Kouzelná lavička

31. března 2009 v 20:02 | Šárka |  Příběhy
Tahle lavička byla postavena jedním pánem co tam chodil sedávat se svým psem a povídal si sním o všem možném občas tam brával i svoje vnoučata a vyprávěl jim o jeho láskách a příbězích . Děti to ohromě bavilo. Lavička byla v parku jenže v takovém kouktu kde si lidé moc nesedávali a byl tak krásný klud a ticho ale přece jen se našlo pár lidí kteří si to místo oblíbili a chodili tam . Ty lidé kteří tam chodili byli hodní a chodili tam samy . Nikdy se nestalo že by se tam setkalo víc lidí ve stejný čas. Ti lidé tam chodili přemýšlet a odpočinout si, odreagovat se. Jednoho dne kdy svítilo slunce a byl tak parný den se tam setkaly dvě dívky nejen protože tam často chodily ale i proto že tam byl chládek a stín. Irena tam už seděla a zrovna tam přišla Kamila . Pozdravily se a Kamila se zeptala jestli si může přisednout. Město ve kterém se park s lavičkou nacházel bylo veliké takže se ty dvě neznaly. Irena přikývla a holky se daly do řeči povídai si od kud jsou a na jakou školu chodí, jaké mají koníčky a co je zajímá . Ale už byl pomalu večer a Kamila musela jít domů. Děvčatům spolu bylo fajn a domluvily se že se tam sejdou ve 3 hodiny odpoledne aby pokecaly. Jak se domluily tak se stalo holky měly pořád o čem povídat chvilku se nezastavily . Irena byla nadšená že našla holku která jí tak rozumí a oni se staly kamarádkami, postupem času i nejlepšími. Kamča se svěřila Ireně jaké má doma trable a Irena na oplatku co se jí děje v rodině ve škole a že o ní vlastně nikdo nemá zájem . Kamarádky se setkávaly každičky den , každou volnou chvíli , bylo jim spolu hezky. A kdo by se divil? Když na tak krásném místě se sejdou dvě kamarádky které si spolu rozumí a hledaly se celý život.
Jednoho dne se Irena zeptala jestli se o výkendu potkají. Kamila jí to odkývla a ujednaly si čas. Irena zrovna v sobotu kdy se měly sejít doma docela dusno tak šla dřív že si i pročistí mysl . Šla a cestu už znala na zpamět takže koukala dolů jak se jí kroky mihají sem a tam . Už byla u lavičky sedla si tam a najednou slyší pozdrav ...... Byl to klučičí hlas. Zvedne hlavu a vidí kluka tak krásného že se jí z toho až zatočila hlava. Ten kluk se jmenoval Aleš. Zapojili se spolu do diskuze . Povídali si tak dlouho že Irena úplně zapoměla na čas . Najednou jen tak nahodile koukla na hodinky a zjistila že už tam Kamila měla dávno být. Ale říkala si že se třea někde zdržela tak že to nechá být. A dál pokračovala v rozhovoru . Aleš se Ireně zalíbil a ona jemu také . Bylo to vidět. Irena ale už musela jít domů tak se s Alešem rozloučila a odešla.
Když přišla domů hned volala Kamile kde byla a básnila jí o tom klukovi z parku . Kamila tiše poslouchala a nakonec řekla : " Já když sem tě tam s bráchou viděla jak si povídate a tobě tak zářili oči tak sem vás nechala aby ste se seznámili a když Aleš přišel domů a vyprávěl mi o tom tak sem hned veděla že to klaplo. "
Irena překvapená ale štěstím bez sebe si až teď vzpoměla jak Kamča vyprávěla o jejím bráchovi. Další den se tam sešli všichni tří a ujasnili si situaci . Irena byla celá štastná . Měla senza kluka a nejlepší kamarádku!! My jí můžeme závidět.

Takových míst moc není. Ale přece jen by měl každý mít to svoje místečko kam si chodí odpočinou , zapřemýšlet a vyčistit si hlavu. Je to fajn mít takové nerušené místo . Každý by měl takový svůj nerušený koutek někde mít a třeba se stane náhoda a taky taněkoho pozná. A taky u tohohle příběhu vidíme jak kamarádka vidí tu druhou štastnou tak jí to nezkazí a nevtrhne do rozhovoru dvou zamilovaných lidí! Ale nechá je o samotě . Takovýhle přátele jsou k nezaplacení!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vede?

suupéér 21.1% (28)
nííc mooc 15% (20)
de to 14.3% (19)
hrooznýýýýý 8.3% (11)
smutněě 30.8% (41)
dobrýýý 10.5% (14)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama