Kluk který ke štěstí přišel

19. ledna 2009 v 18:30 | Šárka |  Příběhy
V tomto domě bydlel jeden kluk. Jmenoval se Dan. Chodil do školy s jedním sešitem kam psal všechno, jednou obyčejnou tužkou a neměl ani tašku . I když se tento příběh odehrává v dávných dobách tak děti už nosili do školy aktovky. Danielovi bylo 15 let. Jeho rodiče toužili po penězích a proto na něm tolik šetřili. Chodil v otrhaném oblečení a když se na něj člověk podíval byl jako kost a kůže. Jeho otec po něm pořád chtěl aby dělal nějakou práci a sám jen seděl v hospodě. A máma mu jen rozkazovala. Ven nesměl a jíst mu dávali jen pomálu. Ve škole poznal jednu dívku která bydlela ve vedlejší ulici . Její jméno bylo Edita. Byla o půl roku mladší než Dan. On se do ní zamiloval, jednou jí tedy napsal dopis a požádal jí o schůzku. Sešli se ve škole, jindy totiž neměl Daniel čas. A Edita vlastně taky ne , byla ze stejných poměrů jako Dan. Z chudé rodiny kde rodiče jí málem sedřeli kůži. Měli si tedy o čem povídat. Scházeli se čím dál častěji a začali spolu chodit. Ale tajně protože rodiče Edity chtěli aby si našla bohatého kluka a né nějakého trhana.A tak to bylo i u Daniela.
Jednou v neděli musel jít Dan na půdu pro nějaké staré obrazy aby je došel prodat na trh. Lezl po starých ,dřevěných schodech které byly na spadnutí.Vleze tam normálně vezme obrazy a že poleze dolů. Jenže se pod ním prolomila jedna špricle žebříku. On spadl dolů. Obrazy vypadli z rámů. Otec když slyšel ránu tak běžel ke schodům se podívat co se stalo . Začal Danovi nadávat že rozbil obrazy a že za ně nic nebude a zmlátil ho do němoty . Když přestal , zjistil že Dan se nehýbe a že je v bezvědomí . Zavolali tedy lékaře. Ale samozřejmě že mu řekli jen to že spadl ze schodů. Lékař ho odvezl a Daniel byl týden v bezvědomí. Když se to dozvěděla Edita byla z toho smutná. Jednou za ním jela a seděla u něho a brečela . S jeho ztrátou by se nevyrovnala. Jen on jí měl na světě rád a ona zase jeho. Když tak plakala najednou se probudil, ona zavolala doktora a on koukal a nevěděl kde je a ani to kdo je Edita. Doktor tedy usoudil že ztratil paměť. Ale Edita doufala že se mu jednou paměť vrátí a že budou spolu šťastně ží. Rodiče byli rádi že si na nic nepamatuje že nemůže říct jak to všechno bylo.
Po měsíci už Edita pomalu ztrácela naději.Chodila za ním každý víkend. On ale pořád jen spal a když se probudil nic nevěděl a mluvil nesmysli. Jeden krásný sluneční den byla to neděle a Edita seděla u jeho postele a čekala že se probudí. Neprobudil se a ona byla smutná. Hned druhý den se Daniel probudil, lékař k němu přiběhl a ptal se ho jak se cítí. Daniel ho ale neposlouchal a jen se ptal kde je Edita a co s ní je. Pamatoval si i to jak se mu to stalo . Lékařovi vyprávěl celý jeho příběh a jak doma žije a co se vlastně na těch schodech stalo. Doktor mu nařídil odpočinek a že to potom až se uzdraví spolu nějak vyřeší. O víkendu přišla Editka a když viděla že Dan nespí a že jí objímá a vypráví jí jak se mu stýskalo je celá šťastná. Po měsíci byl Daniel zcela zdráv. Ale nechtěl se vrátit domů a rodiče už o takového(jak oni říkali) budiš k ničemu , neměli zájem. Doktor jim tedy nabídl aby zatím bydleli v jeho velikém domě. A byl i rád že není v tom domě sám protože neměl žádnou ženu a nikdo s ním nebydlel. Edita a Dan mu hodně pomáhali . A byli šťastní všichni. Měli se rádi a pan doktor zaučoval Dana jako svého nástupce a oni ho přijali jakoby za otce. Lékař už byl rozhodnutý že dům po něm zdědí ti dva šťastlivci a praxi Dan. Byl tedy rád že už má nástupce a pomocníka a Edita mu uklízela dům a všem vařila. Všichni si tam žili jako v ráji a radovali se z každého dne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama