básničky o přátelství

3. června 2009 v 20:56 |  básničky
Vezmi si přátelství,
ušité na míru.
Muže byt z kamene,
a, nebo z papíru.
Může mít roviny,
a nebo okolky.
Ale je pro kluky
a hlavně pro holky.
Může být o lásce,
a nebo o spěchu.
Vyklouznout z kapradí,
skrčit se bez dechu.
V očičkách rozpaků.
Směje se na víčku.
Váhá jen chviličku,
a je tu, človíčku.


Nehledej života nové dějství
ohlédni se za sebe, na přátelství.
Přítel, to nejcennější co máš,
klidně zaň do ohně ruku dáš.
Teď všach chvíli sleduj ještě
jak milosrdné kapky deště
krásných slov a tajných přání,
hladí tvoje srdce do svítání.
Važ si každého jejich citu.
Až budeš číst si tuhle větu,
vzpomeň si na chvíli krásnou
dříve, než ti hvězdy zhasnou.
Nepřehlížej jejich rady.
Najdi v nich tvůj poklesek,
pak vypěstuješ svěží sady
jak první jarní paprsek.






I když dneska venku slunko svítí,
pro mě ale pořád uvadá to kvítí,
co má tolik barev, svou krásu,
já marně už čekám na tu svojí spásu.

V přátelství píchla jsem se hluboce o trn,
prý špína jsem, možná bych měla jít pod drn.
Jako ta Růženka, co o trn se poranila,
pak ve spící krásku se proměnila.

Jenže ona měla to štěstí,
že si pro ni přijel princ, co ji osvobodil,
zbavil ji toho hrůzného prokletí
a polibkem ji probudil.

Jenomže já nejsem Růženka, ani zakletá,
to jen jednou osobou prokletá.
Křivdy se hodně špatně snáší,
proč ten člověk nejdříve své obvinění nezváží?

Vím, že nikdo nejsme neomylní, bez viny,
i ten nejlepší člověk dělá velké chyby.
Člověk se plete, to se přece může stát,
proč ale všechno zlé mi musí hnedka přát?

Možná proto, že mě trochu zná a leccos ví,
přesně ví, jak radosti a štěstí mě zbaví.
Jasně, že je to její jen taková malá pomsta,
vím určitě, že také nejsem jedna ze sta.

Byla jsem hloupá, když jsem se otevřela,
vždy při příteli stojím, a vše jsem jí svěřila.
Možná nebyla přítelem, ale jen kamarád,
co ve skrytu duše mě vlastně neměl vůbec rád.

Ztratit kamarádku, těžko říct,
zda je to horší, než ztratit kamaráda,
já věřila jsem jí a měla hodně ráda,
nevím, co už napsat víc.

Přátelství je jako sníh,
jak přijde a napadne,
hned zase odejde, opadne
a ze rtů mizí smích.

Bolí to stejně jako láska,
i z této bolesti, se Vám udělá vráska.
Je to také šrám na srdci,
kdy převládne smutek, hořkost a není pomoci.

Ale jak se říká, čas nám ukáže,
co všechno se může a dá změnit,
vždyť spousty věcí dokáže,
bolest a trápení ve štěstí proměnit.

Jen tu délku nikdo neovlivní,
zřejmě podle toho, nakolik jsme vinní...







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti tohle??

joo 45.1% (65)
néé 22.2% (32)
jj de to 15.3% (22)
ae ju muze bejt 17.4% (25)

Komentáře

1 katka katka | E-mail | 14. března 2010 v 10:59 | Reagovat

tady mas basen juu

2 ¨denisa ¨denisa | 21. března 2010 v 8:22 | Reagovat

jj v poho

3 zuzu zuzu | 16. února 2013 v 18:59 | Reagovat

OD koho to je?? :-?  :-?  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama