Leden 2009

Kluk který ke štěstí přišel

19. ledna 2009 v 18:30 | Šárka |  Příběhy
V tomto domě bydlel jeden kluk. Jmenoval se Dan. Chodil do školy s jedním sešitem kam psal všechno, jednou obyčejnou tužkou a neměl ani tašku . I když se tento příběh odehrává v dávných dobách tak děti už nosili do školy aktovky. Danielovi bylo 15 let. Jeho rodiče toužili po penězích a proto na něm tolik šetřili. Chodil v otrhaném oblečení a když se na něj člověk podíval byl jako kost a kůže. Jeho otec po něm pořád chtěl aby dělal nějakou práci a sám jen seděl v hospodě. A máma mu jen rozkazovala. Ven nesměl a jíst mu dávali jen pomálu. Ve škole poznal jednu dívku která bydlela ve vedlejší ulici . Její jméno bylo Edita. Byla o půl roku mladší než Dan. On se do ní zamiloval, jednou jí tedy napsal dopis a požádal jí o schůzku. Sešli se ve škole, jindy totiž neměl Daniel čas. A Edita vlastně taky ne , byla ze stejných poměrů jako Dan. Z chudé rodiny kde rodiče jí málem sedřeli kůži. Měli si tedy o čem povídat. Scházeli se čím dál častěji a začali spolu chodit. Ale tajně protože rodiče Edity chtěli aby si našla bohatého kluka a né nějakého trhana.A tak to bylo i u Daniela.
Jednou v neděli musel jít Dan na půdu pro nějaké staré obrazy aby je došel prodat na trh. Lezl po starých ,dřevěných schodech které byly na spadnutí.Vleze tam normálně vezme obrazy a že poleze dolů. Jenže se pod ním prolomila jedna špricle žebříku. On spadl dolů. Obrazy vypadli z rámů. Otec když slyšel ránu tak běžel ke schodům se podívat co se stalo . Začal Danovi nadávat že rozbil obrazy a že za ně nic nebude a zmlátil ho do němoty . Když přestal , zjistil že Dan se nehýbe a že je v bezvědomí . Zavolali tedy lékaře. Ale samozřejmě že mu řekli jen to že spadl ze schodů. Lékař ho odvezl a Daniel byl týden v bezvědomí. Když se to dozvěděla Edita byla z toho smutná. Jednou za ním jela a seděla u něho a brečela . S jeho ztrátou by se nevyrovnala. Jen on jí měl na světě rád a ona zase jeho. Když tak plakala najednou se probudil, ona zavolala doktora a on koukal a nevěděl kde je a ani to kdo je Edita. Doktor tedy usoudil že ztratil paměť. Ale Edita doufala že se mu jednou paměť vrátí a že budou spolu šťastně ží. Rodiče byli rádi že si na nic nepamatuje že nemůže říct jak to všechno bylo.
Po měsíci už Edita pomalu ztrácela naději.Chodila za ním každý víkend. On ale pořád jen spal a když se probudil nic nevěděl a mluvil nesmysli. Jeden krásný sluneční den byla to neděle a Edita seděla u jeho postele a čekala že se probudí. Neprobudil se a ona byla smutná. Hned druhý den se Daniel probudil, lékař k němu přiběhl a ptal se ho jak se cítí. Daniel ho ale neposlouchal a jen se ptal kde je Edita a co s ní je. Pamatoval si i to jak se mu to stalo . Lékařovi vyprávěl celý jeho příběh a jak doma žije a co se vlastně na těch schodech stalo. Doktor mu nařídil odpočinek a že to potom až se uzdraví spolu nějak vyřeší. O víkendu přišla Editka a když viděla že Dan nespí a že jí objímá a vypráví jí jak se mu stýskalo je celá šťastná. Po měsíci byl Daniel zcela zdráv. Ale nechtěl se vrátit domů a rodiče už o takového(jak oni říkali) budiš k ničemu , neměli zájem. Doktor jim tedy nabídl aby zatím bydleli v jeho velikém domě. A byl i rád že není v tom domě sám protože neměl žádnou ženu a nikdo s ním nebydlel. Edita a Dan mu hodně pomáhali . A byli šťastní všichni. Měli se rádi a pan doktor zaučoval Dana jako svého nástupce a oni ho přijali jakoby za otce. Lékař už byl rozhodnutý že dům po něm zdědí ti dva šťastlivci a praxi Dan. Byl tedy rád že už má nástupce a pomocníka a Edita mu uklízela dům a všem vařila. Všichni si tam žili jako v ráji a radovali se z každého dne.


Karina

19. ledna 2009 v 18:26 | Šárka |  Příběhy
Její jméno je Karina. Na světě je již 15 let. Často ji na světě provází smutek, zloba a zklamání i jiné nástrahy okolního světa. Má ráda zábavu a své přátele ale raději má ticho. Ráda chodí na procházky jen sama ze svým psem Clarkem. Přemýšlí o všem co jí trápí a co trápí jiné.O všem zlém, ale také sní, sní o všem po čem touží a o tom jaké by to bylo kdyby bylo všechno jinak. Svět její fantazie je nespoutaný. Když jde poslouchá ticho, vítr který fičí kolem ní a svůj krok a pravidelné šustění jejích kalhot.
Jednou se opět pohádala s rodiči. Oni jí totiž vždycky všechno vyčítají a nadávají jí za to za co si ani nezaslouží. Je sice zbrklá a sem tam něco zkazí ale není to takové jako líčí její rodiče. Karina by se od nich nejraději odstěhovala. Její jediná opora je Clark. Vypovídá se mu, vylije si srdíčko a ví že jediný on to pochopí tak jak ona to doopravdy myslí. A hádky začnou jen malím problémem a ona pak odnese všechno co mají její rodiče na srdci i jejich problémy v práci a okolí. Tahle hádka začla jen tím že Karina rozbila skleničku od okurek.Jak se to dozvěděla její matka, hned jí nadávala do nemehel a budiškničemů. Zakázala jí chodit i ven mohla ven jen na procházku se psem a hned domů. Otec se jí začal plést do života . Když ve škole dostala 3 hned to bylo špatně, nemohla se kamarádit s lidmi které měla nejraději. Když se jí všechno sypalo na hlavu odešla ven s Clarkem.
Šla do lesa, sedla si tam na lavičku která tam byla už spoustu let, postavil jí tam přes 10ti lety její děda. Bylo to v zapadlém lesíku kam nechodilo moc lidí . Bylo vidět na rybník a kolem byla krásná příroda. Chodila tam pořád, bylo jí tam hezky, nikomu to místo ještě nikdy neukázala. Clark tam kolem ní pořád poskakoval až za chvíli k ní přišel, seděla tam smutná a celá sklíčená a přemýšlela. Začala celou tu hádku vyprávět svému milovanému psíkovi a on na ní hleděl jakoby jí doopravdy rozuměl. Vypovídala se přitom ho hladila a plakala. Když viděla že se pomalu stmívá , zvedla se a šla domů i přesto že se jí tam nechtělo. Pomalým krokem se blížila k vesnici, přes louku. Byl prosinec sněžilo a byla hustá mlha, pomalu tma, ale Karina se nebála.Šla - vítr jí šlehal do tváří, byla celá zmrzlá.Sníh se na ní lehce snášel.A tma byla hustá, měla pravidelný krok a Clark běhal okolo ní. Byla rozumná a věděla že kdyby se nevrátila venku umrzne a kdyby ne někdo jí najde a dovede domů a tam by dostala takový trest že by na to nikdy nezapoměla. Proto se raději vrátila domů , i když nevěděla jestli jí tam čeká práce nebo otec s páskem v ruce a řvoucí matka. Když přišla , matka vařila a otec ležel u televize. Navečeřela se a umyla,potom šla spát.Snila. Zdál se jí sen, o tom že jednou jí rodiče opustí. A ona v to věřila protože babička jí kdyby říkala ať věří ve sny co se zdají, že se jednou splní. Proto se tedy rozhodla že uteče. Jenže nevěděla kam má jít. Najednou zazvonil budík . Tak šla do školy, celý den o tom přemýšlela. Odpoledne cestou domů opravdu plánovala útěk . Ale kam jít? Doma si sbalila věci do většího baťohu, nezapoměla ani na jídlo a pití. Doma nechala vzkaz že odešla a že už se nevrátí, že se už nechce trapit. A ať nemají strach že je pořád naživu jen nebude žít s nimi.Odešla ještě než se vrátili rodiče z práce.
V lese šla a bylo jí dobře jenže na jednu věc zapoměla ……Clark. Když došla do bungru který před lety vybudovala jejich parta a byla tam ještě stará pohovka, sedla si a přemýšlela jak ho získat zpátky. Napsala tedy v její skrýši dopis aby se doma nezdržovala. Potom Se najedla a protože už byl večer šla spát. Druhý den dopoledne, když věděla že u nich doma nikdo není šla pro Clarka , protože bez něj by to nevydržela. Doma vzala pro Clarka granule a Pejska si s sebou vzala na vodítku a utíkala zpátky do lesa.
Po týdnu už ale neměla stravu nejen pro sebe ale ani pro psa. Nevěděla co má dělat , zadumaně ležela na pohovce a hladila Clarka. Potom tedy rozhodla že to udělá tak jako když šla pro Clarka. Vzala teda baťoh a Clarka a šla. Doma bylo odemčeno nevěděla ale přesto šla dál. Už byla v kuchyni a najednou viděla otce jak sedí u stolu a hrozně moc pláče. Sedla si k němu a vyzvídala co se děje.On jí začal vyprávět co se všechno stalo začal tím, jak se maminka i táta psychicky zhroutili že jim odešla jejich dcera a jak se její matka kvůli tomu zabila, spolykala prášky na spaní a ráno se už neprobudila.A končil tím jak je na dně a že neví co si počít. Dcera mu tedy vysvětlila proč vlastně utekla a že jí to hrozně mrzí. Tatínek se jí omluvil a požádal jí jestli by nezůstala. Karina s radostí souhlasila. Každý den chodila mamce na hrob zapálit svíčku. Taťka jí už nikdy nic nevyčítal a žili tak co nejlíp mohli . A Karina, byla šťastná tak jako nikdy i když jí maminka velice chyběla tak se radovala ze života tak jako nikdo jiný. A její táta byl stejně šťastný jako ona.



Dům zpovídání

18. ledna 2009 v 21:04 | Šárka |  Příběhy
Dívka se jmenovala Šafránka , když se narodila , doma z ní měli všichni
radost, byla moc hezká. Celá její rodina byla velmi šťastná a navzájem se měli
hrozně rádi.Bydleli ve městě.Časem rostla a rostla byla hezčí a hezčí. Jenže jak
še
l čas její dříve tak šťastní rodiče se začali hádat , zezačátku jen zřídka
ale den ode dne to bylo horší , hádali se čím dál tím víc. Šafránka byla velmi
chytré děvče a ve škole prospívala na výbornou, ale od té doby kdy se její rodiče
začali hodně hádat začala se špatně učit . Rodiče viděli že je teď hodně smutná.
Dřív když jí bylo okolo 10ti let pořád kypěla dobrou náladou a měla energie na
rozdávání, radost na ni pohledět. Ale ted je jí už 16 let. Byla smutná ,
když přišla ze školy místo aby šla ven zalezla do pokojíku a jen tak koukala z
okna. Když to rodiče zaznamenali uznali, že je to nejspíš kvůli nim. Dohodli se
tedy že to spolu zkusí ještě jednou a přestěhovali se na venkov, bylo tam velmi
krasně i krásné počasí. Bydleli ve prostřed vesnice. Šafránka se kvůli nim tvářila
šťastná a rodiče to potěšilo , už se ale neměli tolik rádi a vytvářeli pro okolí
a pro jejich dceru veselí a milující se pár.Přesto se ale po nocích pořád
hádali v jejich zamčené ložnici.
Mysleli si že je jejich dcera neslyší a byli za to rádi.Šafránka, ale slyšela
každou jejich hádku , v sobě byla uzavřená a smutná , už nevěděla co má
dělat , nevěděla si rady.Před rodiči předstírala že o jejich každodenních hádkách neví a že je tady ráda a že je šťastná. Domů se každý den vracela kolem 6té hodiny.
Navečeřela se společně s rodinou umyla se a šla si číst do svého pokoje ,
potom usnula . Když její matka a otec viděli že je jí dobře měli radost že se jim
to povedlo a dělali to tak nadále.Šafránka se však každou noc probudila ,
vzbudí jí hádka rodičů. Když se jí podařilo usnout měla noční můry. Ráno vstala
nasnídala se a šla do školy, doma řekla, že přijde jako každý den v 6, že se zdrží u
kamarádky.Známky se jí znovu zlepšily.Kamarádku však žádnou neměla. A po
škole chodila do starého neobydleného domu na konci vesnice, nikdo tam nechodil a
Šafránka měla čas tam přemýšlet a někdy i brečela. Přemýšlela nad krutostí
světa a nad tím jak jsou lidé zlý.Svírala se v samotách černého domu.Vždycky
došla až nahoru do druhého patra toho domu vybrala si tam jeden pokoj a do toho
chodila.
Sedla si tam do toho nejčernějšího koutku a tam přemýšlela ale někdy i snila
o tom jaké by to mohlo být všechno krásné jak svět by mohl vířit barvami a být
veselí. Pro ní byl však svět jen černý a v některých chvílích bílý.Chodila
tam každý den . Bylo to její místo které jí přirostlo k duši. Takhle se táhli
její dny pomalu jeden za druhým. Každou chvíli slyšela nějaké skřípání ale často
foukal vítr tak myslela že je to od toho.Vždycky když slyšela nějaký zvuk
zpozorněla, ale pak už bylo ticho a sem tam se něco ozvalo a ona si na to
časem tak zvykla že už jí na tom nepřišlo nic divného.
V též vesnici bydlel jeden kluk bylo mu také 16.(Takže byl stejně starý
jako Šafránka.)Jmenoval se Patrik a byl stejně chytrý a hezký jako Šafka.Když
