen tak juknout do albumu na fotky . Připomenout si nejrůznější chvilky a nejen z dětství .
Hlavně si ty vzpomínky uchovat :-) .
VZPOMÍNEJME :-)

citáty Williama Shakespeara

1. července 2009 v 22:53 citáty...
Čas ubíhá různě - podle toho s kým.

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská.

Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.

Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další.

Nic není dobré ani špatné samo o sobě. Záleží na tom, co si o tom myslíme.

Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý.

citáty o lidech a životě

1. července 2009 v 22:40 citáty...
Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Těžká doba je jako tmavá brána. Projdeš-li jí, vystoupíš z ní posílen. A všechno, všechno se promění ve světlo.

Neberte nikomu jeho naději, možná je to to jediné co má.

Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.

Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.

Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.