Duben 2009

Zamilovanost.

29. dubna 2009 v 20:38 | Šárka |  Příběhy
Krásný slunečný den prohříval okolí. Klaudie seděla na vlakovém nádraží a jen tak pokukovala a rozhlížela se co se kde děje . Najednou si všimla jednoho kluka který seděl proti ní . Znala ho od vidění už dlouhou dobu ale nikdy si nevšimla že je tak hezký. Od té doby ho pozorovala vždycky když seděli na vlakovém nádraží. Bylo to tak 2 až 3 do týdne. Nemohla z něj spustit oči . On po ní také pokukoval . Jmenoval se Alex. Byl o dva roky starší než Klaudie.
Klaudie se často přistihla že na něj myslí . A sama sobě přiznala že se do něho zamilovala . Jeden týden zjistila že ho nějak často náhodně potkává a přišlo jí to divné. Přemýšlela o tom ale na nic nepřišla prostě si řekla že je to jen shoda náhod , Sehnala si jednou jeho telefonní číslo a napsala mu . V sms bylo : Ahoj Alexi , jak se máš? ....Dál už do smsky nic nenapsala nevěděla co . Dlouhou dobu přemýšlela jestli to má odeslat ale pak se rozhodla . Poslala to. Netrpělivě čekala na odpověd. Za 10 minut jí zapípal mobil . Byla tam . Byla tam vytoužená smska od Alexe . Ptal se jí kdo je ale i když mu napsala jméno on nevěděl s kým má tu čest. Chvíli si takhle psali ale pak se rozloučili a šli spát protože to trvalo až do večera.
Klaudie se asi zamilovala. Neměla to ale komu říct . Měla kamarádu ale styděla nebo se snad bála jí to říct . Sama nevěděla a když už se k tomu tématu dostaly něco jim do toho vlazlo takže jí to zase Klaudie neřekla. Kudy chodila tudy na něj myslela . Pořád na něj koukala a pak si spolu dlouho nepsali ona byla stydlivá takže ho ani nepozdravila a to už Aleš věděl s kám si psal. Postupem času ale Klaudie zjistila že se mu líbí nějaká jiná holka i když se spolu pořád potkávali bylo to jako kdyby jí sledoval. Ale asi nesledoval , chvíli si snad myslela že se mu líbí. Ale potom co zjistila že má rád někoho jiného ztratila naděje a bylo jí hrozně smutno . Neměla to komu říct . Nemohla se vypovídat a vybrečet. Cítila se tak smutná tak vysílená . Dělala si zbytečné naděje , tohle se jí pořád dokola honilo v hlavě. Už byla zoufala a proto si pomáhala všelijak. Nevěděla jak z toho ven a pořád se trápila už mu ani nenapsala. Chodila uzavřená sama do sebe . Nikomu se nemohla svěřit . Vlastně mohla ale bála se ani nevěděla čeho. Doma seděla a smutně koukala do zdi .
I když si o tom psala z někým po internetu tak jí to moc nepomohlo ale přece jen se ji trochu ulevilo . Stejně fut bloumala a když už myslela že je to fajn a najednou ho potkala a zase se to zvrtlo. Časem se to už zpravilo . Nkomu to neřekla . Třeba ale bude mít ještě šanci . Né třeba určitě. Každý má naději a každý má sny. Tak ať každy dál sní . O svém vyvolené(m) ! A i když se to někdy nepovede tak má smysl pokračovat dál na každého ěkdo někde čeka. Stačí jen věřit a počkat. Opravdu!! Hlavně to řekněte svým přátelům ty vám určitě pomůžou a bude to lepší!


brýle

13. dubna 2009 v 17:50 | Šárka |  různýýý
Nedávno při tom krásném počasí jsem šla po lese na procházku. vzala jsem si brýle na oči a šla. KOukala jsem tak všude po okolí a všechno bylo pod těmi brýlemi tak nějak tmavé. Celý svět stmavnul a přišli i smutné myšlenky proto jsem hned brýle sundala a hned všechno zářilo barvami bylo všechno veselejší . Hned se zlé myšlenky zahnali a přišli hezké. Jenže kvůli mé alergii na pil v tomto ročním období v lese kde je všude pilu dost jsem si brýle hned musela nasadit . Ale přišla jsem na to že i bez brýlí někdy lidé jsou jako by je měli tak ty virtuální černé brýle odhoďte a koukejte na svět pozitivně . Je to přece jen lepší! Hned máte lepší náladu! Ať brýle nosíte nebo ne ty imaginární zahoďte a radujte se . Výždycky se najde něco pozitivního. Úplně vždycky i když si myslíte že nic nemá cenu.
Třeba já mám radost i z toho že mě poslechne moje štěně protože i když se to teprve učí a povede se jí to tak mám strašnou radost že sem jí to naučila a že to dokázala! Vždycky se prostě najde něco hezkého. I kdyby to měla být jedna tabulka čokolády:-)

svět ?!

13. dubna 2009 v 17:41 | Šárka |  různýýý
Ahoj, konečně, konečně přišlo pořádné jaro. Jsou tu slunečné dny. Ráno už krásně svítí slunce . Mě rovnou oknem do pokoje. Je to krásný pohled.
A nejen to . vzduch krásně voní tím letním prosluněným dnem. A vítr sem tam trošku foukne.

Dneska jsem byla venku s mým milovaným hafanem . Šly jsme do lesa. Slunce pálilo ,bylo horko ale byl to krásný pocit. V lese bylo příjemně žádný zkažený vzduch . Ptáci zpívali a paprsky dopadali mezi stromy na zem . Ten pocit byl nenahraditelný. Cestou jsem jen tak přemýšlela o sobě . O tom jak se zlepšit . Chci se nějak vylepšit abych viděla že jsem nějak užitečná a potřebná a že kdybych tu nebyla že bych někomu chyběla a někdo by mě postrádal .
Přemýšla jsem i nad koncem světa. Dřív ani nevím proč jsem se bála . Bála jsem se že jednou může nastat konec světa že všechno zanikne . Ale jak sem nad tím tak přemýšlela zjistila jsem že se vůbec nemusím bát třeba ani nenastane a i kdyby tak co řeknu si že ten život nebyl zas až tak špatnej a at se stane co se má stát. Jak se vlastně předpovídá konec světa? Je na to přesný datum ale není předpovězeno jak. Přestane se zaměkoule točit a bude padat do prázdného prostoru nebo přestane svítit slunce bude tma a zima? Jak vlastně vypadá konec světa? To nikdo neví a nikdo to nemůže přesně říct!! Tak proč si s tím lámat hlavu??

Taky jsem se bála smrti. Bolesti a toho co bude potom. Ale taky jsem se tak nějak přestala bát. Vím že kdybych zemřela tak že o moje okolí bude dobře postaráno. A co bude potom? Nevím. Ale to neví nikdo. Nevěřím na posmrtný život . Nevěřim že budu žit znovu se zemřelými někde v oblacích nebo v pekle mezi čerty. To jsou pohádky. Stejně tomu také nevěřím na casty. Člověk se přece nemůže znovu a znovu vracet na svět a pokoušet se žít znovu a lépe. Nevím co bude ale proč se tím zabívat když není důvod. Nemám strach ze své smrti ale ze smrti někoho mého blízkého. Co pak bez něj budem dělat? Budem muset dál žít a časem se už nebudem ani trápit ale přece jen nám bude chybět.

měli by jsme přece jen žít víc přitomností a nezybívat se minulostí to není dobré! A budoucnost tak je na nás jakou si jí uděláme takovou jí budeme mít.