byl malý jeho rodiče zemřeli při autonehodě. Vzala si ho do výchovi jeho
babička s dědou. Patrik byl pořád hodně smutný a vzpomínal na rodiče.Prarodiče mu
hodněkrát vysvětlovali že v jeho duši jsou pořád s ním a že už nemá tolik
truchlit že tím ničemu nepomůže. On každý den po škole chodil do velkého
opuštěného domu na konci vesnice.Ano, do stejného domu jako chodila
Šafránka. On se ale nenamáhal chodit nahoru zalezl si do pokoje v přízemí a tam přemýšlel
o neduchách světa , o ztrátě svých rodičů a o nespravedlnosti. Od babičky měl
nakázáno jít v půl 6 domů.
To znamenalo že 2 stejně staří lidé přemýšlí o špatnosti všeho lidstva a
jednom domě. Ale nikdy se nepotkali protože každý byl v jiném patře a každý
přicházel a odcházel v jinou dobu.Proto se nikdy nepotkali, potkávali se jen ve škole a to že si jen navzájem prohodili pohledy a každý si šel svou cestou.Ale je
pravda že Šafce když ho potkala se hned rozbušilo srdce a Patrikovi se Šafránka
líbila hned když jí spatřil.Ani jeden z nich se však nikdy neodvážil toho druhého
ani pozdravit natož aby spolu chodili ven.A tak to bylo , potkávali se a
chodili přemýšlet do starého domu ale vůbec o sobě nevěděli.
Jednou ale měl Patrik lepší den A nechtěl si hlavu kazit černými myšlenkami
, když mu po dlouhé době bylo celkem hezky. Proto doma vzal svíčku kterou
našel a pár sirek . Hodil to do kapsy a vydal se do domu, že ho prozkoumá protože
vlastně ještě nikdy tam nebyl aby se podíval jak to tam vypadá.
Šafránka už tam dávno byla a jako obvykle zadumaně seděla a zvuky kolem
sebe nevnímala.Když ale zvuky stále zesilovali a nepřestávali zpozorněla .
Poslouchala dupot, který se ozýval ze schodů a slyšela kroky , stulila se do
klubíčka do toho nejčernějšího koutku a říkala si že to přejde jako všechny
ostaní neduhy jejího života a v tom se rozplakala a to ani nechtěla.Když
Patrik který prozkoumával dům slyšel brekot vydal se po sluchu a dovedlo ho to až
do pokoje kde byla schoulená Šafránka.Když ji viděl jak celá vyděšená sedí
schoulená v rohu a pláče bylo mu jí líto.Sedl si vedle ní a zeptal se jí:
"Co se ti stalo že tu pláčeš??"Šafránka mu vypověděla všechno o jejích rodičích, jak se hádají a všechno po pravdě i o tom jak sem chodí každý den přemýšlet o zlech světa, která číhají na každém rohu.Vyprávěla mu jak je smutná .
Když skončila on povzdechl a ona ho pobídla:" A co tady hledáš ty??"
Patrik na nic nečekal a hned zpustil o tom jak také každý den chodí
truchlit, vzpomínat a přemýšlet do domu, který je už spoustu let opuštěný.Povídal jí o
nehodě jeho rodičů o tom jak se mu po nich stýská.
Oba pak mlčky seděli a najednou Patrik prohlásil:" Co kdyby jsme tu
přemýšleli spolu??" ......Šafce to připadalo jako skvělí nápad a tak souhlasila, každý
den se tu spolu scházeli . Jednou prozkoumali celí dům a hrozně se jim zalíbil.
Ve třetím patře si našli společnou místost kde byli , ohromě se jim líbila a
tak si to tam zvelebili. Měli se čim dál tím víc rádi. Povídali si o tom o čem
tady přemýšleli už o tom nedumali v hlavě ale vyslovovali to nahlas . Jejich
myšlení bylo podobné a jeden druhému si padli do oka. Vyprávěli si o jejich
dětství, veselé i smutné historky už o sobě věděli snad všechno. Chodili spolu ven ,
na procházky do lesa ale hodně chodili i na hřbitov a to večer.Chodili tam
pozorovat hvězdy.Uběhl už nejmíň měsíc od té doby než se poznali . Už k
sobě patřili třeba jako Romeo a Julie nebo jako princ a Popelka. Byli spolu čím
dál tím víc , trávili spolu nejvíc času co mohli, jeden pro druhého by ruku do
ohně strčil. Jednou byl velmi krásný den, slunce svítilo všechno kvetlo a všude to
vonělo. Ptáci si prozpěvovali a Šafránka a Patrik se vydali na procházku do lesa .
Patrik tam Šafce vyznal lásku a ona se mu také svěřila že k němu cítí něco
víc než ke kamarádovi.Byli šťastní snad nejšťastnější na světě.
Když pak Patrik přišel domů, babička s dědou zrovna servírovali večeři, sedl
si ke stolu a společně jedli. Bylo ticho a on najednou promluvil, řekl jim o
Šafránce a jak je mu zase po dlouhé době dobře.Jeho prarodiče za to byli
velice rádi a taky za to že už netruchlí po ztrátě jeho rodičů.
Šafránka byla přivítána doma rodiči velmi mile oni dva se usmířili protože
seděli vedle sebe u stolu a usmívali se. Jejich dcera přisedla a svěřila se
jim s její láskou k Patrikovi.Rodiče ho chtěli poznat a sblížit se i s jeho
prarodiči tak je pozvali na nedělní oběd.Aby se všichni poznali. Patrikovi prarodiče souhlasili a připadalo jim to jako dobrý nápad.
Pomalu přišla neděle, oběd už byl nachystaný. Patrik a s babičkou a s dědou
přišli přesně ve 12. hodin. Všichni už na ně čekali a vřele je uvítali. K
obědu se podávala knedlíčková polévka, kterou nikdo nepohrdl a všem moc
chutnala.Potom se servírovalo knedlo zelo vepřo. Mezi tím si povídali a úžasně se všichni navzájem poznali a bylo vidět že si padli do oka. Patrik a Šafránka byli v
sedmém nebi. Jako zákusek měli ovocný koláč.Potom se přesunuli do salonku, kde
si vypili kávu a snědli zmrzlinu. Vykládali si hlavně o dětech a o jejich budoucnosti.
Od té doby se hodně navštěvovali třeba jen na odpolední čaj.
Už uplynuly 4 roky.
A Šafka a Patrik spolu pořád chodili.A nechtěli aby to tak zůstalo, a tak
se plánovala svatba. Pořádala se v místním kostelíku.A hostina se konala v
místníhospodě, neměli moc hostů tak to nevadilo. Moc jim to spolu slušelo.Jako
svatební dar od pana starosty dostali starý dům na konci vesnice.Nikdo ho
stejně nechtěl aa obec se ho nemohla zbavit a tak jim ho nechala zadarmo.
Mezitím bydleli u Šafránky doma a starý dům opravovali. Zavedli tam
elektriku a vodu a dům zrekonsruovali , o zahradu se postarala Patrikova babička. Hrozně jí to bavilo a tak jim tam nasázela různé květiny a stromy.Měli to tam
krásné.Opravy netrvali dlouho a manželé se mohli nastěhovat. Jejich dům byl
útulný a na pohled vvelmi dobře udělaný a kdekdo jim to záviděl.Žili spolu
šťastně a plánovali rodinu. Už nikdy nebyli sami a netruchlili , měli
radost ze života a jejich dům voněl skořicí a vanilkou.A zahrada v létě krásně kvetla
a v zimě byla úžasně zasněžená.Bylo jim spolu dobře.
Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
Albert Einstein




Záhadná hudba

18. ledna 2009 v 21:03 | Šárka |  Příběhy
Ona chodila každý den na hodinu klavíru, bylo jí už 18 let.Jmenovala se Ester.Každý den se míjela s klukem jejího věku z vedlejší ulice kde bydlela.Jmenoval se Oskar.Chodil hrát na housle. Ester byla příjmením Sakelová a Oskar byl Janeček.

Oskar i Ester měli přísné rodiče.Dodržovali všelijaké etikety a u Janečků musel Oskar pilně cvičit na housle aby z něj něco bylo a taky protože na ně hraje jeho otec a hrál děda i praděda.Oskarův táta byl ředitel nemocnice a jeho maminka nepracovala . Chodili na všelijaké večírky a měli veliký krásný dům. Oskar studoval hudební konzervatoř.Ale on to nikdy takhle nechtěl , jeho sen byl být právníkem.Rodiče mu to však nechtěli dovolit.

Ester bydlela ve vilové čtvrti.Její otec byl velice vážený právník a její matka byla ředitelka známé a úspěšné cestovní kanceláře.Ester musela pravidelně docházet na hodiny klavíru a studovala uměleckou hudební školu.Ale vždycky chtěla být doktorka jenže nemohla protože rodiče nechtěli a nedovolili jí to. A u Salekových bylo často hodně důležitých osobností.

Ester a Oskar se pravidelně potkávali na ulici.Oskar po ní pokukoval a moc se mu líbila a Ester měla oči jen pro něho.Jejich rodiče se dobře znali a chodili spolu na večírky ale jejich děti s sebou nikdy nebrali a tak se neměli kdy a jak poznat.Oba dva ale byli stydlivý takže jeden druhého nikdy neoslovili.

Jednou když už byla zima šla Ester domů z hodiny klavíru , byla už tma a hodně sněžilo a chodníky byli namrzlé.Oskar šel na housle. v jedné ulici kde nechodilo moc lidí Ester upadla a hrozně jí bolela noha.Zůstala tam sedět hodinu protože nemohla vstát a neměla u sebe telefon aby mohla někam zavolat a okolo nešli žádní lidé.Už byla celá promrzlá.V tom šel kolem Oskar a když jí viděl šel jí na pomoc . Pomohl jí vstát a když viděl jak je zmrzlá a celá se klepe oblékl jí jeho bundu.Zavolal domů a omluvil se že přijde později a omluvil se i z hodiny hraní na housle. Odvedl jí do nemocnice tam jí vyšetřili a zjisistili že má nohu zvrknutou, zavázali jí to a on řekl že už se o ní postará. Pomohl jí tedy dojít domů a cestou si povídali. U Salekových mu děkovali a pozvali ho na večeři.Byli mu za jejich dceru velmi vděční. Když se dozvěděli že je to syn jejich přátel byli velice rádi a nechali ho s Ester aby si popovídali. Měli totiž plán že by spolu mohli Ester a Oskar žít.
Ester s Oskarem se dali do řeči a povídali si o sobě , když Oskar odcházel slíbil že přijde ještě Ester navštívit a zeptat se jak se jí daří.
Ester si myslela že je v sedmém nebi a Oskar byl velice šťastný.Když doma vypověděl co se mu přihodilo rodiče byli celkem rádi.A domluvili se s Esterčinými rodiči na sobotu na večeři aby si popovídali.
Oskar chodil za Esterkou každý den . Oni se společně poznávali a bylo jim spolu dobře.
Když se Ester uzdravila chodili spolu ven , na procházky a trávili spolu hodně času.Když to takhle dělali týden Oskar to už nevydržel a oznámil Ester že jí miluje a že se mu moc líbí.Začali spolu chodit. Rodičům jejich vztah nevadil a byli rádi.Pořádali společné obědy a večeře.Oba dva pořád studovali a chodili na hodiny klavíru a houslí.Hráli i společně Ester hrála na klavír a zpívala a Oskar jí k tomu hrál na housle.Šlo jim to spolu skvěle . Oskar a pan Salek se bavili o právnících a Oskar se od pana Saleka hodně učil.A když dokončil konzervatoř rodiče mu dovolili studovat právnictví a on byl rád . A Ester šla na odbornou zdravotnickou školu.On se vyučil právníkem a pomáhal panu Salekovi a Ester si otevřela soukromou chirurgickou ordinaci . A přitom ještě dávala hodiny klavíru jiným dětem.
Společně žili s Oskarem a měli se hrozně moc rádi.A rodiče z nich měli radost .Po 5ti letech čekala Ester s Oskarem dítě .Takže se konala veliká svatba.Oskarovi a Ester se tedy narodila krásná holčička a pojmenovali jí Kateřina.Bydleli u Janečků.Byli velice šťastní a nic je netrápilo.Kateřina když vyrostla chtěla být po tatínkovi a po děděčkovi právnička a učila se hrát na klavír i na housle. Na právnické škole poznala kluka velmi vzdělaného , chytrého , hezkého a milého.Už ale neměl rodiče . Jmenoval se Tomáš . Katka s nim začala chodit, jenže on si připadal jako kdyby byl bezcenný a že nebyl bohatý jako rodina Kateřiny tak to ho hodně trápilo.Káťa ho tedy jednou pozvala k nim domů a u nich bylo všechno dobré ,vůbec jim nevadilo že Tomáš není z bohaté rodiny a oblíbili si ho . Tomáše to potěšilo že na světě nejsou lidi kteří odsuzují podle peněz. S Katkou si založili právnickou kancelář a byli velice uznávaní a hodně si vydělávali.A poznali že peníze nejsou v životě a ve štěstí tolik důležité.

Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj - ŽIVOT JDE DÁL!
Neznámý